Není to tak dlouho, co jsem lamentovala, že desetina evropských bank má problémy s kapitálem. Že zkrátka není kapitálově dostatečně vybavena na to, aby bez potíží zvládla případnou další finanční krizi. Ukázaly to poslední zátěžové testy bank. Přitom navenek se celá Evropa dlouho tvářila a stále se snaží tvářit, že všechno je v nejlepším pořádku (klasicky navrch huj a vespod hnůj.) Jenomže když se mluvilo o 10 % problémových bank, bylo to ještě dobré. Protože teď se objevil nový těžký kalibr, který desetinu problémových bank strčí do kapsy.

Markéta Šichtařová – Ekonomka

Něco podobného, jako jsou zátěžové testy bank, se totiž provádí i v případě pojišťoven. A evropský regulační úřad pojišťoven (EIOPA) zveřejnil děsivé zjištění, že 24 % testovaných pojišťoven testem neprošlo! A pozor – mluvíme zde jen o čtvrtině testovaných pojišťoven. Ve skutečnosti bylo zkoumáno jen 55 % pojistného trhu. Takže realita může být ještě mnohem horší. Konkrétní jména však zveřejněna nebyla.

Co to znamená, že pojišťovny testem neprošly? Jde o to, že pokud by došlo k nové finanční či hospodářské krizi, tyto pojišťovny by mohly být na štíru s vyplácením pojistného. Důvod je prostý: Jsou jím nepřirozeně nízké úrokové sazby pohybující se kolem nuly. Pojišťovny tudíž nemohou nashromážděné vybrané pojistné dostatečně dobře investovat a zhodnocovat. Pak nemusí mít dost peněz na výplatu pojistného. (Jistě, můžeme argumentovat, že pojišťovna je také pojištěna u „pojišťovny pojišťoven“, tedy u zajišťovny, ale ani tak systém jaksi není stavěný na čtvrtinu problémových subjektů.)

Máme tu tedy velmi hmatatelný důkaz, proč je politika levných peněz ECB tak špatná. Na jednu stranu udržuje ekonomiky v chodu. Umožňuje předluženým státům, aby si dál půjčovaly, protože se tyto státy uměle mohou zadlužit ne za vysoký úrok odpovídající jejich riskantnímu zadlužení, ale za uměle stlačený nízký úrok. Na stranu druhou tyto nepřirozené úroky ničí zdraví pojišťoven i bank. Ekonomika tedy číselně, na papíře, stále roste. Ale v realitě je tento růst doprovázen zhoršující se kvalitou a zdravím podnikatelského prostředí. Pravý růst to tedy není.

Snad největší kuriozitou na celé situaci je ovšem fakt, že bílým límečkům pohybujícím se na finančním trhu je výsledek testů upřímně jedno. Mimochodem proto, že neslibuje problémy okamžité, ale až za pár let. A to už valná část z dnešních cityboyů může být v předčasném důchodu. Tudíž finanční trhy naprosto nijak nereagují. Ale měly by. Zpráva totiž krom jiného říká, že akcie finančních titulů jsou přehřáté. (Samotné finanční instituce totiž mají problémy, ale ceny jejich akcií jsou vysoko.)

Sám EIOPA zdůrazňuje, že by problémy mohly vybublat v horizontu osmi nebo deseti let, že okamžitý problém patrně nehrozí. S tím i já souhlasím, a nejen v případě pojišťoven. Jakkoliv velmi často upozorňuji na skryté problémy evropského finančnictví, které by hypoteticky mohly ve zcela krajní situaci vyvrcholit až dominovým pádem celého systému, nikdy jsem neřekla, že je to otázka tohoto či dalšího roku.

A jaký je tedy nejhorší možný hypotetický scénář? Zatím ještě ECB uměle udržuje ekonomiku v chodu prostřednictvím nepřirozeně nízkých úrokových sazeb. Ale tuto politiku nelze provádět donekonečna. Lze ji uplatňovat jen tak dlouho, dokud evropská ekonomika příliš neroste, a tedy dokud ekonomika nemá sklony k inflaci. Pokud ekonomika jednoho dne náhle zrychlí, bude nezbytné úrokové sazby rychle zvýšit a stáhnout levné peníze z oběhu, aby nevyvolaly vysokou inflaci. Stažení peněz pak může vést v rychlém sledu k velkým turbulencím na finančním trhu typu drastický propad cen akcií. Tyto turbulence se mohou překlopit do finanční krize a finanční krize do hospodářské krize (která krátký hospodářský růst prudce ukončí). Hospodářská krize může vést k většímu množství pojistných událostí (třeba u pojištění ve spojitosti s hypotékami) a větším nárokům na pojišťovny. A v tu chvíli pojišťovny nemusí svou situaci ustát.

Pochopitelně tento scénář nastat ani zdaleka nemusí. ECB se může umoudřit a může začít zvyšovat své úrokové sazby dostatečně zavčasu. Pojišťovny z toho vybruslí „jen“ se zdražením svých produktů (ó jak bude zdražování služeb pojišťoven populární!). Místo „tvrdého přistání“ nastane jen „přistání měkké“. Autority ještě mohou situaci ukočírovat. Bylo by to fajn. Ale jak tak ECB pozoruju….

Zaplaťpámbu, že u nás jsou na tom banky i pojišťovny o řád lépe než v eurozóně.

Zdroj: Blog autorky