"Je vejce opravdu podobné vejci? Není opravdu znovu něco shnilého ve státě dánském? Zub za zub nebo oko za oko. Nohavica nadzvedl pokličku na hrnci i na domácím sporáku. Nikoliv poprvé," upozorňuje dál Hrabica.

"Cožpak jsme ksakru nezažili dobu, kdy nepřišel jedněm vhod zpěvák a skladatel Bulat Okudžava a druhým zase zpěvák a rebel Vladimír Vysockij, kdy jsme před dětmi schovávali gramofonovou desku s Krylovou nahrávkou Bratříčku, zavírej vrátka? " ptá se známý spisovatel.

"Byl jsem také mezi takovými, přiznám se i ze strachu, nejenom soudružka učitelka mohla být věrným Uchem vlasti.  Cožpak si nepamatujeme dobu, kdy nás slovně mocipáni skoro kamenovali, když jsme na stránkách Světa v obrazech publikovali v českých překladech básně Jevtušenka, Tvardovského, Vozněsenského, texty Vysockého? A ti, kdož nás hanlivě okřikovali, že jsme „pěrestrojčiky“ si později převlékli své kabáty. Byli to i ukomunisté. Před tím, než nás bičovali, že navazujeme prapodivné vztahy se sovětskými zajordánci, s ruskými Židy a jezdíme se učit do Pěredělkina, což bylo něco – ale ne příliš - podobné spisovatelskému zámku na Dobříši. Dodnes nám a mně to nemohou zapomenout," píše se v Hrabicově komentáři.

"Pak řekli a řvali do aleluja: „Nejsme jako oni!“  Dva z nich stáli před Národním divadlem 17.listopadu 1989 na Národní třídě a měli ruce do „véčka“. Pak vzývali Havla! Poezie se vytratila z knižních pultů a nedostává se jí – té nové ani té v knihovnách," míní dál Zděnek Hrabica.

"Zardousili Karla Kryla. Byl jsem možná jeden z posledních, kdo s ním deset dní před náhlou smrtí na německé ulici vypil v pražské vinárně Blatničce džbán vína. Nostalgii, kterou často sdílím nad jeho hrobem na hřbitově v Břevnově, si ponechám na jindy," svěřil se publicista.

"Dneska po ránu povstala po létech tlupa bezpáteřních individuí, která se ve smečce vrhla na zpěváka, textaře, překladatele Jaromíra Nohavicu, prý nejenom zřejmého agenta StB, ale již i zcela nepochybně - nyní na agenta KGB, NKVD a CRU. Zahřímal Fendrych (každý víme své), Chuchma, dokonce i Topolánek (Hlavně se (ne)posrat!), od rána se množí na elektronických médiích další a jiní z českého podsvětí," popsal o dění kolem vyznamení Jaromíra Nohavici v Kremlu.

A po ránu mně potěšil ohlas z krásné Moskvy, z velebného chrámu Nejsvětějšího Krista Spasitele (v místě, kde za Stalinovy éry byl po zbořeném chrámu bazén na koupání), že v ruštině je jméno Nohavica – v překladu Ногавица - vojenský termín. Tak se totiž jmenovala kovová deska, chránící nohy bojovníků ve středověkých válečných bitvách. Pevně věřím, že teď ochrání podobná kovová deska i hlavu jednoho významného českého zpěváka, textaře, básníka a překladatele. Psi takoví, jako někteří lidé, rozhodně nejsou! Jsou mnohem upřímnější," uzavřel svůj komentář publicista Zdeněk Hrabica.