Tak kdo jsou pak akcionáři těchto bank představující finanční centra?

Tato informace je střežena daleko bedlivěji. Mé dotazy u agentur regulujících banky týkající se vlastnictví akcií u vrcholných 25 amerických bankovních holdingů měly status na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím, než byly zamítnuty na základě „národní bezpečnosti“. Je to dost ironie, protože mnoho z akcionářů těchto bank má sídlo v Evropě. (Článek a autor je z USA.)

Jednou z důležitých úschoven bohatství globální oligarchie, která vlastní tyto bankovní holdingové společnosti, je US Trust Corporation – založená roku 1853 a nyní vlastněná Bank of America. Nedávný korporátní ředitel US Trust a Čestný správce byl Walter Rothschild. Další ředitelé jsou Daniel Davison z JP Morgan Chase, Richard Tucker z Exxon Mobil, Daniel Roberts ze Citigroup a Marchall Schwartz z Morgan Stanley. [2]

J. W. McCallister olejářský insider s konexemi v House of Saud napsal The Grim Reaper (Zlověstný kosič) na základě informací získaných od saúdských bankéřů uvádějících, že 80% vlastnictví New York Federal Reserve Bank – ta zcela nejmocnější pobočka FEDu – má jen osm rodin, čtyři z nich sídlí v USA. Jsou to Goldman Sachs, Rockefellers, Lehmans and Kuhn Loebs z New Yorku; Rothschildové z Paříže a Londýna; Warburgs z Hamburgu; Lazards z Paříže; Israel Moses Seife z Říma.

CPA Thomas D. Schauf McCallisterova tvrzení potvrzuje s dodatkem, že deset bank kontroluje všech dvanáct poboček Federal Reserve Bank. Jmenuje N. M. Rothschild z Londýna, Rothschild Bank z Berlína, Warburg Bank z Hamburgu, Warburg Bank z Amsterodamu, Lehman Brothers z New Yorku, Lazard Brothers z Paříže, Kuhn Loebs Bank z New Yorku, Israel Mores Seif Bank z Itálie, Goldman Sachs z New Yorku a JP Morgan Chase Bank z New Yorku. Schauf jako jednotlivce, kteří vlastní velký podíl ve FEDu uvádí tato jména: William Rockefeller, Paul Warburg, Jacob Schiff a James Stillman. [3] Schiffové jsou Kuhn Loeb insideři. Stillman a Citigroup jsou insideři, kteří se na přelomu století přiženili do klanu Rockefellerů.

Eustace Mullis dospěl ke stejnému závěru ve své knize The Secrets of Federal Reserve (Tajemství Federálních rezerv), v níž vyobrazil mapy propojení FEDu a členských bank s rodinami Rothschildů, Warburgů, Rockefellerů a dalších. [4]

Kontrolu, kterou tyto bankovní rodiny uplatňují nad globální ekonomikou, nelze přecenit, a je zcela záměrně zahalena tajemstvím. Jejich korporátní ruka v médiích rychle zdiskredituje každou informaci odhalující tento kartel soukromých bank jako „konspirační teorii“. Ovšem ta fakta zůstávají.

Federal Reserve Bank se zrodila v roce 1913, ve stejném roce zemřel princ americké bankovnictví J. Pierpont Morgan a byla založena Rockefeller Foundation (nadace). House of Morgan předsedal americkým financím z Wall Streetu a Broadu a fungoval jako kvazi-US centrální banka už od roku 1838, kdy to Georgie Peabody v Londýně založil.

Peabody byl obchodní společník Rothschildů. Badatel o FEDu Eustace Mullis v roce 1952 předložil domněnku, že Morganové nejsou ničím jiným než agenty Rothschildů. Mullis napsal, že Rothschildobé „… dávají v USA přednost anonymním operacím pod štítem J.P. Morgan & Company.“ [5]

Publicista Gabriel Kolko uvedl: „Aktivity Morganů při prodeji amerických zlatých dluhopisů v Evropě v letech 1895-1896 byly založeny na alianci s House of Rothschild.“ [6]

Finanční chobotnice Morganů rychle svá chapadla rozprostřela po celém světě. Morgan Grenfell operoval v Londýně. Morgan et Ceruled Paris. Bratranci Rothschildů Lambertové založili Drexlel & Company ve Philadelphii.

