Ostrov Majuli se už více jak sedm desetiletí rok od roku zmenšuje. Podle prognóz do dvaceti let možná zcela zmizí pod vodní hladinou. Na vině jsou půdní eroze, které vznikají kvůli hrázím na řece Brahmaputra. Postaveny byly proto, aby oblast chránily před monzunovými dešti. Bohužel na to doplácí právě Majuli, které schytává veškerou pohromu za okolí. Od roku 1991 zaniklo pod vodou více jak třicet pět vesnic.

Jedním z obyvatel, kterým nepříznivé přírodní podmínky zasáhly do života, je Jadav Payeng. V roce 1979 mu bylo šestnáct let, když našel velké množství mrtvých hadů. Záplavy je vyhnaly na bezlesou písčinu, na které uhynuli horkem. Tragický objev způsobil, že si muž poprvé uvědomil, v jak kritickém stavu se tamní krajina nachází.

Udělal tehdy významné životní rozhodnutí. Dal si za cíl vysázet každý den jeden strom, a vytvořit tak nový ekosystém, který by zabránil dalšímu skomírání krajiny. Do dnešních dnů má za sebou dílo o rozloze neuvěřitelných 550 hektarů. (K porovnání: newyorský Central Park má rozlohu 341 hekratů.) A rozhodně ještě není se svou prací hotov. Dokud mu to jeho zdraví dovolí, stromy hodlá sázet i nadále.

Díky jeho úsilí a houževnatosti se do vzniklého lesa dokonce nastěhovali indičtí tygři a nosorožci, kteří patří mezi ohrožené či zranitelné druhy. Úkryt pod stromy nachází každoročně také více jak stovka slonů.

Smutnou skutečností je, že zatímco Payeng zachraňuje životní prostředí už skoro čtyřicet let, indická vláda pro zachování Majuli dosud nic určitého neudělala a stále spíše hledá vhodné řešení. Muž je ale důkazem toho, že namísto stovek vědeckých výzkumů a teoretického bádání je někdy nejlepší ta nejjednodušší možnost – prostě vstát a něco udělat. Když dokáže jeden člověk zachránit jeden ostrov, co by asi dokázaly další tisíce až miliony dalších lidí?