Ve vodách českého mediálního rybníčku, mainstreamového i alternativního, dominuje – z pochopitelných důvodů – náš stoletý výstavní kapr. Proto mnohým mohlo uniknout, co důležitého se děje v politických vodách za velkou louží, respektive v bažinách, v nichž těžce lapá po dechu i taková štika, jakým je prezident Trump. I přes mnohé kompromisy či ústupky představuje Donald Trump pro globální „deep state“ nespornou hrozbu. Už jen tím, že na jeho existenci poukázal. Právě pro tuto neschopnost či dokonce neochotu „držet basu“ nepřestávají Trumpovi odpůrci hledat cesty k oslabení prezidentova vlivu na vnitrostátní i světové dění.

Naléhavost jejich počínání plyne z toho, že za dva týdny proběhnou mimořádně důležité volby – rozhodnou o třetině senátorů a všech členech Sněmovny reprezentantů. Levicoví Demokraté v naději, že získají převahu v obou komorách, hovořili ještě před pár měsíci o „modré vlně“ (modrá je barvou Demokratů), jež se Amerikou brzy přežene a v níž se Trump již definitivně utopí. Výsledná povolební převaha demokratických zákonodárců by totiž zásadním způsobem zvýšila pravděpodobnost vyvolání procesu, na jehož konci by byl pokus o Trumpovo odvolání.

Čeho je moc, toho je příliš

Události posledních týdnů však podobné prognózy posunuly do říše snů. Forma boje, kterou fašizující levice použila proti Trumpem navrženému soudci Nejvyššího soudu Brettu Kavanaughovi, znechutila mnohé nerozhodné Američany natolik, že deklarovali svoji ochotu zvednout se ze svých dluhy zatížených gaučů a jít znovu volit Republikány.

Trumpovi také jistě pomohlo, když se fejkovým médiím typu CNN nepodařilo před veřejností utajit, že se k jižním hranicím USA valí tisíce migrantů ze střední Ameriky.  Ti se fronty před imigračními úřady rozhodně vystát nechystají. Proto se ještě před pár dny zdálo takřka jisté, že přinejmenším Senát zůstane pod taktovkou Republikánů.

A tak se něco muselo stát.

Spása?

Jednoho dne přinesla média informaci, že mecenáš Demokratické strany a organizátorů barevných revolucí George Soros obdržel poštou obálku s výbušným zařízením. Po něm podobnou zásilku obdrželi Clintonovi, Barack Obama a další známé tváře Demokratické strany. A když vypukl požární poplach na půdě televizní stanice CNN s následným odůvodněním, že i zaměstnancům hlavních organizátorů mediální štvanice proti Trumpovi hrozila smrt, bylo rozhodnuto, že pozornost všech amerických médií se konečně napře kýženým směrem.

Navíc to – vůbec ne překvapivě – netrvalo dlouho a světu byl oznámen viník. Šlo o Trumpova ctitele, jehož čistě bílá (už ta barva je podezřelá) dodávka byla celá – a to včetně oken – polepena „ideologicky závadnými“ samolepkami.

Co na tom, že ani na jedné ze zveřejněných obálek, jež měly obsahovat zkázonosné bomby, nebyla známka či poštovní razítko. Co na tom, že zákony Floridy, jejímž občanem atentátník Cesar Sayoc byl, lepení samolepek na skla automobilů výslovně zakazují. Co na tom, že žádné z „výbušných zařízení“ nebylo zkonstruováno tak, aby mohlo skutečně explodovat. Co na tom, že zásilky byly zaslány osobám, jimž poštu otevírá někdo jiný, a tak se jim stěží mohlo něco stát. Co na tom, že se díky investigativním serverům podařilo vypátrat, že Sayoc byl registrovaným Demokratem a že mezi twitterovými účty, které sledoval, nebyl jediný trumpovsky laděný Republikán.

False flag

Navzdory tomu všemu nepřestává hlavní mediální stoka manipulovat veřejné mínění nesmyslným obviněním, že skutečným pachatelem „bombových útoků“ je Donald Trump. Důvod? Prý za to může rétorika, zaměřená proti „fake CNN“ a jeho politickým odpůrcům. Výroky, kterými údajně rozděluje americkou společnost.

Kde byli všichni tito ušlechtilí humanisté, když hysterická Hilárie urážela Trumpovy voliče slovy, jež snad nezná ani Miloš Zeman? Proč se média ve stejné míře nepohoršovala nad obálkou s bílým práškem, zaslanou Donaldu Trumpovi ml., po jehož otevření se musela jeho žena Vanessa podrobit lékařskému ošetření? Proč jsme podobně rozhořčené komentáře z úst televizních „komentátorů“ neslyšeli poté, co fanatický přívrženec Bernieho Sanderse vážně zranil loni v létě střelbou z pistole republikánského kongresmana Scalise? Dnes by z nich jistě Trumpa také vinili.

Je nad slunce jasné, že „teroristické útoky proti Demokratické straně“ měly posloužit těm, kteří se cítí být politikou amerického prezidenta nejvíce ohroženi. A jen blázen by se mohl domnívat, že z podobného incidentu by mohli mít – navíc krátce před takto důležitými volbami – prospěch síly, stranící Trumpovi. Nuže – cui bono?

Nepotřebujeme sérii explicitních důkazů k tomu, abychom mohli oprávněně tvrdit, že oficiální výklad „bombové předvolební aféry“ kulhá na obě nohy. Moderní americké dějiny jsou na psychologické operace, organizované pod falešnou vlajkou, poměrně bohaté. A všichni si už skoro zvykli, že těsně před volbami přichází nějaké „nečekané překvapení“.

Náš Deep State se má stále ještě čemu učit.

Převzato z Protiproud