House of Morgan pracovala pro rodiny Astors, DuPonts, Guggnheims, Vanderbilts a Rockefellers. Financovali spuštění AT&T, General Motors, General Electric a DuPont. Stejně jako v Londýně sídlící banky Rothschildů a Barings, stala se Morgan součástí mocenské struktury v mnoha zemích.

Do roku 1890 House of Morgan půjčovala Egyptské centální bance, Ruským železnicím, spravovala dluhopisy Brazilských provinciálních vlád a financovali projekty Argentinských veřejných prací. Při recesi v roce 1893 moc Morganů vzrostla. V tomto roce Morgan zachránil americkou vládu před bankovní panikou vytvořením syndikátu k podpoře vládních rezerv dodáním 62 milionů dolarů ve zlatě od Rothschildů. [7]

Morgan byl hnací silou za expanzí na západ USA, když financovali a kontrolovali obligace železnic na západ přes investiční fondy. V roce 1879 Cornelius Vanderbilt financovaný Morgany jako New Yorská Centrální železnice dal preferenční dopravní práva kamarádskému John D. Rockefellerovi s monopolem Standard Oil, čímž zpečetili vztahy Rockefeller – Morgan.

House of Morgan nyní spadli pod kontrolu rodin Rothschildů a Rockfellerů. V New York Herold lze číst nadpis: „Králové železnic vytváří gigantický trust.“ J. Pierpont Morgan, který kdysi prohlásil: „Konkurence je hřích,“ nyní radostně vyjevoval: „Myslete na to. Všechny konkurující si železniční dopravci západně od St. Luis byli uvedeni pod kontrolu asi třiceti mužů.“ [8]

Morgan a Edward Harrimanův bankéř Kuhn Loeb drželi monopol nad železnicemi, zatímco bankovní dynastie Lehnam, Goldman Sachs a Lazard se přidali k Rockefellerům při kontrole americké průmyslové báze. [9]

V roce 1903 založilo Osm Rodin Bankovní Trust. Benjamin Strong z Bankovního Trustu byl prvním guvernérem New Yorské Federal Reserve Bank. Vytvoření FEDu v roce 1913 sloučilo moc Osmi Rodin s vojenskou a diplomatickou mocí americké vlády. Když se nespláceli zámořské pohledávky, mohli nyní oligarchové vyslat americké mariňáky, aby dluhy vybrali. Morgan, Chase a Citibank vytvořily mezinárodní úvěrový syndikát.

House of Morgan byla zadobře s britskou House of Windsor (královská rodina) a italskou House of Savoy (královská rodina). Kuhn Loebs, Warburgs, Lehmans, Lazards, Israel Moses Seife a Goldman Sachs to měli i s jinými evropskými panovníky. Do roku 1895 Morgan kontroloval toky zlata do USA a z nich. První americká vlna fúzí byla ve svých počátcích podporována těmito bankéři. V roce 1897 došlo k šedesáti devíti průmyslovým fúzím. Do roku 1899 jich bylo dvanáct set. V roce 1904 John Moody – zakladatel Moody’s Investor Services – řekl, že by už nebylo možné mluvit o zájmech Rockefellerů a Morganů odděleně. [10]

Tato kombinace šířila nedůvěru veřejnosti. Mnozí je považovali za zrádce pracující pro staré evropské finančníky. Standard Oil Rockefellerů, US Steel Andrew Carnegiů a železnice Edwarda Harrimana – ti všichni byli financováni bankéři Jocobem Schiffem z Kuhn Loeb, který úzce spolupracoval s evropskými Rothschildy.

Několik států na západě dalo těmto bankéřům zákaz. Populistický kazatel William Jennings Bryan byl třikrát demokratickým kandidátem na prezidenta v letech 1896-1908. Těžištěm jeho anti-imperialistické kampaně bylo to, že Amerika padá do pasti „finančního nevolnictví britského kapitálu“. V roce 1908 Bryana porazil Teddy Roosevelt, ale šířícím se požárem populismu byl donucen uvést v platnost Shermanův Protitrustový zákon. Pak šel po Standard Oil Trust.

