Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) dostal zase „úkol snů“. Má vyšetřit, zda je důvěryhodné aktuální obvinění Christine Blaseyové Fordové, že současný kandidát do Nejvyššího soudu Brett Kavanaugh se na ní před 30 lety dopustil sexuálního násilí, ať už se tím myslí cokoliv.

Schopnosti příslušníků FBI tak budou podrobeny dalšímu zátěžovému testu, i když nejde o vyšetřování federálního zločinu. Zřejmě můžeme očekávat pokračující rozrýpávání jakýchsi nutkavých, skrytých erotických scén, představ, náznaků a snů z Freudova hájemství, které se možná zásluhou prudérních vyšetřovatelů (jako v případě Clinton a Lewinská) stanou bestsellerem v oblasti literatury „porno-faktu“.

Nepůjde zde ani o kriminální vyšetřování, takže agenti FBI nebudou moci využít svých trestněprávních oprávnění, kterými jinak disponují. Tím se situace stává natolik komplikovanou, že si soudný člověk říká, co se vlastně může odehrát v rámci vyšetřování, které vlastně až tak úplně není vyšetřováním?

Odhady hovoří o tom, že agenti FBI provedou mnoho interview, které pak předají senátorům, a ti pak budou hlasovat na základě dojmů, které z toho získají. A na takovéto tenké niti nikoliv důkazů, ale doslova „vjemů“ (což jsou intelektuální výkony první signální soustavy) závisí budoucí charakter amerického Nejvyššího soudu!

Možná by pro takovou situaci měl nějakou tu radu tradičně vynalézavý český policajt. Mohl by například onu pomalu se rozpomínající stěžovatelku poslat na kriminálku za skutečnými odborníky, kteří jsou specialisty na trestné činy, týkající se dětí. Ti již před mnoha lety vyvinuli velmi kreativní a nesmírně ohleduplnou metodiku, kdy děti s pomocí dvou figurek (tuším Pája a Jája) vyšetřovatelům převádějí inkriminované děje.

Jinak by se totiž mohlo vyšetřování odvíjet druhým, velmi necitlivým, avšak všeobecně interesantnějším směrem. Jeho výsledky by pak mohly být popsány s pečlivostí Kennetha Starra, vyšetřovatele kauzy Clinton a Lewinská, který díky smyslu pro detail získal přezdívku „Porno Starr“.

Součástí tohoto vyšetřování by pak mohly být jiné používané techniky, jejichž cílem je ověření pravdivosti obvinění. Například rekonstrukce (předvedení údajného inkriminovaného děje za pomoci figurantů), nebo konfrontace (porovnání výpovědí tváří v tvář, resp. v tomto případě vůči inkriminované části Kavanaughova těla), či rekognice (rozpoznání inkriminované části Kavanaughova těla mezi podobnými částmi těl anonymních figurantů).

Jak jsem předeslal, díky těmto politicky nekorektním postupům (prosím obzvláště citlivé čtenáře, aby krotili bujnost svých představ) by beztak již dokonalá americká demokracie mohla učinit vůči ostatním světovým demokraciím kvalitativně takový cyklistický „trhák“, že by pak byla už opravdu utržená z řetězu.

Vybombardovat celé vzdálené země jen na základě několika fejků? Ale ony to ty národy pochopí, protože se jim tak stalo od úžasné země, jejíž demokratický systém nepřipustí do veřejně funkce člověka, jehož pindíka prý spatřila kdysi nějaká dáma, a to prosím, ani omylem! Končí komentář Jan Schneider.