Minulý týden byl neočekávaně úspěšný pro kontrarozvědky předních evropských států: bezpečnostní síly odhalily dva pokusy o atentát na hlavy států a přípravu na vojenský převrat v Německu. Účastníky protistátního spiknutí v SRN byli dokonce důstojníci elitních útvarů Bundeswehru (jejich počet se ovšem neuvádí ani přibližně). Podle novinářů se armáda chystala zabít politiky střední garnitury a počítala s podporou rodilých Němců.

Evropská média již nazvala spiklence teroristy navzdory skutečnosti, že oficiální zástupci zvláštních služeb k případu dosud nevydali žádné konkrétní prohlášení. Dokonce neuvedla ani názvy organizací, které údajně měly připravovat oba atentáty a státní převrat v Německu.

Produkty Fake Machine?

Francouz ve věku 62 let se chystal zabít Emmanuela Macrona keramickým nožem během setkání vůdců světových mocností u příležitosti stého výročí konce první světové války. Vedle toho třiašedesátiletý důchodce ze Španělska pobouřený politikou současného předsedy vlády Pedro Sáncheze požádal účastníky jedné z on-line diskusí, aby mu zjistili rozvrh politikových cest na veřejná setkání. A během příštích několika dnů se skupina důstojníků chystala provést státní převrat v Německu. Na základě těchto informací se nyní v Evropě spekuluje o velkém množství teroristických buněk, jejichž členové v různých zemích usilují o návrat tradičních hodnot na kontinent. Přitom oficiální zástupci zvláštních služeb, kteří komentují tyto informace, neuvádějí žádné důkazy a omezují se na subjektivní posudky typu „není pochyb“ nebo „podezřelý je typický osamělý vlk“.

„Dnes je těžké jen tak zjistit, jaké zprávy jsou falešné a jaké ne. Pokud jde o zprávy z Německa: nejprve je nutné odhadnout, nakolik zveřejňované informace odpovídají skutečnosti a zda není uvedené odhalení dalším počinem kontrarozvědky SRN, která se dostala mimo kontrolu a v poslední době si libuje v takových hrách. Jestliže se informace potvrdí, nelze vyloučit, že vytvořit spikleneckou skupinu nebo podnítit vyšetřování mohli globální obchodní konkurenti Německa. Takovýto druh skupin může využívat ledaskdo. Například v zemi žijící Kurdové proti Turkům či naopak. Současná německá společnost je snadno manipulovatelná, a to i v zájmu stran arabsko-izraelského konfliktu. I takový Katar, který má své vlastní zájmy, by mohl dost dobře podporovat podobnou skupinu,“ uvedl vedoucí výzkumný pracovník Centra německých studií Evropského institutu Ruské akademie věd (RAV) Alexander Kamkin.

Experti jsou toho názoru, že bez vyjádření oficiálních míst je obtížné podobné zprávy hodnotit.

Kdo není s námi, je fašista

Není žádným tajemstvím, že v Německu, stejně jako v mnoha dalších západních zemích, se v posledních letech zvyšuje počet zastánců tradičních evropských křesťanských hodnot. Liberální média to nazývají procesem radikalizace, přestože tradicionalisté nevyhlašují žádná radikální hesla. Oproti nim ovšem vznikají na území SRN krajně liberální skupiny, které pod záminkou boje s neofašismem napadají shromáždění odpůrců současné vlády. A jakmile se v novinách objevily zprávy o „vojenské juntě“, ihned se jali provládní experti vytahovat na veřejnost obvinění z „pokusu fašistů o pomstu“.

„Případy vyjádření sympatií k ultrapravicovým názorům existují v Německu již dlouho, ale na soukromé úrovni. Uvnitř armádních kasáren mohl někdo poskakovat se svastikou po posteli, ale nikdy by nehajloval na veřejnosti. Takové okamžitě vylučují a odepisují,“ řekl Kamkin. „Do Bundestagu již několik desetiletí nepouštějí lidi, kteří třeba i nepřímo mohli být přistiženi, jak vyjadřují sympatie k fašismu. Tím spíše do elitních jednotek. Odhalení spiklenecké skupiny v armádě velmi připomíná podpálení Reichstagu v roce 1933 samotnými nacisty.“

Po vzoru „zpracování“ německé společnosti, jež se po migrační krizi silně vyhranila, začaly také francouzské a španělské vládní kruhy řešit „polarizaci“ společnosti vytvořením protiváhy a rozdělením země na stoupence a odpůrce prováděné politiky. A srazili je čely k sobě. Také proto jsou tradicionalisté vydáváni bezmála za revanšisty a inkvizitory.

