Nedá se to jinak nazvat, psychiatři by možná měli svůj termín, ale mně je to jasné; jde o arogantního kverulanta, co je patologicky posedlý žalobami na prezidenty státu. Napřed chtěl žalovat Václava Klause z velezrady, dnes zase Miloše Zemana. A nejde o nějakého zahořklého pomatence, ale o rádoby významného politika Jiřího Dienstbiera mladšího, co navíc zneužívá v protekční kariéře věhlas svého otce. Politika je správa věcí veřejných; říká se, že politika je špína. Není; špíny jsou ti, kteří politiku dělají. Jiří Dienstbier mladší chtěl podat žalobu na prezidenta Zemana letos už jednou, to když váhal se jmenováním ministrů nové vlády, tedy i jeho. Zkrátka, posedlost hysterického fracka, co nyní chce opět Miloše Zemana žalovat; zatímco dosud může žalobu na prezidenta podat pouze Senát se souhlasem třípětinové většiny přítomných senátorů a třípětinové většiny všech poslanců.

Jiří DienStBier – homosexualista, neomarxista a feminista

Nově by dle Dienstbiera mohly žalobu podávat obě komory zvlášť, resp. předložil prostě poslaneckým klubům návrh změny ústavy – prezidenta by podle něj mohla hnát k Ústavnímu soudu s obviněním z velezrady i samotná Sněmovna. Ústavní soud by navíc mohl prezidenta uznat vinným z porušení ústavy… Motto psychicky postiženého borce, trpící kverulantskou paranoiou (nemocný, jenž se domnívá, že jej ostatní nemají rádi – obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat): „Nelíbí se mi chování prezidenta, a tak navrhnu změnu ústavy a ostatní mi vlezte na záda pořád poníženě ohnutých…“ Navíc prý dělá Zeman věci, na které nemá jako hlava státu nárok; je třeba ho proto umravnit. Z české strany by též mělo být Rusko kvůli anexi Krymu vyřazeno z tendru na dostavbu JE Temelín…

Dienstbier je prostě pěkně ofouklý, i když dostává na frak z každé strany. Je na to zvyklý; narodil se totiž v roce 1969 ve Washingtonu a na jaře 1990 jako americký občan složil přijímací zkoušky na UK, kterou absolvoval po 6 a půl letech (s přestávkou na výkon poslaneckého mandátu). V roce 1997 jako “pravdoláskovec” nastoupil na místo koncipienta do advokátní kanceláře proslulého komunistického expremiéra Mariána Čalfy v Havlově první vládě – “Čalfa, Bartošík a partneři”, jejímž partnerem se později sám stal. Jen čekám, kdy se rozletí do Fergusonu, kde by byl jistě jako americký občan platný, zvláště když by jim poradil, jak se mají zbavit svého černošského prezidenta a žalovat ho. Naštěstí se nechystá na Majdan, jako jeho kolegové Štětina, Schwarzenberg či Kocáb, který by přece majdanským rowdies určitě doporučil něco z českých lidských práv a rovných příležitostí menšin. Já ministr, ty ministr, jsme jedna rodina…

Vyhodí ho dveřmi, vleze oknem. V prezidentských volbách v roce 2013 skončil Dienstbier se ziskem 16,12 procent hlasů na čtvrtém místě. Do druhého kola podpořil Karla Schwarzenberga proti pozdějšímu vítězi Miloši Zemanovi. V Sobotkově stínové vládě figuroval na pozici ministra spravedlnosti, ale při jmenování řádné vlády v lednu 2014 mu připadl resort ministra pro lidská práva a rovné příležitosti i předsedy Legislativní rady vlády. Dnes se Jiří Dienstbier starší asi obrací v hrobě, když sleduje podrazy svého zhýčkaného synka, jenž se vezl na výsluní jeho veleúspěšné kariéry novináře, československého ministra zahraničí a jednoho z hlavních disidentů; mezi prvními podepsal Chartu 77.

Z jeho potomka se stal známý patologický populista přes žaloby na prezidenty, jenž se opět zviditelňuje; dal do placu jiný trapný majstrštich – oddlužit stovkami miliard zadlužené české Romy. Jde o ideální zviditelnění před Amnesty Inernational, největšího kritika Česka za Romy, návrhem změny insolvenčního zákona, podle něhož by mohli dosáhnout oddlužení i ti nejchudší lidé, resp. sociálně vyloučení a nepřizpůsobiví. Dosud totiž mohou být odepsány dluhy soukromých osob jen v případě, že během pěti let splatí alespoň 30 procent svého dluhu. Z romských socek se to nezdařilo zřejmě žádnému, proto nový zákon, aby na oddlužení mohli dosáhnout i ti, kteří vzhledem k výši svých příjmů na takové oddlužení podle dosud platného zákona nemají…

