V 60. letech sovětský teoretický fyzik Igor Novikov (Astrokosmické centrum Fyzikálního institutu P. N. Lebeděva Ruské amademie věd), který vycházel z teorie relativity, dospěl k závěru, že ve vesmíru musí existovat objekty, které jsou jakýmsi protikladem černých děr a jejich vlastností. Tyto objekty označil za bílé díry.

Představte si kouli, jež je plná takové hmoty, kterou lze od povrchu odtrhnout pouze za pomoci rychlosti světla. To je černá díra. Její poloměr se nazývá gravitační. Pokud by se veškerá hmota Slunce vtěsnala do koule s poloměrem tří kilometrů, pak se bude jednat o černou díru.

Gravitační poloměr bývá také nazýván horizontem událostí. Pokud do něj spadne jakýkoliv objekt, například vesmírná loď či kousek hvězdné hmoty, pak se už nevrátí. Obrovské gravitační síly jej vtáhnou dovnitř černé díry a tam ho doslova roztrhají na elementární částice.

Z černé díry atomy spadnou do bílé díry a okamžitě z ní zase vylétávají. Tentokrát však již do jiného vesmíru, letí ale z budoucnosti do minulosti. Bílá díra je totiž černá díra obrácená v čase.

Bílé díry jsou nestabilní. Utvářejí se v nich hmoty gravitační síly, které rostou a v určitý moment pohltí objekt a mění ho na černou díru.

Je možné, že všechny bílé díry, které byly vytvořeny po Velkém třesku, jsou dnes doslova mrtvé, a proto je nevidíme.

Z černé díry v našem vesmíru se můžeme dostat do bílé díry v jiném vesmíru. Bílá díra, kterou můžeme pozorovat u nás, je jakýmsi oknem do dalšího třetího vesmíru.

V současné kosmologii hraje bílá díra důležitou funkci — bez ní je totiž zrození nových vesmírů nemožné. Na konci 80. let americký fyzik Alan Guth, jeden z autorů teorie inflace, vymodeloval proces zrození nového světa uvnitř starého vesmíru.

Předpokládejme, že ve vesmíru vzniká singularita (segment s velkou hustotou hmoty a zakřivením prostoru). Její exploze a následná rychlá expanze (inflace) začíná bílou dírou, která tím nejsilnějším způsobem rozdrtí časoprostor.

Bílá díra roste, doslova jde tedy o jakýsi výrůstek na těle. Časem se oddělí od mateřského vesmíru a zanechává zde jakýsi šrám v podobě černé díry. V nově vytvořeném světě pak vzniká takzvaná jizva. Tyto jizvy však rychle zarůstají díky Hawkingovu záření.

Dokud se nový svět neosamostatní, můžeme jeho zrození a formování pozorovat uvnitř hvězd a galaxií. Není vyloučeno, že i náš vesmír se tímto způsobem objevil v nějakém jiném vesmíru.

Na roli bílých děr mají vliv i takzvané kvasary, tedy ty nejzářivější vesmírná tělesa ve vesmíru a aktivní galaktická jádra. V roce 2011 izrailští vědci Alon Retter a Shlomo Heller navrhli, že se bílé díry spontánně rodí ve vesmíru, ale poté, co najednou vyloučí veškerou hmotu, zanikají. Nemůžeme je ale chápat jako vesmírné organismy, spíše jako jakési okna do vesmíru, které žijí jen několik minut. Určit čas a místo jejich vzniku je však nemožné.

Podle Rettera a Hellera jsou nejčastěji pro roli těchto spontánních „oken" vhodné výbuchy gama záření, jelikož se jedná o nejsilnější výbuchy s vyzařováním vysoce energetických částic, které trvají dvě sekundy a více. Jejich stopy můžeme pozorovat v různých oblastech vesmíru, mnoho miliard světelných let od nás. Pokud by došlo k takovému výbuchu blíže, byl by život na Zemi velmi rychle zničen.

V červnu roku 2006 zaznamenala orbitální observatoř v souhvězdí Indiána ve vzdálenosti asi dvou miliard světelných let neobvyklou gama explozi. Této explozi bylo přiděleno číslo GRB 060614. Exploze se odlišovala svou délkou — trvala totiž 102 sekund. Navíc nebyla objevena žádná supernova, která by tento jev způsobila. Retter a Heller přišli s vlastní hypotézou, která se týkala toho, že exploze GRB 060614 byla vlastně bílá díra.

Podle verze teoretických fyziků, Carla Rovelliho z Francie a Francesca Vidotta ze Španělska, se velká část temné hmoty může skládat právě z bílých děr.

Teoretici přehodnotili hypotézu astrofyzičky Jane MacGibbonové starou třicet let, která pojednávala o tom, že temná hmota zůstala po zmizelých černých dírách a dospěli k závěru, že se vlastně jedná o bílé díry.

Jedná se o primárné černé díry, které byly vytvořeny ihned po Velkém třesku. Během 23,7 miliard let existence vesmíru z nich hmota pomalu vytekla ve formě Hawkingova záření. Po dosažení plankovských rozměrů (asi 10-35 m) se z nich staly bílé díry.

Na rozdíl od bílých děr běžné velikosti jsou tyto mikroskopické díry stabilní, protože zde převládají kvantové procesy nad gravitačními.

Temná hmota zabírá asi čtvrtinu vesmíru a koncentruje se uvnitř galaxií. Nijak se neprojevuje, nic nevyzařuje a na obyčejné hmoty reaguje pouze gravitačně.

Zdroj: snews.com