Typický je příklad ONV v Bílině. Češi koncem října obsadili radnici a ujali se moci, protože měli základní podmínku pro rozvoj demokracie – zbraně a vojáky.

Koncem října obsadili bílinští Češi vojenskou posádku v Chudeřicích s pomocí srbských zajatců a českých vojáků. Němečtí vojáci rádi odešli domů.

Se silnou českou vojenskou posádkou za zády německá administrativa v Bílině byla odstavena na vedlejší kolej a český ONV převzal poštu a nádraží. Českému vedení se podřídily i některé četnické stanice.

Dvojkolejnost moci

V separatistických oblastech, kde nacionalističtí Němci vyhlásili své provincie museli většinoví Němci snášel české národní výbory či rady. Nedovolili si jejich činnost potlačovat, protože československou státní moc a armádu měli doslova za humny.

Proto museli Němci také tolerovat malé ostrůvky české moci na svém území, pokud se v jejich prostoru nacházeli čeští vojáci. Ti místo, aby se demobilizovali, vytvořili základní jednotky nově vzniklého československého státu.

Proto bylo např. pikantní, že Litoměřice ovládala „německá provincie“, ale sousední Terezín byl v rukou československého vojska.

Spolupráce nepřátel

Největšími nepřáteli jsou generálové Hlad a Nouze. Pokud dojde k takové situaci, odpovědní činitelé zastupující občany, pokud chtějí zůstat u moci, musí se postarat o zmírnění strádání obyvatelstva. Proto v oblasti Litoměřic v čase otevřeného nepřátelství mezi českými vojáky zastupujícími nové Československo, a německými nacionalisty podporující provincii Deutschböhmen, došlo k nečekané dohodě.

Nepřátelé se dohodli, že nejsou tak velkými nepřáteli, aby nevytvořili společnou česko – německou jednotku. Důstojníci z obou stran podepsali 3. listopadu 1918 protokol o spolupráci.

Z jednání vyplynulo, že Litoměřice budou považovány za neutrální půdu. Zvláštní ochranné mužstvo podle dohody mělo být složené z 250 českých a 250 německých vojáků. Bude ho řídit zvláštní důstojnický výbor.

Litoměřické vojenské velitelství nemělo vliv na jednotky ani na důstojníky, kteří její činnost řídili. Česká část jednotky se zavázala, že nebude zasahovat do řízení města Litoměřice, což potvrdil i Národní výbor v Praze.