Česká levice jde do háje. Prokázaly to již opakovaně děsivé volební výsledky jak KSČM, tak ČSSD. Důvodů je vícero, často je poukazováno na klientelismus u soc.dem. současným vedením poděděný po Sobotkově klice, u komunistů dál vesele kvetoucí. Lék na hnisající bolístky je dostupný a nevyžaduje přemrštěné výdaje. Alternativnímu způsobu léčby se ovšem nemocný brání. Potřebuji silnou levici, podporuji ji, ale ona je snad hluchá.

Dej blbci funkci a vymyslí lejstro. Neschopný jouda, který se výměnou za službičku pánům nahoře dostal křeslo, je rakovinou – minimálně pro politickou stranu. Dosadí si k sobě další jemu podobné trouby, kteří budou službičku dlužit zase naopak jemu. Tak se klubko blbců nabaluje, až se jakákoli politická strana stane pro národ směšnou. A to je nejhorší, co se může partaji stát, protože národ není ničím jiným, než seskupením voličů.

Málokdo je takovou osobností, jakou se ukázal být Jiří Zimola, který rezignoval, když zjistil, že partaj je nereformovatelná. Blbci se drží koryt, dokud se loď nepotopí. Nakonec, co by asi dělali jiného se schopnostmi, co by stačily na ládování regálů zbožím? Bylo tomu tak od počátku věků a civilizace na to často dojížděly. Ztráta schopnosti politické elity vládnout je smrt.

Ne každého lze ale označit za blba, může být odborníkem jiného směru. Já rozumím literatuře, propagandě, práci s mladými, mám manažerský příjem z analytické činnosti a prevence ztrát, také krizového řízení a plánování. Pro jaderného fyzika bych snadno mohl být troubou, pokud by mne hodnotil z pohledu své profese. Jednoznačně lze však uvést, že levici chybí pud sebezáchovy. A jak by každý z nás nazval člověka, jenž, když začne hořet dům, neběží pro hasičák, ale jen zůstane stát a neudělá vůbec nic?

Sledoval jsem dění kolem platformy Restart 2018, která měla za cíl zvrátit sebevražedný kurz KSČM, i Zachraňte ČSSD, která si za cíl kladla to samé u soc.dem. Obě v jediný den zkrachovaly, představitelé obou byli kritizováni. Příčina nemoci je totožná a možný lék je rovněž velmi podobný. A pokud se „odborníci na jiné odvětví“ nechtějí poddat v mocenském boji, měli by hledat způsob, jenž jim pomůže věc zvrátit. Prostě odborníka k danému odvětví. Marketéři a propagandisté nechtějí sedět v parlamentu – neumí to. Poslanci by si zas neměli hrát na poli propagandy.

Vrcholový politik žije v iluzi, že umí dobře úplně všechno. Že stačí, aby vystoupil v televizi, nebo napsal článek – a voliči se pohrnou. Nedávno jsem byl u kamaráda, který mi řekl: „Tak jsem v televizi viděl Vojtěcha Filipa. Hele, slyšet tyhle kecy od někoho na ulici, tak mu dám pětikorunu.“ To však nebránilo KSČM, aby na svých internetových stránkách oslavila fakt, že „předseda byl v televizi“. Ano byl, ale opět asi ubylo možných voličů. Nemyslím si, že by byl Vojta úplný jouda, ovšem jeho přednosti jsou úplně jinde. Někdo by mu měl říct, jak mluvit. Úspěch Andreje Babiše tkví v tom, že jako jediný ví přesně, co má volič slyšet. A umí udělat šou. Volič si pamatuje jenom to.

Předseda Jan Hamáček v ČSSD je jiné kafe. Muž s vizí – a podle slov Jiřího Paroubka „rukojmí stranického aparátu“. Nedochází mi tu jedno: Proč muž s vizí, když nemůže bojovat s byrokraty, nezvolí jiné řešení pro ozdravení strany? Takové, jenž by bylo přijatelné pro všechny, tj. ty, co hájí své pozice, i ty, jenž chtějí návrat k energickému náboji zemanovské politiky? Cílem obou skupin je zachránit stranu, získat zpět voliče. Hasičák!

