Stalo se to poprvé, kdy se teroristé Islámského státu obrací na své následovníky a vyzývá je, aby zaútočili „jakýmkoli způsobem na civilní a vojenské cíle západních zemí.“ Ve zvukové zprávě mluvčí Islámského státu Abú Mohamed al Adnani al Shami říká: „Pokud můžeš zabít amerického nebo evropského nevěřícího – zejména ty prasata a zrádce Francouze – nebo jakéhokoliv z bezvěrců, kteří se zavázali válkou, včetně obyvatel zemí, kteří se přidali ke koalici proti Islámskému státu, tehdy si vzpomeň na Alláha a zabij ho jakýmkoliv způsobem…“

Terorista z Hamasu | Foto: Česká televize

Pokračování zvukové zprávy je ještě děsivější: „Pokud toho nejsi schopen, skutečný Alláhův následovník musí alespoň plivnout do tváře bezvěrcům. Neposlouchej nikoho a zabij nevěřícího, ať civilního nebo armádního, v obou případech platí stejná pravidla. Hoď mu na hlavu kámen, nebo jej ubodej nožem, sraz ho autem, shoď jej z vysoké budovy, uškrť ho, nebo ho otrav. Krev nevěřících obyvatel západních zemí je jako krev psa, zabít je není hříchem, takové jsou rady mluvčího islámského džihádu. Zaplatíte vysokou cenou. Budete se bát na cestách, a nebudete se cítit bezpečně ani ve vlastní posteli. Dobudeme Řím, zničíme vaše kříže a z vašich žen si uděláme otrokyně…“

ěděl jsem už jako nezletilý ministrant, že víra je to jediné, co mně nikdo nemůže vzít, ať to byla víra v cokoli. A také po ní nikomu nic nebylo. Až mi někdo vysvětlí, odkud a z čeho se vzal Vesmír a co bylo, když nic nebylo, pak začnu o své víře v úžasnou přírodní sílu pochybovat. Proto jsem se vydal až do Betléma, kde se narodil nejslavnější člověk této planety, Žid jménem Ježíš Kristus.

“Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli zapsat, každý do svého města,” připomínám si biblickou legendu svého dětství. “Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazaret do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou…”

Tolik slova z Nového zákona o Ježíšově narození. Během mého letošního pobytu v Izraeli byl už podzim a Vánoce nadosah, takže nejen mé kroky směřovaly do Betléma, přesněji přes divnou hranici do palestinské autonomie, kde bylo těsno nejen z poutníků, ale také vojáků. Když jsem si odmyslel Izraelce s americkými samočinnými puškami M 16 či Palestince s ruskými zbraněmi AK 47- Kalašnikov spatřil jsem Betlém skoro tak, jak jsem ho viděl v papírovém a vánočně dojemném provedení z chvil mého dětství.

Chrám Zrození nevypadal z venku nějak impozantně, alespoň na to, že se v něm měl narodit nejpopulárnější člověk naší planety. Možná tento matný dojem vzbuzuje už hlavní vstup do baziliky. Je pouze kolem metr šedesáti centimetrů vysoký. To prý proto, aby se do chrámu nedalo vjíždět na koních, což prý za účelem zneuctění rádi činívali zvrhlí islámští bojovníci, a každý, kdo vstupoval po svých, aby se rád či nerad pokorně uklonil…

Skutečný punc současnosti místa zrození Ježíše však vytvářejí konformní Evropané, vzdáleni tisíce kilometrů, třeba až na Britských ostrovech. Jen pětina tamních základních škol měla letos tradiční vánoční program s besídkami a betlémem. Ostatní školy to odmítají z obavy, že tím pobouří děti z přistěhovaleckých rodin. Některé školy tak nebudou mít na vánoce vůbec žádnou vánoční atmosféru, skoro polovina předvede jako loni moderní “odkřesťanštěnou” verzi vánoc s nebiblickými postavami

Většina rodičů je přitom podle průzkumu veřejného mínění pro to, aby se děti ve škole s tradiční formou Vánoc seznámily. I podle řady odborníků tím britské školy zcela zklamaly – neseznamují žáky se základní událostí lidských dějin. Podle profesora Terence Copleyho z Oxfordu je to šílenství: „Ještě jsem nepotkal žida, muslima nebo hinduistu, kterému by vadilo připomenutí Kristova narození. Ostatně podle islámu je Ježíš Kristus také prorokem, jehož narození je popsáno v Koránu. Potlačení náboženské složky Vánoc otevírá dveře bezbřehé komercializaci a požitkářství,“ varuje profesor Copley.

„A když je řeč o čerstvě narozeném miminku, které není z pohádky, jako Ježíšek, tak se teď podívej, jak za mlada vypadal dnešní skoro pětaosmdesátník,“ mění věřící Žid Bobby David z Tel Avivu moudře téma a přivádí mě zpět do přívětivější reality. Tajemně se přitom usmívá a podává mi poněkud omšelou knížku. Čtu na ni německý nápis: Babys Tagebuch – Knížka dětských dnů. A uvnitř německy o každičkém faldíku malé Bobbyho, který chodil v Ostravě do německé školy. Je v ní též o tom, kdo mu jaké přinesl dary, kdy měl žloutenku a hlavně, že dnešní skoro devadesátikilový cvalík vážil při narození jen 3,50 kg, i když měřil už úctyhodných třiapadesát centimetrů. Skoro jako Ježíšek…

„Protože židovské děti bývaly moc smutné, když jejich křesťanští kamarádi dostávali ke konci každého roku o Vánocích krásné dárky, byl u Židů svátek Chanuka, svátek znovuzasvěcení chrámu, zaveden jako obdarovávací. Během něho dostávají také židovské děti dárky,“ vysvětluje Boby a dodává, že chanuka je hlavně oslava vítězství Židů nad helenizovanými Syřany a osvobození Jeruzalému.

