Pan Petříček je ministrem zahraničních věcí, všichni si pamatujeme ty debaty okolo pana Pocheho a tak dále. A pan Poche se teď stal externím poradcem pana Petříčka. Vadí Vám to, pane prezidente?

"Ale kdybych měl rozhodovat o poradcích jednotlivých ministrů, tak to už nebudu dělat nic jiného. Víte, kolik těch poradců v jednotlivých resortech je? Já jsem spokojen s tím, že pan Poche není ministr zahraničí. Některá jeho nedávná vystoupení jak v kauze Maďarska, tak teď v kauze migračního kompaktu jenom svědčí o tom, že bylo správné rozhodnutí, že se ministrem zahraničí nestal. A jestli je nebo není poradce, to už je tak nízká úroveň, že nemá cenu se o tom bavit."

No samozřejmě, víte, já naznačuji a ptám se, ale nebudu se v tom jaksi šťourat, jestli tam to není nějaká kulišárna, jestli ve skutečnosti pan Poche tam nemá větší pravomoci, než by se mohlo zdáti z té oficiální funkce toho poradce, ale nechme to být. Pokud pan Petříček bude sebevědomý ministr, tak tohle určitě nenastane. Když jsme u toho sebevědomí, pan Petříček říkal doslova toto, Česko by mělo mít sebevědomou zahraniční politiku, která zahrnuje ne jen sledování ekonomických zájmů, ale i prosazování hodnot jako lidská práva. To je docela pěkné vyjádření, akorát nevím, co tím přesně myslel. Tušíte to, pane prezidente?

"Zaprvé, lidská práva nejsou jenom práva politická, ale i práva sociální a hospodářská, a když jsem teď byl v té Číně, tak mi tam říkali, že ještě před deseti lety počet nebo podíl osob, které byly na hranici nebo pod hranicí chudoby, byl čtyřicet procent. Teď je osm procent. Co to znamená, že se tam zlepšila hospodářská práva, protože se zvýšila životní úroveň, a vzniká tam velmi silná, velmi početná střední třída, proto také mimochodem výrazně roste i počet čínských turistů, kteří k nám přijíždějí. Já jsem u pana Petříčka ocenil, že odhalil pamětní desku Židům, kteří přijeli do Šanghaje, aby uprchli před nacistickým terorem. To bylo velmi hezké a správné gesto."