V roce 1912 proběhlo Pujovo slyšení (v Kongresu), které řešilo koncentraci moci na Wall Street. Ve stejném roce paní Edward Harriman prodala svůj kontrolní balík v New Yorské Garanty Trust Bank J.P. Morganovi, čímž vznikl Morgan Guaranty Trust. Soudce Louis Brandeis přesvědčil prezidenta Woodrow Wilsona, aby usiloval o ukončení křížových kontrol správních rad. V roce 1914 byl schválen Claytonův protitrustový zákon.

Jack Morgan – syn a následník J. Pierponta – odpověděl výzvou klientům Morgana Remingtonu a Winchesterovi, aby zvedli zbrojní výrobu. Tvrdil, že USA potřebují vstoupit do WWI (války). Podněcován Carnegie Foundation a dalšími frontami oligarchů se Wilson podvolil. Jak napsal Charles Tansill v knize Amerika jde od války: „Ještě před sporem o vyzbrojování poslala francouzská firma Rothschild Freres depeši Morgan & Company do New Yorku s návrhem na převod dluhů 100 milionů dolarů, jejichž podstatná část byla ponechána v USA, aby se s nimi platily francouzské nákupy amerického zboží.“

House of Morgan financovala polovinu amerického válečného úsilí, přičemž obdržela svolení k propojení dodavatelů jako GE, Du Pont, US Steel, Kennecott a ASARCO. Všichni byli klienti Morganů. Morgan rovněž financoval britskou Búrskou válku v Jižní Africe a francouzsko-pruskou válku. Pařížské mírové konferenci v roce 1919 předsedal Morgan, který vedl jak německé tak spojenecké rekonstrukční aktivity. [11]

Ve 30. letech se v Americe znovu vynořil populismus poté, kdy si Goldman Sachs, Lehman Bank a další nahrabali na Krachu v roce 1929. [12] Předseda Bankovní komise Sněmovny Luis McFadden (D-NY) o Velké depresi řekl: „Nebyla to nehoda. Byla to pečlivě zrežírovaná souhra … Mezinárodní bankéři usilovali o to, aby zde vytvořili tak zoufalé podmínky, aby se vynořili jako vládci nás všech.“

Senátor Gerald Nye (D-ND) předsedal v roce 1936 muničnímu vyšetřování. Nye dospěl k závěru, že House of Morgan USA zavlekly do WWI, aby ochránili své pohledávky a vytvořili rostoucí zbrojní průmysl. Později Nye vytvořil dokument nazvaný Příští válka, který cynicky referoval o „tricích pro tu starou bohyni demokracie“, pomocí nichž by šlo k nalákání USA do WWII využít Japonska.

V roce 1937 Ministr vnitra Harold Ickes varoval před vlivem „60 amerických rodin“. Historik Ferdinand Lundberg později sepsal knihu o přesně tom samém. Soudce nejvyššího soudu William O. Douglas skandalizoval: „Vliv Morganů … jako ten v průmyslu a financích dneška úplně nejzkázonosnější.“

Jack Morgan odpověděl dostrkáním USA do WWII. Morgan měl úzké vztahy s rodinami Iwasaki a Dan – dvěma nejbohatšími japonskými klany – které vlastnily Mitsubishi respektive Mitsumi, už od té doby, kdy se tyto společnosti v 17. století vynořily ze šogunátu. Když Japonsko vpadlo do Mandžuska a vraždilo v Nankinu čínské rolníky, Morgan tento incident zlehčoval. Morgan měl rovněž úzké vztahy s italským fašistou Benito Mussolinim, přičemž styčnou osobou za WWII byl pro Morgan Bank i německý nacista Dr. Hjalmer Schacht. Po válce se zástupci Morgana se Schachtem střetli v Bank of International Settlements (BIS – Banka pro vzájemné vyrovnávání pohledávek, která po válce technicky sjednocovala mezinárodní finanční systém) v Baselu ve Švýcarsku. [13]

