„…Když ale realitním makléřům řekla, že hledá bydlení pro Romy, odmítli sjednat prohlídku bytů s tím, že jejich majitelé v nich Romy nechtějí… „Šabatová vysvětlila, že diskriminace se nedopouštějí pouze majitelé bytů, ale také realitní makléři, přestože jednají podle pokynů majitelů bytů… tyto kauzy budou mít s největší pravděpodobností dohru před soudem.“ Vzpomínám si, že když nám na jednom domovním potlachu sousedka oznámila, že se stěhuje se do Španělska, unisono jsme si povzdechli, jaká je to škoda. Takřka všichni ji popřáli štěstí a sobě, aby ten byt snad neprodala nějakým Romům…
Ještěže nás tehdy nikdo neudal Aničce, ta by nám to určitě spočítala!
Když máte pech, vyfasujete za sousedy divochy, kteří vám udělají ze života peklo, zcela bez ohledu na barvu pleti. Ale co naplat – nač si lhát – v případě romské partaje je tahle pravděpodobnost mnohonásobně větší… To nejsou žádné předsudky, natož pak rasismus – ale životní zkušenosti, fakta.
Přesto všechno, úplně čisté svědomí nemám. Existují totiž také Romové, kteří žijí spořádaně, dodržují společenská pravidla a přesto to odnášejí, za ty neslušné – nepřizpůsobivé. Těch je mi opravdu líto. Těm je skutečně nutno pomáhat, jsou to takřka mučedníci, ale… Jenže rozhodně ne tím, že stát bude vlastníkům nařizovat, koho si do svých domů nastěhují. To už tady přece jednou bylo!
Zdroj: Blog autora