V roce 2015 musí Evropa splnit tři hlavní úkoly: vyřešit krizi na Ukrajině, vrátit se ke správným vztahům s Ruskem a zabránit tomu, aby se v Evropě prosazovala monetární politika kvantitativního uvolňování (tisk peněz).

Takový názor vyslovila prezidentka Evropské laboratoře politických prognóz Marie-Hélène Caillol.

Paní Caillolová, mnozí se ptají: dokáže Evropská unie znovu získat důvěru k sobě v očích svých členů: Podaří se najít cesty vyřešení hospodářské krize a dojde ke zlepšení vztahů s Ruskem?

Ve skutečnosti jsou tyto otázky vzájemně spojeny: jestliže nebude EU s to zastavit protiruské sankce, které dusí jak hospodářství Evropy, tak i Ruska, pak Evropská unie nakonec podlehne pokušení tisknout nové peníze, aby mohla platit své účty. Ukrajina dala najevo „dobrou vůli“, pokud jde o realizaci reforem, tím, že dosadila do své vlády Američany a Litevce, protože doufá, že tak přiměje Mezinárodní měnový fond, aby se plácnul přes kapsu.

Možná, že si Porošenko konečně uvědomí, že peníze pro Ukrajinu nemá nikdo – ani MMF, ani USA, ani Evropa. Experti z MMF právě odjeli z Ukrajiny se zjištěním, že této zemi chybí 15 miliard dolarů, ale nevěnovali jí ani cent.

Zmínila jste se o Ukrajině. Může se tato zem vyhnout bankrotu?

Zdá se, že úkol najít peníze na to, aby bylo možné vyhnout se bankrotu, který opět hrozí Ukrajině, bude muset řešit Evropa. Musí najít spoustu peněz, peněz, které ale nemá. Jediná možnost je natisknout je. Problém „kvantitativního uvolňování“ pro Evropu nevyřeší, na rozdíl od toho, co slyšíme, deflace. Všechno je velice prosté, stejně jako v případě Spojených států. Je to lehká cesta prostě zaplatit, když na platby víc nemáte prostředky: účet Ukrajiny (32 miliardy), účet Řecka (245 miliard), účet za zastavení prací na projektu Jižní proud pro Francii, Itálii, Německo, Bulharsko, Rakousko a všechny další země zapojené do jeho realizace (částka je neznámá). Potom ještě účet za Mistraly, kdy bude muset Francie zaplatit smluvní pokutu Rusku (jedná se o 2 miliardy) a kromě toho i komisní poplatek. A samozřejmě i účty za zpomalení hospodářského růstu způsobeného zastavením obchodu s východní částí světa.

Jaké to bude mít následky pro Evropu?

Japonci už netrpělivě čekají na evropské „kvantitativní uvolňování“, aby se mohli vzdát vlastní podobné politiky a dát své měně čas na to, aby se „vzpamatovala“. Finanční trhy čekají na tento krok velice netrpělivě – aby mohly dál žonglovat s jimi lačně pohlcovanou přebytečnou peněžní masou. USA netrpělivě čekají na „uvolňování“, aby alespoň částečně oddálily obnovení podobných opatření. Podobné kvantitativní uvolňování se ale stane příčinou kolapsu eura, uvede do chodu další kolo inflace a připraví zbídačené obyvatelstvo Evropy o tu maličkou kyslíkovou lahev, kterou je deflace. To zcela naruší fungování eurozóny a Evropské unie a donutí kontinent, aby spadl do jámy dolarové zóny. A bude to volný pád, který možná připoutá euro k dolaru.

Existují nějaké optimističtější scénáře?

Vypadá to jako šílenství, uchýlíme-li se k takovému scénáři, protože vyhnout se mu můžeme snadno – stačí jen prostě zrušit protiruské sankce. A není to ani nijak zvlášť složité, tím spíš za současné situace, kdy Porošenko stejně jako v září roku 2014 neustále opakuje, že režim příměří se dodržuje, a prezident Putin udělal gesto dobré vůle tím, že zrušil realizaci projektu Jižní proud, proti kterému z nepochopitelných důvodů brojila Evropská komise. K obnovení dialogu mezi Evropou a Ruskem je všechno hotové. V současné době existuje reálná hrozba státního bankrotu dvou států – Ukrajiny a Řecka. Ve svém současném vysíleném stavu eurozóna takovou ránu prostě nevydrží. Současně se na Blízkém východě mohou materializovat nové oblasti napětí, které tentokrát mohou skutečně poškodit už zhoršené vztahy mezi Evropou a Ruskem. 

Vyšlo: rádio Hlas Ruska