Rotschildové: Rodina, která manipuluje s celým světem

The House of Rockefeller

BIS byla nejmocnější bankou světa, globální centrální banka pro Osm Rodin, které kontrolovaly soukromé centrální banky téměř všech západních a rozvojových zemí. Prvním prezidentem BIS byl Rockefellerův bankéř Gates McGarrah – činitel v Chase Manhattan a Federálních rezervách. McGarrah byl dědečkem bývalého ředitele CIA Richarda Helmse. Podobně jako Morganové měli Rockefellerové úzké vazby na Londýn. David Icke píše ve svých Dětech Matrixu, že Rockefellerové a Morganové byli pouhými „poslíčky“ evropských Rothschildů. [14]

BIS je vlastněná Federal Reserve, Bank of England, Bank of Italy, Bank of Canada, Weiss National Bank, Nederladsche Bank, Budnesbank a Bank of France.

Historik Carrol Quigley ve své epické knize Tragédie a naděje napsal, že BIS byla součástí plánu na „vytvoření systému finanční kontroly světa v soukromých rukou schopného dominovat politickému systému kterékoliv země i ekonomice světa jako celku … aby byla ve feudálním stylu kontrolována centrálními bankami světa jednajícími v souladu podle tajných dohod.“

Americká vláda měla historickou nedůvěru k BIS a neúspěšně lobovala v roce 1944 za její zrušení na Bretton Woodské konferenci o uspořádání po WWII. Moc Osmi Rodin byla místo toho v Bretton Woods obnovena vytvořením MMF a Světové Banky. US Federal Reserve převzala podíly v BIS až v září 1994. [15]

BIS má v držbě nejméně 10% monetárních rezerv nejméně 80 centrálních bank světa, MMF a dalších mezinárodních institucí. Slouží jako finanční agent mezinárodních dohod, sbírá informace o globální ekonomice a slouží jako věřitel posledního stupně při zabraňování globálních finančních kolapsů.

BIS podporuje agendu monopolní fašistické formy kapitalismu. Dala v 90. letech překlenovací úvěr Maďarsku, aby zajistila privatizaci ekonomiky země. Posloužila jako kanál Osmi Rodin k financování Adolfa Hitlera vedeného Warburgskými bankami J. Henry Schroeder a Mendelsohn Bank of Amsterodam. Mnoho badatelů tvrdí, že BIS je v pozadí globálního praní peněz z drog. [16]

Není vůbec shodou náhod, že ústředí BIS je ve Švýcarsku, oblíbené skrýši bohatství pro globální aristokracii a ústředí italské lóže Svobodných zednářů Alpina P-2 i Nacistické internacionály. K dalším institucím, které kontroluje těch Osm Rodin, patří Světové ekonomické fórum, Mezinárodní měnová konference a Světová obchodní organizace.

Bretton Woods bylo pro těch Osm Rodin pokladem. Pro tento „nový světový pořádek“ byly ústřední MMF a Světová banka. V roce 1944 vydaly Morgan Stanley a First Boston první obligace Světové banky. Francouzská rodina Lazardů se těch zájmů House of Morgan zúčastnila. Největší francouzskou investiční banku Lazard Freres vlastní rodiny Lazard a David-Weill – starých Ženevských bankovních princů, které představuje Michelle Davive. Nedávný předseda a generální ředitel Citigroup (největší banka světa) byl Sanford Weill.

V roce 1968 Morgan Guaranty spustila Euro-Clear, v Bruselu sídlící systém bankovního clearingu pro eurodolarové securities. Byl to první takovýto automatizovaný podnik. Někteří začali Euro-Clear nazývat „The Beast“ – Bestie. Brusel slouží jako ústředí pro novou Evropskou centrální banku a pro NATO. V roce 1973 se činitelé z Morgan tajně sešli na Bermudách, aby ilegálně znovu oživili starý House of Morgan, dvacet let před tím, než byl zrušen Glass Steagalův zákon. Morganové a Rockefellerové poskytli finanční krytí pro Merrill Lynch, když vyrazila mezi Velkou 5 v americkém investičním bankovnictví. Nyní je Merrill součástí Bank of America.