A jak zatím reagují „rebelové“ (nebo „pučisté“), jak nazývají přední postavy obou „záchranných platforem“ lidé ze „starých struktur“? Jiří Zimola položil na stůl klíče od lidového domu v chlapském gestu. Zřejmě s vírou, že si partaj namele hubu už příští rok s koncem jara ve volbách do EP, což slibuje otevřít mnohé dveře. Josef Skála z KSČM se rovněž stáhl do vyčkávací pozice, protože debakl v evropských volbách je nevyhnutelný. A i u komunistů je možné, že další porážka vychýlí jazýčky vah na poli vnitřního mocenského boje. Ale bude stačit pouhá změna lídra? Chápou všechny strany těchto konfliktů, že nejde o to, co napovídá ego leckterého politika? Tedy, že voličům je úplně ukradený Hamáček, Zimola, Filip, nebo Skála? Že určitě nebudou studovat výpotky politiků na Parlamentních listech? Že levice musí zajistit, aby volič pochopil, že její boj je i jeho boj?

Je pravdou, že mnoho záleží na tom, jak je ten který politik schopný promluvit v televizi. Nesrozumitelný mlčoch může věci hodně ublížit. Základem všeho je však řešení „odspodu“, jehož jsem zastáncem. Pro Restart 2018 jsem připravil akční plán, co měl za cíl získat nové členy a oživit na komunální úrovni dění – což by přineslo hlasy nejen protestní, o nichž se teď tolik mluví, ale zejména hlasy těch, co vidí dobře odvedenou práci. Protestní hlasy, třebas chudiny, přece umí sklidit i pracháč, co rozdá koblihy a nechá se nasvítit reflektory. U levice jde o to, že potřebuje voliče dokonale informované a přesvědčené, že volí jedinou správnou alternativu. Toť kolbiště propagandy.

A právě na tomto kolbišti levice zcela prohrává. Agentury, jež inzerují voňavky a prací prášky, levicové argumenty nevymyslí. Je jedno, kolik desítek milionů nalijí levicové partaje před volbami do kampaně, aby ukázaly ksichty své elity. Tohle může fungovat u pravice, kde movitý volič má jasno. Nižší a střední třída, co obědvá často rohlík se salámem, vidí na billboardu levicové strany jen dalšího šmejda, který by podle ní nanejvýš zasloužil pár facek. Parazita. I kdyby měl svatozář, nerozumí mu. Nevidí jeho úspěchy, co možná zachraňují lidu alespoň ten rohlík se salámem. Mezi marketéry a PR manažery je jistě mnoho vzdělaných, ale málo moudrých. Viděl jsem celé korporace, jenž se otřásly z toho, že si vytvořily ve vedení privilegovanou třídu vysokoškoláků, kteří nerozuměli praxi. Dopadlo to blbě.

Plán záchrany KSČM „odspodu“, připravený pro Restart 2018, se nerealizoval. Platformu Restart 2018 totiž vedení KSČM odmítlo ve chvíli, kdy podrželo předsedu, jenž se brání změně. Určitě by bylo možno aplikovat tento plán pro ČSSD, která je pro mne – coby levicového autora – strategickým partnerem. Bude ovšem stát sociální demokracie o „malé řešení“, když jí jistě nabízí „velké řešení“ právě tvůrci neúspěšných politických kampaní a ti, co umí prodat voňavky? Přežití obou jmenovaných stran již není možné, lze zachránit pouze jednu z nich. Kapacity nejsou nevyčerpatelné. Hasičák je jeden. Buď se popadne, nebo lze též licitovat o tom, že dům hoří. Třeba na Parlamentních listech.

Podle mne je coby parlamentní síla mrtvá KSČM. Dokonce i Josef Skála z Restartu 2018 totiž udělal chybu, když nahradil text, co pro něj připravila propaganda, textem vlastním. Nečitelným pro běžného občana. Snad více čísel, než písmen. Nepoučitelný? Jakou změnu na poli propagandy by přinesl jako lídr, tedy krom toho, že v televizi mluví lépe než Filip? Žádnou, pořád by to šlo ve starých kolejích. Soudruh umí vše nejlépe. Šuplík, jenž obsahoval zázračný lék, se zabouchl. Elixír je dostupný zřejmě jen ČSSD, jiná levicová partaj tu už není. Má ale jedna, nebo i druhá strana v mocenském boji uvnitř soc.dem. chuť předvádět něco jiného, než one-man-show v podání několika protagonistů? Propaganda je kolektivní. Klíč ke všemu. Hrobník nechápavých.

Vratislav Vyhlídka, levicový spisovatel a publicista