Tento neobyčejný objev způsobil mezi vědci velký rozruch, a proto si nepochybně zaslouží i naši pozornost.

V jednom z experimentů byl použit extrahovaný vzorek lidské DNA, která byla hermeticky uzavřena a uložena v kovové nádobě.

Dárce vzorky DNA, který v experimentu zároveň plnil úlohu testované osoby, se během experimentu nacházel v jiné místnosti než nádoba s obsahem jeho DNA.

Vědci pak tuto testovanou osobu vystavili působení emočních pobídek, čehož výsledkem byla změna struktury nejen DNA v jeho těle, ale i změna v DNA, která se nacházela ve vedlejší místnosti!

Konkrétně, když emoce testované osoby byly negativní, procesy probíhající v DNA se začaly výrazně zpomalovat a komplikovat, a naopak, když emoce testované osoby byly pozitivní, pozorovaná DNA se uvolnila a procesy v ní začaly probíhat optimálně.

Vědci neměli jinou možnost než na základě pozorovaného jevu dospět k závěru, že „lidské emoce mají schopnost působit na hmotný svět způsobem, který se příčí známým a platným fyzikálním zákonům.“

V dalším experimentu byly testovaným osobám odebrány vzorky leukocytů (bílých krvinek). Tyto vzorky byly potom umístěny do speciální komory, v níž bylo zařízení pro měření elektrického náboje bílých krvinek.

Testované osoby – dárci se znovu nacházely v jiné místnosti než vzorky jejich krvinek. Zde jim byly promítány různé videoklipy, které plnily úlohu „emočních pobídek“.

Jak jsme již zmínili, i v tomto druhém experimentu byly vzorky DNA (bílé krvinky) testovaných osob umístěné v samostatné místnosti. A stejně jako v předešlém experimentu, změny v DNA přesně odpovídaly změnám v emocích u testovaných osob a probíhaly přesně ve stejném čase.

Názorně si to můžeme představit tak, že křivka, která zobrazuje změny v lidské DNA se doslova shodovala s křivkou, která zobrazuje průběh a změny v emocích u testovaných osob.

Aby toho nebylo málo, v tomto výzkumu se také zjistilo, že emoce ovlivňovaly procesy probíhající v DNA až do vzdálenosti 50 mil!

Emoce však mají schopnost ovlivňovat procesy probíhající v DNA pravděpodobně na mnohem větší vzdálenost, protože vědcům se v době provádění tohoto experimentu nepodařilo narychlo najít laboratoř, která by se od nich nacházela dál než 50 mil.

A stejně i v tomto případě vědci na základě výsledků experimentu dospěli k závěru, že DNA má schopnost komunikovat v čase a prostoru takovým způsobem, který se vymyká fyzikálním zákonitostem, alespoň tak jak jsme je chápali dosud.

V této oblasti byl proveden ještě i třetí samostatný experiment. V tomto experimentu vědci zkoumali chování fotonů (fotony jsou částice světla) ve vakuu.

Vědci pak do tohoto vakua vložili vzorek DNA – fotony se okamžitě přestaly pohybovat náhodně a namísto toho svým pohybem začaly přesně opisovat strukturu DNA.

Vědci se k tomu vyjádřili následovně: „Sami jsme zaskočeni zjištěním, že fotony se přestaly pohybovat náhodně a že svůj pohyb podřídily struktuře DNA.

Nemáme proto na výběr a musíme připustit tu možnost, že existuje nějaké pole energie, o kterém zatím nic nevíme.“

Tito vědci také dále poukázali na skutečnost, že DNA fyzicky ovlivnila pohyb fotonů, jakož i na fakt, že výsledky předchozích dvou výzkumů plně podporují správnost jejich zjištění.

Závěr
Když si dáme dohromady všechna zjištění a výsledky těchto tří experimentů, nemáme mnoho jiných možností než konstatovat, že vzájemné působení člověka a jeho DNA probíhá mimo čas a prostor.

Nebo řečeno jinak, lidé si sami vytvářejí svou skutečnost tím, že si sami vybírají, jaké pocity a emoce chtějí ve svém životě zažívat.

Zdroj: mv.cz, bibliotecapleyades.net