o Dienstbier ml. míní, Ústavní soud mění; jeho definitivní rozhodnutí bylo, že se žalobou na nyní již bývalého prezidenta Václava Klause vůbec nebude zabývat pro její irelevantnost. Senátorům spadla čelist. Jejich neférový a nízkých politický boj skončil mezinárodním zostuzením. Senátor Dienstbier ml. krutě prohrál. Dali mu to poznat v ČSSD i na ÚS. Zhrzený člověk dělá pomatené činy; patologicky zatížený korytovou mánií; nenažranou svini neodeženeš od koryta, ani když mlaská. Vyznavač machiavellismu, druhu inteligence, která narušuje sociální normy a je kombinací sobectví a oportunismu, chováním proti morálce, snahou o dosažení osobního prospěchu; chytře klamat lidské mozky. Nejlépe vždy dopadne ten, kdo si důkladně osvojí liščí zchytralost. Proč ta posedlost funkcemi? Poslanec, senátor, prezident…? Kariéra přes mrtvoly je psycho; napsal jste to přesně, pane Mňačko: Ako chutí moc…

Dienstbier má ale pech; na jarním sjezdu ČSSD by rád získal po předsedovi socialistů druhý nejvyšší post statutárního místopředsedy ČSSD. Ovšem, ouha, Sobotka už ho má rezervovaný pro svého marnotratného syna, co mu práskal návštěvu party stranických opozičníků v Lánech u Zemana, kde si všichni rukou dáním slíbili, že o tom ani muk. Chovanec však muk a je z něho dnes oddaná Sobotkova pravá ruka; prý týmový hráč. Navíc bude Dienstbier zřejmě výhledově trestně stíhán, že jako právník vyškolený Čalfou vypracoval pro fotbalisty Bohemians 1905 posudek, jak prodat dva své fotbalisty, čímž je de facto navedl k trestnému činu.

A je z toho obvinění pro zneužití pravomoci za 8,5 až 60 melounů… Kvůli prodeji dvou hráčů, kteří spadali do konkurzní podstaty zkrachovalého vršovického klubu, byl letos v srpnu odsouzen Petr Svoboda k ročnímu trestu s jednoletým odkladem. Lukáš Přibyl, další obžalovaný manažer klubu, se konce pětiletých soudních tahanic nedožil, zemřel v roce 2012. Před soudem by nyní mohl skončit i mladý Dienstbier, jenž protiprávní prodej hráčů svým klientům doporučil. Dostal za to, co proto, když o něm mnozí prohlásili, že je to zakomplexovaný hurvínek, trouba a hňup, jenž pošlapal veškeré principy demokracie a ústavnosti…

Nevím, jestli jsem neurazil Niccolu Machiavelliho, když jsem ho přirovnal k Dienstbierovi mladšímu; sám Niccolo byl básník a filosof, jeho „návody“ byly pouze teoretickými úvahami o vladařích, vládách a státech, sám nikdy nikoho nepodvedl, ani nebyl „liška mazaná“. Dienstbier je jen jeho vzorným žákem, přestože tyto dva dělí několik století; je přeborníkem ve lhaní, záměrném klamáním, uváděním v omyl, tvorbou a rušením spojenectví podle potřeby, skládání a rušení slibů, porušování pravidel, skrýváním vlastního záměru, aktivním podvádění; zkrátka ”strategií vzteklého psa“ dle filozofie: že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá…

Inu, kolik už bylo takových právníků, co mají politiku jako vedlejšák, proto mu to dali sežrat i ti jeho; spadl prostě z lopatky a teď alespoň kolem sebe kope nohama, aneb jak praví klasik Murphy; „Každá organizace má určitý počet pracovních míst vyhrazených pro naprosté blbce, z čehož vyplývá: Když z jednoho místa blbec odejde, je promptně nahrazen jiným…

PS: Z rozhovoru s šéfem Jazzové sekce Karlem Srbem: V souvislosti s debatou nad Milošem Zemanem se začíná hovořit o tom, jaký bude další kandidát na hlavu státu v příští volbě prezidenta. Hovoří se o „havlovském“ typu. A spekuluje se nad jmény Pánek či Halík. Co vy na to?

„Do špatného počasí je jediným Miloš Zeman. Nebude-li to on, pak o prezidentovi rozhodnou hesla: Chceme změnu – Nejdůležitější věci nejdříve – Nic než národ – Pravda a láska zvítězí – Kdy jindy, když ne teď – My to dokážeme… Já jsem XY a jsem na to hrdý – tedy bubliny nebo ojetiny. Mohl by to být ale též vítěz nějaké televizní soutěže nebo ten, kdo třeba chodí v Praze nakupovat do Pařížské ulice. Nejspíš podle mne kandidáta vyprefabrikují neziskovky. Jistě si dají za fakturu v dolarech poradit. S Milošem Zemanem se však nebojím, že se staneme protektorátem kohokoliv. Ostatní naši řeč, kulturu, hranice a vlastenectví však prodají…“

Zdroj: Blog autora