Novináři si začínají všímat, že dotace z EU jsou naše vlastní peníze. Asi už to nejde tajit. Zatím došli k závěru, že je to cca polovina. Buď se mýlí, nebo ví, že je to ještě horší, ale pro věřící by to byl tak veliký šok, že to musí dávat po částech. Je sice pravdou, že rozdíl mezi do EU odvedenými a z EU přijatými penězi je přibližně polovina, avšak na naší straně jsou k tomu náklady na byrokratické zázemí pro schvalování a kontrolu, transfer prostředků, kofinancování dotovaných projektů a zejména náklady na jejich provoz po době tzv. udržitelnosti. Když totiž uplyne doba, po kterou jsou náklady projektu hrazeny z dotací EU, nikdo z politiků pak nenajde odvahu k tomu, aby do těch žump přestal sypat veřejné prachy v ČR.

Bloger František Matějka

Dotační narkomani, závislí na uměle vytvořené bublině zdánlivé prosperity, by mu totiž ve volbách nehodili hlas. Mají přece svá práva. Třeba právo na důstojný život za cizí, ve kterém je křivá hranice chudoby posunuta pro účely stanovení novodobé hranice solidarity na úroveň rovnice: nemůže pětkrát týdně pěkné libové maso, nemá na nové auto, plnící náročné emisní regulace, nemá na plochou televizi, nemá na rychlé mobilní připojení k internetu, nebyl letos dvakrát u moře = je chudý. A to ještě pomalu nemusí jít o součet. Stačí, když se před rovnítkem objeví alespoň něco z toho, nejlépe v kombinaci se starými dobrými hesly o plné zaměstnanosti a právu na práci. Zmatení si dokonce myslí, že právu lidském.

Kromě výše uvedeného slouží dotace k prezentaci samotné EU jako nositele blaha a prosperity, když je na všech cedulích napsáno něco ve smyslu „financováno z prostředků EU“. To je největší ekonomická lež v poválečných veskrze socialistických dějinách Evropy. Lež srovnatelná se zámořskou ekonomickou ligou a jejich disciplínami „investice do hypotečního trhu pod ochranou vlády jsou bezpečné – Lehman Brothers“, nebo „kvantitativní uvolňování zvýší prosperitu a zadupe hospodářskou a finanční krizi – Fed“. Ve finále, a já věřím, že k tomu za nějaký čas dojdou i novináři mainstreamových médií, jsou všechny ty dotace s cedulemi EU našimi vlastními penězi, za které si v Bruselu koupili v důsledku i naše duše.

Jednou, až to bude fakt neudržitelný a sdělovat opak by znamenalo být za ještě většího blbce, se jistě najdou v kavárnách nějací intelektuální vohnouti, kteří přijdou s obdobou již vyzkoušeného, co jednoho vyhodilo za blbé hospodaření z pozice ministra financí až do premiérského křesla: „informace o dotacích z EU nebyly zasazeny do reálného rámce“. Najde se ale taky někdo, kdo jako otevírák sdělí na titulkách lidem v České republice „omlouvám se, promiňte mi to, prosím“? Odpustím mu. I já jsem jen obyčejný hříšník.

Zdroj: Blog autora