Válka je válka a ne nějaké bratříčkování. Stejné rozhodnutí vydali i generálové první světové války; vzniklo totiž tzv. vánoční příměří, kdy napřed začali zpívat koledy Němci, k nim se z opačných zákopů přidali Britové, až se pak nepřátelé sešli osobně, aby se přátelili a vzpomínali na své blízké doma a to byla chyba. Další den byli odveleni do jiných zákopů, protože nechtěli zabíjet své nové kamarády. Jak si to představovali, pacifisté jedni? K čemu by se utrácely miliony za zbraně, nač by byly hromadné hroby…? A zase tady máme kritiku Putina, co přišel s obrannou doktrínou. Pomlouvači Ruska však jaksi opomněli Reagana a jeho doktrínu o „hvězdných válkách“. Americký prezident vystupňoval 23. března 1983 zbrojní americko-sovětské závody tím, že oznámil zahájení projektu Strategické obranné iniciativy (SDI), jež vedla k pádu komunismu, pokud vezmeme v úvahu Reaganova slova, že komunismus je utopie, v čemž mu oponoval šéf Říše zla Gorbačov.

A jelikož se jednalo o vybudování obrany v kosmu, vžil se projekt jako „hvězdné války“. Včerejší Putinova doktrína mezi hlavní zahraniční vojenské hrozby zahrnuje „vytváření a zavádění globálních strategických protiraketových systémů, které narušují zavedenou globální stabilitu a rovnováhu sil v zásobách jaderných raket, realizace koncepce „rychlého úderu“, záměr nasazovat zbraně ve vesmíru a rozmísťování strategických konvenčních vysoce přesných zbraní“. Putinova koncepce trvá na svém; „ruská armáda zůstává obranným nástrojem, který se země zavazuje používat pouze jako poslední možnost, včetně atomových raket…“ Jako vždycky; Reagan mohl, Putin ne…

Rovněž militantní Julija Tymošenková, které již po zakamuflování paragrafů trestního zákona otrnulo, považuje Reagana za svého duchovního otce a humanitu Ruska za latentní vojenskou agresi „zelených mužíčků“. Poslechněme si nyní příběh o tom, jak se ze sovětské komsomolky stala první zlodějka ruského zemního plynu a poté ukrajinská miliardářka. Její život jakoby kopíroval lapálie současné Ukrajiny. Minulý týden v kyjevském Parlamantu už neměla vesnický cop barvy ukrajinského obilí, ale jen do vysoka načesaný vlas v podobě paruky. Touha po spravedlnosti, nebo jen vysněná pomsta? Za prvořadý úkol též označila bývalá premiérka zrušení neutrality zakotvené dosud v ukrajinské ústavě. Kyjevská vládní koalice se ve svém neonacisticko-banderovsko-oligarchickém programovém prohlášení otevřeně a jasně hlásí k úsilí o členství v NATO. Očekává se přitom, že tento krok vyvolá prudkou reakci Moskvy, která na zachování ukrajinské neutrality opakovaně trvá.

V Evropě je pět neutrálních států: Irsko, Rakousko, Švédsko, Finsko a Švýcarsko. Čtyři z těchto států jsou zároveň členy Evropské unie a podílejí se tak na společné zahraniční a obranné politice EU. Některé z těchto států zároveň existují v programu Severoatlantické aliance Partnerství pro mír. Neutralitu Ukrajiny prosadil v roce 2010 tehdejší prezident Viktor Janukovyč, což jeho nástupce Petro Porošenko označil za největší chybu bývalého vedení. Žádost o vstup do aliance ovšem podle něj zatím není na pořadu dne, tak drzý a bezostyšný ještě není, Kyjev bude nejprve usilovat o přechod na standardy a pravidla NATO, což potrvá nejméně šest let. O členství země ve vojenském bloku pak musí rozhodnout Ukrajinci v referendu. Generální tajemník NATO i mluvčí amerického ministerstva zahraničí se přesto nechali slyšet, že Ukrajina má do aliance otevřené dveře. Připouští partnerské vztahy, nikoli ale členství…

Konec dobrý, všecko špatně. Před šesti roky přišlo na lámání chleba; u soudu ukázala Tymošenková svůj temperament nejbohatší ženy Ukrajiny v plné parádě. Odmítla prokázat svoji totožnost; je prý veřejně známým člověkem. Soudce naléhal, ona se jen zeptala: “Chcete mě snad zastřelit…?” A začaly se dít věci. Okamžitě po rozhodnutí o vazbě Tymošenková požádala, aby jí v soudní síni nebyla nasazena pouta. Aby ukázala, že není jen tak nějaké ořezávátko, při zahájení soudního přelíčení požadovala překladatele, protože prý nerozumí rusky. “Já rusky nerozumím, zajistěte mi překladatele, abych mohla mluvit s ukrajinským premiérem, který zase neumí ukrajinsky,” žádala a soudce označila jako “experta na zelí” a doporučila mu lékařské vyšetření, klid na lůžku a lipový čaj.

Cherchez les femmes, aneb Za vším prostě hledej Tymošenkovou; od roku 1988 se věnovala v Sovětském svazu podnikání, v letech 1996–1997, pět roků po odtržení Ukrajiny od SSSR, se stala generální ředitelkou Spojených energetických systémů Ukrajiny a poslankyní. O čtyři roky později z ní Kučma udělal vicepremiérku, odpovědnou za energetiku. Poznal jsem ji i s Kučmou, když jsem v 90. letech pobýval v Kyjevě či v zóně smrti Černobylu, dělal jsem rozhovory s disidenty, ministry i s náčelníkem kyjevské policie, fotil jsem během protestů proti černobylské AE…

Sofistikovanější existence Spojených energetických systémů Ukrajiny (JESU) přála Tymošenkové, když se ve firmě zakoukala do Olexnadra Danylyšyna, co byl jedním z vrcholných manažerů. Psalo se o tom, že se “plynařská princezna” vdala z rozumu. Nicméně se jí narodila dcera Jevhenije. Nic to však neudělalo s její postavou, věděla, jak na venkovanky, když si uplétala jako ony tradiční účes, cop obtočený kolem hlavy. Nezanevřela ani na špičkovou módu, když se ve značkovém kostýmku nechala vyfotografovat pro titulní stránku ukrajinské mutace francouzského časopisu Elle. Splnil se jí i další sen, chmátl po ní časopis Forbes, jenž ji ve svém žebříčku zařadil na třetí místo mezi nejvlivnějšími ženami světa.

Její vztah s prezidentem Kučmou se změnil v srpnu 2000, kdy byl zatčen její muž s obviněním, že údajně připravil státní pokladnu o 300 miliónů dolarů, přesto nedávno požádal o politický azyl v Česku. A jak se na Ukrajině začal krást ruský plyn…? Napřed byli uvězněni vedoucí pracovníci Naftogazu, pak přišla na řadu pouta pro Julii Tymošenkovou, po ní ukrajinská policie v minulých dnech roku 2014 zadržela jejího bývalého kolegu šéfa státní plynárenské společnosti Naftogaz Jevhena Bakulina. že připravil stát o čtyři miliardy dolarů (takřka 80 miliard korun).