Dne 17. října 2001 byl al-Fatáhem zastřelen ministr turistiky Šaronovy vlády Zeevi a Jásira Arafata Izraelci uvěznili ve jeho sídle v Ramalláhu, kde měl domácí vězení do doby, než vydá vrahy Zeeviho. Na podporu jeho propuštění zajalo na 200 palestinských teroristů v Chrámu narození Páně mnoho duchovních a turistů. Izraelská vláda nakonec ustoupila mezinárodnímu nátlaku ve věci propuštění Jásira Arafata z jeho sídla v Ramalláhu.

Situace v Betlémě byla komplikovaná. Izrael se nechtěl dostat do konfliktu s katolickou církví, který by hrozil při obsazení starobylého kostela. Nakonec bylo teroristům dovoleno odletět do azylu na Kypr… Provokace se nepodařila, protože izraelské vojsko na baziliku nezaútočilo. Ale kněží, které muslimové přitom zadrželi, shodně potvrzují, že „bojovníci hledající azyl“ se chovali ve svatyni skandálně. Arménský kněz Narkiss Korasian to dosvědčil: „Kradli všechno. Ukradli i naše kříže, ničeho neušetřili. Sebrali svícny, ikony, a všechno, co vypadalo jako zlato…”

Nešlo o žádné hledání azylu, nýbrž o účelové zneužití jednoho z nejdražších křesťanských míst. Abdullah Abu Halid, jeden z vůdců této teroristické akce, později prohlásil: „Šlo o to, zabrat kostel a vytvořit tak mezinárodní tlak na Izrael… Již dříve jsme věděli, že v kostele je zásoba potravin pro 50 mnichů na dva roky. Olej, fazole, rýže, olivy a největší studna ve starém Betlémě. Nebylo zapotřebí elektřiny, protože zde byly svíce. Na nádvoří se vařilo.“

Brzy poté hrozilo nebezpečí, že i betlémská bazilika Narození Páně se stane muslimskou svatyní. Ukázalo se totiž, že dva členové komanda zahynuli při přestřelce s Izraelci. Jejich druhové je chtěli pochovat jako „mučedníky“ přímo v bazilice. To by znamenalo, že podle Koránu by křesťané neměli v budoucnosti přístup do „svatého místa muslimů“. Teprve mezinárodní intervence tento problém vyřešila.

Opouštěl jsem Betlém. Rozněžněný z toho, jak se mi splnil sen kluka, plného romantických dálek. Ještě jednou jsem se podíval směrem k tomu svatému místu. Smrákalo se. Na rodiště Ježíše padala noc. Najednou vyšla hvězda. Kdysi znamení o zrození Mesiáše. V ten můj podvečer se však místo andělského Gloria, alelujá… ozval děsivý rachot a z hvězdy byla najednou vojenská stíhačka F-15, ženoucí se nad mou hlavou někam k Pásmu Gaza. I takový je současný Betlém. A jaký je současný svět?

Muslimové se v těchto dnech nacházejí ve více než 200 národech a reprezentují 23 procent světové populace. Jeden ze čtyř lidí na planetě Zemi je muslim. Jen 20 procent žije na Středním východě a v Severní Africe, což je místo současných konfliktů. Obama je ale dál tvrdohlavý a trvá na tom, aby Muslimské bratrstvo hrálo roli v jakékoliv budoucí vládě Egypta, ignoruje fakt, že Bratrstvo přísahalo pozabíjet christiany a Judy nebo z nich udělat “dhimi” – podřízené speciálním daním a pokořování. V jejich vlastních slovech jsou řídící principy Bratrstva: “Alláh je naším cílem. Prorok je náš vůdce. Korán je náš zákon. Džihád je naše cesta. Zemřít v cestě Alláha je naše nejvyšší naděje.“

V Sýrii bojuje teroristická skupina Chorásán, která má vazby na al-Káidu a je možná ještě nebezpečnější než Islámský stát. Podle některých amerických představitelů chce zopakovat 11. září, pomoci ji k tomu mají džihádisté ze Západu. Chorásán, jehož název odkazuje k regionu mezi Pákistánem a Afghánistánem, v Sýrii nebojuje za svržení Bašára Asada a ani nechce získat území a zdroje jako Islámský stát (IS), píše The Washington Post.

V roce 2050 má být v Evropě, aby se v očích demografů zachránila, přes 80 milionů muslimů, jejich ženy mají nejvyšší porodnost, čímž udrží starý kontinent při životě, ovšem, něco za něco, tím něčím je islámské právo šaria i s jeho ukrutnostmi, jak to činí teroristé Islámského státu v Iráku a Sýrii…

Inu, zabít chtějí všechny kromě „lidu knihy“, tedy židů a křesťanů. Všechna ostatní náboženství, šíité, hinduisté, ateisté i polyteisté, budou vyhlazena. Zabiti budou i muslimové, kteří uznávají demokracii a staví lidské zákony nad Boží… Židé a křesťané  budou ale muset platit za „ochranu“ speciální daně ve výši několika set dolarů ročně…

Zdroj: Blog autora