„Situace samozřejmě není až tak vyhrocená, jak se ji někdy snaží vydávat, ale je to neklamné znamení, které svědčí o sociálním propadu. Kořeny militarismu a nacismu jsou hluboce prorostlé německou společností. A vznikla-li potřeba politické reakce na migrační krizi, mohou se události vyvíjet velmi rychle,“ říká Alexej Podberezkin, ředitel centra vojensko-politických studií Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě.„Sociální procesy jsou nepředvídatelné: někdy stačí pouhých několik měsíců, než vypukne bouře, jako tomu bylo například v Íránu nebo v případě barevných revolucí.“

Panika kolem nevydařených atentátů

Ukazuje se, že vedoucí představitelé evropských zemí, kteří pochopili, že jejich politika nevyhovuje drtivé většině občanů, se rozhodli převzít iniciativu: označit své oponenty za teroristy. Preference Emmanuela Macrona jsou nyní na 25%, Angely Merkelové na 18% a v případě španělského předsedy vlády Pedra Sáncheze, který se ujal úřadu teprve v červnu letošního roku a jehož už před měsícem lidé vypískali na vojenské přehlídce, klesly na 49%.

Je zajímavé, že vraždy jako způsob politického boje se v Evropě nepoužívají již více než 30 let. Jestliže dříve padali pod kulkami nepřátel vůdčí politici Itálie, Řecka a dokonce i mírumilovného Švédska, pak nyní je výhodnější bojovat o moc zákonnými prostředky. Toto zřejmě nedomysleli ti, kdo se rozhodli udělat z Macrona, Merkelové a Sáncheze oběti přívrženců tradicionalismu. Pravděpodobně proto, že všichni tři vůdci jsou považováni za stoupence jistého amerického politického uskupení, které se ve své zemi angažuje v tvrdém boji proti Trumpovi a do Evropy naváží miliony běženců „zpracovaných“ teroristy z Blízkého východu a z Asie.

„Atentátníci nejsou v Evropě zrovna v módě. Politické opoziční síly působí v parlamentech a v místních samosprávách, mají samozřejmě i vlastní tiskoviny a zatím svobodně využívají sociální sítě. Závěry o teroru je třeba dělat na základě faktů. Pokud se najdou konkrétní spiklenci, které soud shledá vinnými, pak se o tom může mluvit. Ale teď není vhodné čeřit vodu tímto tématem, jen to vyvolá zbytečnou paniku,“ soudí Vladimír Schweizer, vedoucí oddělení sociálních a politických studií Evropského institutu RAV. „Jakýpak pokus o atentát, když nám ukazují záběry prázdné Paříže, kde pustými ulicemi projíždějí chráněné kolony limuzín. Mimo to pravicové politické síly již nabraly svůj horní limit popularity. V Německu je to 15 %. Zatím nepředstavují žádnou hrozbu stávající moci, protože se teprve hledají. Nevidím žádný důvod, proč by se vlády Německa a Francie měly obávat nějaké ultrapravice.“

Pokud se přesto jitří narůstající panika, znamená to, že někdo má takovou potřebu. Mnohé nacionalistické a pravicové síly v Evropě se navzdory dosaženému oficiálnímu postavení staly v daném smyslu „zneužitelnými“. V případě potřeby je používají jako strašáky nebo představují jako síly organizující zastánce reconquisty – očistění Evropy od uprchlíků.

Kdo se vypořádá s liberasty?

Obvinění z terorismu – to není pouze úder proti tradicionalistickým politickým silám, ale spíše proti obyčejným Němcům, Španělům, nebo Francouzům, kteří nesouhlasí s tím, že z nich udělali druhořadé lidi. Evropané jsou zjevně unaveni tím, že jim vládnou zvrhlé kreatury a zkorumpované loutky. Krajně liberální blok amerického politického systému, který stojí za téměř všemi hlavami evropských států, má strach a snaží se ze všech sil zabránit tomu, aby se v Evropské unii objevil druhý Trump.

Pokud evropským zemím začnou vládnout skuteční tradicionalisté, a nikoliv jejich pouhé rekvizity, a morálně zásadoví lidé, kteří jsou připraveni bojovat za své konzervativní přesvědčení, potom by to mohlo vést ke krachu celého globálně liberálního projektu.

Převzato z Protiproud