Ve skutečnosti 1. světová válka začala velmi rozsáhlou souhrou projevů neschopnosti až tuposti řady evropských politiků, úředníků a generálů. Podle současné terminologie šlo o velmi rozsáhlé systémové selhání. Atentát byl jenom vhodnou záminkou pro jejich tragické politické hry.

Osudný diletantismus

V připravované knize „1918: Karneval války“ tragédii v Sarajevu shrnuji do několika vět: Arcivévoda František Ferdinand dEste návštěvu Sarajeva mohl přežít nebýt toho, že bezpečnostní opatření k jeho ochraně byla doslova mizerná. Upozorňuje na to Masarykův přítel R.W. Seton – Watson v knize Sarajevo (Melantrich Praha, 1929).

Uvádí: „…Podřízení policejní úředníci, zdá se, byli neklidnější než jejich šéfové, ale že se jich nedbalo. Vyprávějí také o tajemné osobě, která deset dní před vraždou přišla do jejich úřadu a trvala na tom, že musí jejich šéfovi oznámiti naléhavou výstrahu, a když jí byla schůzka dvakrát odmítnuta, nikdy již nepřišla.“ Atentát se podařil jednomu klukovi z této splašené mládeže.

Ale diletantsky se chovali i atentátníci. Jenom náhodou jeden z nich uspěl. Seton – Watson si povzdechl, že „iniciativa v jihoslovanské otázce rychle přecházela z rukou státníků a  politiků do rukou nezralé a splašené mládeže.“

K významu Srbska pro Rakousko – Uhersko Seton – Watson připomíná: „… Soukromý list švagra Františka Ferdinanda, vévody Albrechta z Württemberga: - „Dejme tomu dokonce, že nás nikdo nebude rušit a vypořádáme se se Srbskem úplně pokojně; co bychom z toho měli? Jenom zase hromadu nových zlodějů a vrahů a lotrů a trochu švestek. Tedy ještě více vyvrhelů, ztrátu tolika vojáků a několika miliard vydání.“

A dále uvedl: „Táží-li se mne, jaký důvod lze uvést pro válečnou akci proti Srbsku, musím poctivě říci, že neznám  naprosto žádný.“ (Dopis ze dne 2. února 1913 knížeti Fürstenbergovi)

Tuto rozumnou skepsi ale přebila po atentátu na následníka trůnu militantní hysterie blbců. Bohužel, nakonec ze Srbska nezískala rakouská monarchie ani ty švestky…

Když bohužel rakouští jestřábi rozhodli a stařičký mocnář podepsal vyhlášení války Srbsku, proto politiky a generály to bylo něco, na co se dívali z povzdálí.

Jak viděli válku?

Francouzský novinář Jean de Pierrefeu byl povolán do hlavního hnízda francouzských generálů, aby se stal tiskovým mluvčím. V knize „Hlavní válečný stan francouzský“ (Melantrich 1930) o pohledu štábních generálů na válku napsal:

„Když jsem sestavoval tiskovou zprávu poprvé … třicetiřádkové resumé ze všech oněch bombardování… Po půlhodinové práci… odevzdal jsem svůj papír ordonančnímu důstojníkovi, který jej zanesl k chefovi gen.štábu. Dvě minuty poté vrátil mi můj list. Jediným mocným škrtnutím pera zničil generál mé dílo a napsal vlastní rukou těchto několik slov, která mě uvedla ve zmatek: „Na celé frontě nic nového.“ Tu lekci si dobře zapamatuji. Vím nyní, co to znamená dívati se na události z výšky….“ (str. 23-24)