Fatálním nedostatkem, jenž dá se nazvat základním stavebním kamenem, je společný a jednotný myšlenkový směr. Stmelující idea držela národy vždy na nohou ve chvílích, kdy rozhodovalo se o bytí a nebytí. Nyní je náš národ, toho času ve stavu beznaděje, zpola slepý, téměř hluchý a nechá se snadno opít rohlíkem. Stačí jen přijímat všudypřítomné žvásty bez odporu a pak je, s pózou moudrého, papouškovat. Umlčováni a dehonestováni jsou dnes však ti, co měli by mluvit nahlas, a ti, kteří koryt si hledí, měli by zametat ulice.

Mlčky se přihlíží absenci hodnot již v útlém mládí. Vzory mladé generace jsou dnes mediální figury, groteskní hrdinové a postavy počítačových her. Pro nastupující generaci je sociálním statusem vlastnictví mobilního telefonu namísto prosazení díky schopnostem a dovednostem. Výchova upadá – není čas. Zapomíná se, že vzorem mladého člověka mají být rodiče, taktéž v názorové harmonii. To je první nutný záchytný bod, od kterého se následně odvíjí vše ostatní. Takových případů je však jako šafránu a nastupující generace si sebou nese degenerativní změny coby důsledky laxního přístupu, rodiči počínaje a státem konče. Systém nevychovává důstojné nástupce, jimž je vlastní úcta k vlastnímu národu a v tomto smyslu jsou schopni sebeobětování. Nikoliv, vychovává konzumenty, poklonky a figury bez hodnot.

Národ vrávorá. Z kdysi silných stali se slaboši, z udatných zbabělci a z pyšných a nezdolných zbývají uplakanci a žvanilové. Pravděpodobně jedinou a možnou vzpruhou je sestup na úplné dno. Nutnost podstoupit existenční zápas a tváří v tvář čelit takové hrozbě, která stojícího na jedné noze srazí k zemi, nebo ho donutí, aby přenesl se přes bolest, začal věřit sám v sebe a konečně se znovu pevně postavil na obě nohy, o kterých kdesi v hloubi duše ví, že jsou zdravé.

Budiž tak naší ctností víra v nápravu a skálopevné přesvědčení, že boj ještě nekončí. Bude končit tehdy, kdy my sami řekneme, že je po všem. Naší povinností je předávat naše myšlenky dál, byť může nás frustrovat pocit, že házíme perly sviním. Náš společný směr a stmelující vidění světa bude rozhodujícím faktorem při výchově dalších generací. Mějme na paměti, že přežije a zvítězí jen ten, kdo vytrvá a zachová si víru v sebe sama. Ten, kdož namísto rezignace hlasitě se ozve, místo slz zatne zuby, nepoklekne, ale postaví se zpříma, bude kdykoliv připraven na konfrontaci, neustoupí, půjde pevně po cestě, kterou si zvolil a donutí ustoupit toho, kdo zastoupil mu cestu.

Zdroj: https://www.facebook.com/jednotkabrigada/posts/2108152869501920