Jenom málo oblastí bylo vhodných pro dlouhodobější rabování. Ideální (z hlediska rabování) byla oblast Ústí n. L. s řadou továrních skladů a se sklady, které navazovaly na tamní železniční uzel a labskou vodní cestu.

V připravované knize „1918: Karneval vítězství“ je připomenuto, že události od 29. října 1918 v podstatě utvrzovaly místní obyvatele, že žijí v čase mocenského vakua. Armádní jednotky se hroutily, město se snažilo dát dohromady dobrovolnické jednotky, Ústí začali zaplavovat navrátilci z fronty bez peněz a bez práce. Zásobování se nezlepšovalo.

Lze plenění skladů nazvat karnevalem? Proč ne. Donést domů pytel mouky a v kapsách ještě další kořist, není to radost? Samozřejmě, kdo měl kárku, měl důvod k ještě slavnostnější náladě.

Rabování, to byla především radost, že něco se dostane „k nám“ domů. Byl to svátek.

K prvnímu rabování došlo 2. listopadu ze skladu Schichtovy továrny "Rýžovna". Hladový útok na "Rýžovnu" se stal signálem k dalšímu plenění. Během 2. a 3. listopadu byla vypleněna správkárna a sklad vojenského materiálu "Bergstelle" v Trmicích. Kořistí drancujících se staly obrovské zásoby vojenských bot, součásti uniforem, látek, nití, svrškové kůže, kožešin, vepřovice a jiného zboží.

Rabování bylo pro tisíce Ústečanů požehnáním. Byl to základ pro krátkodobý výměnný obchod mezi rabujícími, a tím i krátkodobé snížení prahu nouze. Pokud jde např. o vojenské boty, jistě přestavovaly dlouhodobou pomoc na několik let, protože nejméně v dalších dvou třech letech prostí občané neměli dost peněz na to, aby si mohli obstarat odolné boty.

Látky a nitě pomohly při opravě oděvů a šití nových šatů, protože několik let války znamenalo nedostatek možností obstarat si nové oblečení, pokud jste neměli tučně naditou peněženku.

K dalšímu velkému rabování došlo 10. prosince. Lidé vzali útokem zboží uložené ve velkých skladech i u drobných živnostníků.

Paradoxní je, že čím více byly potom upřesňovány škody, tím více mohly informace vzbuzovat opovržení vůči obětem rabování. Hladoví si prostě vzali to, co bylo na jejich úkor nasysleno.

V jedné studii o tom je drobná hláška v textu: „…Tyto skutečnosti (rabování) byly jistě politováníhodné. Je však podivné, jak mohly být nashromážděny tak obrovské zásoby cenných potravin, když lidé na jejich nedostatek umírali. Ústecké úřady nebyly schopny zajistit kontrolu skladů a harmonický průběh zásobování obyvatelstva.“ (Historický sborník Ústecka 1968, str.32)

(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:Petr Špaček, Tak to bylo v Ústí)