John D. Rockefeller využil svého ropného bohatství k získání Equitable Trust, které do 20. let pohltilo několik velkých bank. Velká deprese pomohla konsolidovat moc Rockefellerů. Jeho Chase Bank fúzovala s Manhattan Bank Kuhn Loebů, aby vytvořily Chase Manhattan, čímž zpečetili dlouhodobé rodinné vazby. Kuhn-Loeb spolu s Rothschildy financoval útok Rockefellerů na pozici králů ropných polí. National City Bank of Cleveland poskytla Johnovi D. peníze potřebné k nástupu na monopolizaci amerického ropného průmyslu. Tato banka byla při slyšení v Kongresu identifikována jako jedna ze tří Rothschildy vlastněných bank v USA během 70. let 19. století, když Rockefeller poprvé založil korporaci Standard Oil of Ohio. [17]

Rockefellerovým partnerem v Standard Oil byl Edward Harkness, jeho rodina převzala kontrolu nad Chemical Bank. Dalším byl James Stillman, jehož rodina kontrolovala Manufacturers Hanover Trust. Obě banky se sloučily pod štítem JP Morgan Chase. Dvě z dcer Jamese Stillmana se vdaly za dva syna Williama Rockefellera. Tyto dvě rodiny kontrolují i velký kus Citigroup. [18]

V pojišťovacím businessu Rockefellerové kontrolují Metropolitan Life, Equitable Life, Prudential a New York Life. Banky Rockefellerů kontrolují 25% všech aktiv 50 největších amerických komerčních bank a 30% všech aktiv 50 největších pojišťoven. [19] Pojišťovny byly v USA poprvé spuštěny Svobodnými zednáři přes jejich hru Woodman’s America s klíčovou rolí transferů drogových peněz z Bermud.

Společnosti pod kontrolou Rockefellerů zahrnují Exxon Mobil, Chevron, Texaco, BP Amoco, Marathon Oil, Freeport McMoran, Quakes Oats, ASARCO, United, Delta, Northwest, ITT, International Harvester, Xerox, Boeing, Westinghouse, Hewlett-Packard, Honeywell, International Paper, Pfizer, Motorola, Monsanto, Union Carbide a General Foods.

Rockefeller Foundation (nadace) má úzké finanční vazby jak s Fordovou tak s Carnegie Foundation. K dalším filantropickým podnikům této společnosti patří Rockefeller Brothers Fund, Rockefeller Institute for Medical Research (lékařský výzkum), General Education Board (vzdělání), Rockefeller University a University of Chicago, které chrlí trvalý proud krajně pravicových ekonomů jakožto apologetů mezinárodního kapitálu, k nimž patřil i Milton Friedman. (Největší teoretická ikona ekonomiky Reaganovy a Thatcherové éry a přívrženců tohoto ekonomického stylu či těch, co se k tomu aspoň naoko hlásí.)

Tato rodina vlastní 30 Rockefeller Plaza, kde se v USA každý rok rozsvěcují národní vánoční stromečky a Rockefeller Center. David Rockefeller byl zprostředkovatelem stavby věží Word Trade Center. Hlavní sídlo rodiny Rockefellerů je monstrózní komplex na severu státu New York známý jako Pocantico Hills. Vlastní rovněž 32 pokojů v duplexu na 5. Avenue v Manhattanu, palác ve Washingtonu DC, Ranch Monte Sacro ve Venezuele, kávovou plantáž v Ecuadoru, několik farem v Brazílii, pozemky v Seal Harbor Maine a letoviska v Karibiku, na Havaji a na Puerto Rico. [20]

Rodiny Dulles a Rockefeller jsou bratranci. Allen Dulles vytvořil CIA, pomáhal nacistům, kryl odstřelení Kennedyho před vyšetřováním Warrenovou komisí a zahladil dohodu s Muslimským bratrstvem o vytváření vrahů s kontrolovanou myslí. [21]

Bratr Johna Fostera Dullese byl prezidentem falešného trustu Goldman Sachs před krachem na burze v roce 1929 a pomáhal svém bratrovi svrhnout vlády v Iránu a Guatemale. Oba byly členy Skull & Bones (Lebka a hnáty) a Výboru pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations – CFR) a nositeli 33. Zednářské hodnosti. [22]

Rockefellerové byly zprostředkovateli při vytvoření depopulačně-zaměřeného Římského klubu a jejich rodinné sídlo je v Ballagio v Itálii. Jejich sídlo v Pocantico Hills poskytlo rodiště Trilaterální komisi. Rodina je hlavním zakladatelem eugenického hnutí, které zrodilo Hitlera, klonování lidí a současnou posedlost amerických vědeckých kruhů DNA.

