Je těžké definovat, co to je pravdoláska a pravdoláskař, protože se jedná o silně heterogenní skupinu lidí. Na jedné straně v ní pevně trůní lidé jako kdysi nadšená komunistka a učitelka, spíše asistentka na katedře Marxismu-Leninismu Univerzity Karlovy Jiřina Šiklová. A na druhé straně to jsou mladíčci, kteří znají jediné heslo a tomu se klaní: Václav Havel. Ale vlastně nic pořádného k tomu. Neustále je mi vytýkáno, že se opírám do památky Václava Havla. Ale i do památky Svatého Václava se historici často opřou. A proč? V zájmu historické pravdy. A jak o někom zjistíme historickou pravdu? Asi, že bádáním a diskuzemi, že? Jak jinak.

havloidní devianti

S následníkem Václava Havla byl problém již v roce 2003, kdy odešel z úřadu prezidenta. Stačil sice ještě jako odcházející prezident Američanům schválit tu nešťastnou invazi do Iráku a dostal se tak do přímého rozporu s úřadujícím prezidentem Klausem, ale jinak nic. Nic, co by zabránilo „politicky nenáviděnému“ Klausovi (osobně snad měli korektní ba přátelské vztahy), aby se „zmocnil“ prezidentského křesla. Snad jen Jan Sokol, pedagog z UK hájil barvy Pravdy a Lásky, ale nebyl to silný soupeř a snadno podlehl.

Druhé a finální Klausovo kolo v roce 2008 již bylo zajímavější. Pravdolásce se podařilo vygenerovat velmi schopného a atraktivního kandidáta, Jana Švejnara. Tento Čechoameričan, by dle mého osobního mínění byl první na tapetě k prověření BIS. Vrabci na drátech si totiž štěbetaly, že údajná emigrace jeho rodičů nebylo nic jiného než vysazení spícího agenta do USA a že také tímto způsobem se s touto rodinou seznámil prezident Havel.

Takže, bezpečnostní riziko, protože o těch spících agentech SSSR, tedy dnešní Rusko na 100% vědělo. To ale nikdo, ve snaze Klause porazit neřešil a falešný záznam z StB to navenek pouze potvrdil. Volba byl zajímavá. Nejvíc mě zaujala Kateřina Jacques, uměleckým jménem Káča Jau Jau. Ta byla velmi agilní a vždy se posadila tak, aby kamera snímala její velmi pěkné zkřížené nohy. Ostatně, Martin Bursík těm nohám a jejich příslušenství ve svých necelých padesáti letech podlehl.

Ale nic platné. I tentokrát Pravdoláska ostrouhala mrkev a na prezidentském stolci opětovně seděl nenáviděný Klaus, který, kdyby nebyl spáchal amnestijní politickou sebevraždu, by byl býval vstoupil do dějin jak akceptovatelný prezident. Podivné pouze je, že ani při jedné této volbě nebylo o Karlu Schwarzenbergovi vůbec nic slyšet a já se mohu pouze domnívat, proč? Jedna z verzí by byla „víno, ženy a zpěv“, na což měl díky Havlově přízni a prapodivnému restitučnímu soudu dost prostředků.

Jiné důvody, proč se dal na vysokou politiku v tak pozdním věku mě nenapadají, ale neříkám, že nejsou. V každém případě si to ale ve věku okolo sedmdesátky bohatě vynahradil. Jak s huhňající TOP09, tak nakonec i s tím „čírem“. Ta jeho volební kampaň byla nejen gigantická, ale k tomu ještě dobře udělaná. A také mě přízeň prakticky všech sdělovacích prostředků.

Takže jediné, co mu chybělo, byla přízeň prostých lidí z menších měst a vesnic. Nezkažených tak Internetem, homosexualismem a jinými „vymoženostmi“. Poté, co bylo vynaloženo tolik prostředků a tolik lidské práce, zjistit, že zemitý Zeman oslovil lidi více, než „kníže“, musela být ta prohra velmi krutá, také vzhledem k jeho věku, a musela velmi bolet. Je otázkou, zda bylo diplomatické či chytré, použít ono slovo, které já parafrázuji jako „bunda“ v rozhlasovém vysílání.

Ale myslím si, paní redaktorko, jednu věc. Lidem, kteří mají rozum se to, s jistou námahou, dá vysvětlit a zaujatí pravdoláskaři budou zaujatí bunda, nebunda. Že to ve svém důsledku nemá skoro žádný vliv, protože z 99% stejně nadávají a mávají rudými proletářskými fábory voliči Karla Schwarzenberga.