Sice litoměřický okres tehdy byl jenom jedním z 208 okresů v Čechách, ale měl velký strategický (a symbolický) význam. Terezín byl historicky velkou pevností a Litoměřice byly významným sídlem armádních štábů. Ale již 30. října byla pevnost Terezín v českých rukou.

V připravované knize o zrodu československého státu „1918: Karneval vítězství“ zdůrazňuji, že Terezín byl pevností a němečtí nacionalisté si mysleli, že je jejich pevností, jedním z pevných bodů německé provincie Deutschböhmen, která chtěla být nezávislá na Československu.

Den po vyhlášení československé samostatnosti, 29. října němečtí velitelé chtěli po českých vojácích, aby odstranili ze svých čepic české národní kokardy. Aby situace byla ještě napjatější, Terezínem se šířila zpráva, že z Litoměřic se chystá rakouská armáda na pochod do Terezína.

Noční rozhodnutí

V noci z 29. na 30. října proto čeští důstojníci s předsedou místního českého MNV jednali jaká učinit opatření. Němečtí velitelé de facto rozhodli za ně. Chtěli z Terezína potichu odvést děla, ale čeští vojáci se sokoly z děl odstranili uzávěry a tak je znehodnotily. Tím bylo rozhodnuto co dál. Češi, kteří byli ve výrazné menšině, přešli do akce. Naštěstí posílili terezínské Čechy vojáci 11. českého hulánského pluku s 11 kulomety.

Ještě v noci z 29. na 30. října byly obsazeny důležité body ve městě. Jako první byla obsazena pošta s telefonní centrálou, vojáci zabrali velitelství a terezínský velitel generál Nikl byl přinucen ještě v noci odjet z Terezína. Velitelství převzali čeští důstojníci.

Zhruba 40 až 50 000 zajatců odešlo z tzv. terezínských zajateckých táborů. Čeští vojáci s jejich podporou nemohli počítat. Pro zajatce skončila válka a kašlali na nějaké místní spory o moc. Šli domů. České posádce Terezína pomohla jenom část italských zajatců, většinou důstojníků.

Děčínský mocenský paradox

Oblast dnešního děčínského okresu byla mezi posledními na severu Čech, kde se ujala československá vláda oficiálně moci. Přesto tam nepřímo přebírala moc již během prvních dnů po vyhlášení československé samostatnosti. Československé jednotky tam postupně obsazovaly z české rumburské posádky města a vesnice v okolí. Tím paralyzovaly moc německých nacionalistů v rozsáhlém Šluknovském výběžku. Výběžek představuje podstatnou část děčínského okresu.

Většinou sice obsadily československé jednotky ve městech a obcích jenom několik klíčových bodů, nebo jenom jeden (železniční stanici), ale k paralýze moci německých nacionalistů to stačilo.

Důležité body na železničních tratích byly v rukou československého vojska. Železniční doprava pro potřebu nacionální administrativy v Deutschböhmen byla od začátku listopadu stále více ochromována.

(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:Archiv města Ústí nad Labem)