John Rockefeller Jr. vedl Výbor pro populaci až do své smrti. [23] Jeho jmenovec a syn je senátorem za západní Virginii. Bratr Winthrop Rockefeller byl zástupcem guvernéra v Arkansasu a zůstává nejmocnějším mužem státu. V říjnu 1975 v interview s magazínem Playboy viceprezident Nelson Rockefeller – který rovněž býval guvernérem New Yorku – zformuloval poručnický světový názor své rodiny: „Velice věřím na plánování – ekonomické, sociální, politické, vojenské, totální plánování světa.“

Ale ze všech bratrů Rockefellerů je to zakladatel Trilaterální komise (TC) a předseda Chase Manhattan David, kdo vedl útok rodinné fašistické agendy v globálním měřítku. Hájil Iránského šáha, jihoafrický režim apartheidu a chilskou Pinochetovu juntu. Byl hlavním financiérem CFR (Výboru pro zahraniční vztahy) a TC (Trilaterální komise) a (během Vietnamské války) Komise pro účinný a trvanlivý mír v Asii – kontraktační bonanzy pro ty, kdo si zřídili živobytí z konfliktů.

Nixon jej požádal, aby se stal Ministrem financí, ale Rockefeller ten job odmítl, protože věděl, že jako kormidelník Chase má daleko větší moc. Publicista Gary Allen ve Složce Rockefellerů z roku 1973 píše: „David Rockefeller se sešel se sedmadvaceti hlavami států včetně vládců Ruska a Rudé Číny.“

V roce 1975 po spiknutí Nugan Hand Bank (CIA) proti australskému ministerskému předsedovi Gough Whitlamovi jeho britskou korunou jmenovaný nástupce Malcolm Fraser okamžitě spěchal do USA, kde se střetl s prezidentem Geraldem Fordem poté, co měl konferenci s Davidem Rockefellerem. [24]

AC24.cz: Zítra přineseme část II: Svobodní zednáři a The Bank of the United States

Dean Henderson

[1] 10K Filings of Fortune 500 Corporations to SEC. 3-91

[2] 10K Filing of US Trust Corporation to SEC. 6-28-95

[3] “The Federal Reserve ‘Fed Up’. Thomas Schauf. 1-02

[4] The Secrets of the Federal Reserve. Eustace Mullins. Bankers Research Institute. Staunton, VA. 1983. p.179

[5] Ibid. p.53

[6] The Triumph of Conservatism. Gabriel Kolko. MacMillan and Company New York. 1963. p.142

[7] Rule by Secrecy: The Hidden History that Connects the Trilateral Commission, the Freemasons and the Great Pyramids. Jim Marrs. HarperCollins Publishers.New York. 2000. p.57

[8] The House of Morgan. Ron Chernow. Atlantic Monthly Press NewYork 1990

[9] Marrs. p.57

[10] Democracy for the Few. Michael Parenti. St. Martin’s Press. New York. 1977. p.178

[11] Chernow

[12] The Great Crash of 1929. John Kenneth Galbraith. Houghton, Mifflin Company. Boston. 1979. p.148

[13] Chernow

[14] Children of the Matrix. David Icke. Bridge of Love. Scottsdale, AZ. 2000

[15] The Confidence Game: How Un-Elected Central Bankers are Governing the Changed World Economy. Steven Solomon. Simon & Schuster. New York. 1995. p.112

[16] Marrs. p.180

[17] Ibid. p.45

[18] The Money Lenders: The People and Politics of the World Banking Crisis. Anthony Sampson. Penguin Books. New York. 1981

[19] The Rockefeller File. Gary Allen. ’76 Press. Seal Beach, CA. 1977

[20] Ibid

[21] Dope Inc.: The Book That Drove Kissinger Crazy. Editors of Executive Intelligence Review. Washington, DC. 1992

[22] Marrs.

[23] The Rockefeller Syndrome. Ferdinand Lundberg. Lyle Stuart Inc. Secaucus, NJ. 1975. p.296

[24] Marrs. p.53

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca