Americký jaderný útok na japonská města Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945 by měl být prošetřen ruskou justicí, neboť z hlediska norem mezinárodního práva se USA mohly bombardováním dopustit zločinu proti lidskosti. V projevu na schůzi Ruské historické společnosti to minulý týden v Moskvě prohlásil její předseda, šéf ruské Státní dumy Sergej Naryškin. (ČTK) Následující tragické příběhy této zvěsti se satisfakcí tleskají… Byly atomové bomby Little Boy a Fat Man koncem či začátkem porušování lidských práv ve světě; začátkem či koncem děsivého zločinu proti lidskosti? Když Spojené státy jako první využily těchto nových způsobů plošného ničení lidstva, obětovaly tím veřejnou podporu své politice ve světě, urychlily závody ve zbrojení a ztratily možnost dosažení mezinárodní dohody o budoucí kontrole takových zbraní.

Břetislav Olšer – publicista

Mnohem příznivější podmínky pro dosažení bezjaderné smlouvy by nastaly, pokud by byly atomové bomby a její ničivé účinky světu demonstrativně a s výstrahou předvedeny v nějaké vhodné neobydlené oblasti. Ovšem, ouha, to by totiž nikoho smrtelně nevyděsilo šíleným masovým ničením lidských životů a strachy nepostavilo do pozoru. Použití jaderných bomb v druhé světové válce představuje navíc problém dlouhodobé národní politiky než vojenské účelnosti; šlo o pomstu za potupu USA v Pearl Harboru a dojem, že USA porazily Japonsko a zvítězily ve 2. sv. válce tím, že korunovaly svoji krutovládu v Pacifiku…?

Před takřka sedmdesáti roky, 6. a 9. srpna 1945, postihla Japonsko jaderná katastrofa – města Hirošima a Nagasaki byla zničena atomovými bombami USA. Okamžitě zahynulo v okruhu tři a půl kilometru přes 105 tisíc obyvatel, dalších dvě stě tisíc zemřelo v následujících měsících na ozáření. Jsou však nadále ve světě hlasy, které tvrdí, že z dnešního pohledu je velmi snadné odsoudit bombardování Hirošimy a Nagasaki jako barbarský čin, ale pokud se prý na celou věc podíváme očima velitelů, kteří rozhodovali o životech svých vojáků, vypadá celá věc úplně jinak.

Jinak? Sověti ztratili v 2. sv. válce 27 milionů lidí, z toho přes třináct a půl milionů vojáků, US Army jen půl milionu. Byli snad velitelé Rudé armády horší než ti z USA…? Nebo nebyli horší, jen oddanější v boji proti nacismu? Řečeno však diplomaticky: s vysokou mírou pravděpodobnosti lze přesto prohlásit, že použití jaderných zbraní sice přispělo k významnému zkrácení druhé světové války, ale v konečném důsledku neznamenalo ušetření tisíců životů především civilních obyvatel, jak tvrdí USA. Nemyslí totiž na následky, které použití atomových bomb vyprovokovaly v podobě desítek globálních ničivých válek s miliony nevinných obětí… Proč? Američané byli a pořád jsou posedlí mylnou představou, že jsou suveréni ve vojenské technice a logice, což je největší chyba jejich uvažování… Logika vyhrávat a zabíjet…

Mocnost za Velkou louží však nedala pokoj ani po Hirošimě a Nagasaki; moc dala vzniknout nebezpečným psychopatům. Trumen rozkázal shodit dvě atomové bomby na Japonsko, pak chtěl to samé na Severní Koreu. Byl jediný státník na světě, který třikrát kladně rozhodl o použití zbraně hromadného ničení. Patologie globálního vydírání. A Nixon se snažil o to samé v 70. letech, když nechal kroužit na hranicích SSSR bombardéry B-52 s atomovkami tak dlouho, až přijde Ho Či Min s prosíkem do Paříže, aby se na to tata vzdal. Bylo to snad normální, zabíjet jen kvůli světové hegemonii? Nic z toho tentokrát naštěstí nebylo a Nixon se nakonec vzdal i prezidentování po zhůvěřilé aféře Watergate.

Ve Vietnamu jsem se v 80. letech setkal s vojenským veteránem vietnamsko-americké války. Do Vietnamu musel narukovat; nechtěl, když mu ale řekli, že jde jen o „policejní akci“, jež do tří měsíců skončí, tak šel bojovat a „rozbombardovat Vietnam do doby kamenné“. Pak ale selhala přísně vypočítaná a přírodní fyzikálními zákony prokázaná logika US Army, že když shodí na vietnamské území pár bomb, do toho něco napalmu, v okruhu mnoha kilometrů nezůstane živý ani brouček, natož člověk. Jako kulometčík bitevního vrtulníku Cobra nebo Apache se pak tuze divil. Sotva hodily bombardéry bomby a napalm, pak prostor pokropili několika zásobníky z kulometu a šli dolů; dle výpočtů jejich logiky mohli v klidu přistát.

Neuvěřitelně se spletli; když tak totiž učinili, vynořili se ze zničené země z jednoho ze stovek podzemních tunelů vietnamští vojáci a byl mazec. Nedako se ani odletět, jelikož se deset Vietnamců pověsilo na lyžinový podvozek a nešlo vzlétnout. Ani bratru sedm set koňských sil nepomohlo, navzdory logice fyzikálních sil. Pak dvoulistý rotor zavadil o stromy a havaroval i s posádkou. Nakonec se ocitl v zajetí, válka netrvala tři měsíce, ale krvavých deset let, takže pochopil, že neměl ve Vietnamu, co dělat; po třech milionech mrtvých v boji proti komunismu na severu země byl komunistický celý Vietnam. Následně se po válce stal jedním z tisíců veteránů, kteří přestali věřit v americkou logiku, a proto protestovali proti násilí nejen v zemi Ho Či Mina…

Hirošima a Nagasaki byla pouze zjevná demonstrace síly, ovšem, co by bylo bez ní? Militantní vláda Japonska by údajně nikdy nepodepsala bezpodmínečnou kapitulaci slabému nepříteli. USA však prokázaly svoji sílu, nejen ji, ale též nelidské zacházení. Morálka je jedna věc, ale realita je věc druhá – demonstrace splnila svůj účel. Válka, která se měla táhnout možná ještě celý rok, skončila během necelého měsíce. Lze však takto konat ve chvíli, kdy je možné jednání?  Kdosi mi říkal, že se nesmím na Hirošimu a Nagasaki dívat současným pohledem, že tenkrát byla úplně jiná situace, než je dnes. A jak to tedy skutečně bylo…?

Vždyť přece Sověti měli s Japonci podepsanou smlouvu o neútočení do dubna 1946, ale zároveň se zavázali i Spojencům, že vstoupí do války s Japonskem přesně tři měsíce po ukončení války v Německu. Tak se i stalo, na asijských územích SSSR už byla připravená mohutná armáda o síle cca 1,5 milionů mužů a bojové operace začaly 9. května v 0:43 moskevského času. Japonce informovali hodinu předem. Boj byl poměrně jednostranný. Ztráty Japonců byly v průběhu operace trvající prakticky až téměř do konce srpna desetkrát větší než sovětské. V této situaci 6. srpna však Spojené státy, resp. americké letectvo snad z obav, že Sověti vyhrají a bude to jejich vítězství v Pacifiku, tedy v celé válce, svrhlo atomovou bombu na Hirošimu a 9. srpna na Nagasaki…?

Japonsko se pak v noci z 9. na 10. srpna vzdalo, což by však učinilo i bez ukázky strašné atomové síly. Spojené státy už musely přece myslet na zamýšlenou „studenou válku“; účel světí prostředek. „Veletrhy“ zbraní jako první předváděčku zahájily atomové bomby Little Boy a Fat Man. Zbrojařské firmy Spojených států tak začaly vydělávat své první biliony po světové premiéře atomové demonstrace. Spojeným státům však šlo nejen o to, že projekt Manhattan stál miliardový balík dolarů, ale hlavně o to, aby Spojení státy definitivně porazily Japonsko dřív, než by to udělal Sovětský svaz.

Ten měl k tomu ¨málem našlápnuto už v létě 1945 kdy měl připravenou mohutnou a dobře vyzbrojenou armádu na hranicích s Mandžuskem. Mnozí politici v té chvíli nevěřili v nutnost demonstrace síly atomové bomby, protože považoval za nemorální použít takové násilí, když byla naděje na dohodu. Válkou zničené Japonsko, resp. jeho obyvatelstvo, tehdy již toužilo po míru. Nebylo se čemu divit; bylo totálně zničené. Přesto rychle, aby USA zaútočily dřív než SSSR, shodily atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki… Co všechno tomuto děsu předcházelo…?

USA zkrátka spěchaly; 17. července 1945 byla proto Američany napadena čtyři města: Oita, Hiratsuka, Numazu a Kuwana. Oita a Hiratsuka byla zničena více jak z poloviny, Kuwana ze 75 procent a Numazu bylo prakticky srovnáno se zemí, když bylo bombardováním a požárem zničeno z více jak 90 procent. O tři dny později byla napadena další tři města, z nichž Fukuki bylo zničeno z více než 80 procent. A v noci na 22. července bylo bombardováno dalších šest měst a jedno z nich, Ičinomija, bylo zničeno z více jak tří čtvrtin. Čím víc zničené Japonsko, tím větší šance, že USA zvítězí a nenechá Sověty učinit totéž.

Ničení americkými letadly tak zběsile pokračovalo. Tojamo (kolem 150 tisíc obyvatel) bylo zničeno z více jak 99 procent. V nadcházejících dnech ještě potkala stejná hrůza i jiná čtyři města. A pak přišel 6. srpen, kdy byla napadena Hirošima. Před 9. srpnem už v zemi zbývalo asi jen deset měst nad 100 tisíc obyvatel, které se vyhnuly bombardování. Po zásahu Nagasaki jich bylo devět. Čtyři ležely na ostrově Hokkaido, který americké bombardéry mohly zasáhnout těžko, a jedním bylo Kjóto, které Američané nechtěli ničit kvůli jeho politickému, duchovnímu a historickému významu. O intenzitě bombardování svědčí i fakt, že na začátku srpna zbývalo pouhých šest nevybombardovaných menších měst s počtem obyvatel 30 až 100 tisíc.

Jinými slovy: z 26 měst bombardovaných ve třech týdnech před Hirošimou byla třetina zničena z větší části než později Hirošima. Rozsah jaderného útoku prvními atomovými zbraněmi ke všemu nebyl vůbec větší, než u kobercového bombardování běžnou municí při velkých náletech předtím. Těch se účastnilo až 500 strojů najednou, každý nesl 8 až 10 tun bomb. Velké nálety, jako ten nejničivější na Tokio, tak města zasypaly 4 až 5 kilotunami TNT. První dvě jaderné zbraně měly sílu 16,5 (Hirošima) a 20 kilotun (Nagasaki).

Nepopchopitelné. Proč se Japonci nevzdali někdy po zničení 66 měst před Hirošimou? Kam se vytratil hlavní argument USA, že koho by vyděsily, pokud by nic a nikoho nezničily? Copak přes tři tucty zcela zničených měst a tisíce životů byl malý děs? Nakonec tak USA naplnily jen hrůzný sen houfu japonských generálů, co si chtěli hrát na alibisty před civilním národem, že prohráli válku… Nechtěli skončit jako kamikadze, ani v roli samurajů a v Moři Stromů – AOKIGAHARA JUKAI, na tajemném místě sebevražd cti na úpatí posvátný hory Fuji. Každý samuraj totiž z důvodu očištění své cti páchal rituální sebevraždu sepuku, použil krátký meč wakizaši nebo dýku tantó… Komu z generálů by ale chtělo umírat v letadle namířeném na americkou loď či sebečtvrcením?

Zůstalo jen Japonsko jako cíl prvního a zatím posledního jaderného útoku v dějinách lidstva. Co ho to ještě stálo? Učiňme si závěrečnou rekapitulaci největšího „vteřinového“ zločinu proti lidskosti v dějinách. Prvním terčem byla Hirošima. Osmé největší město té doby v Japonsku bylo významným vojenským přístavem, s rozsáhlou průmyslovou výrobou. Ve městě sídlila vojenská posádka, tvořená 40 000 muži převážně 2. vševojskové armády. Osádky letadel nevěděly přesně, jakou zbraň mají na palubě, věděly jen, že je velmi účinná. Bylo jim sděleno, že výbuch asi zničí vše v okruhu tří mílí a že musí okamžitě z místa exploze odletět, aby se tlaková vlna nesmetla. A tak 6. srpna 1945 dopadla na Hirošimu uranová bomba „Little Boy“…

Více než 75 000 lidí zahynulo okamžitě, dalších 200 000 postupně na následky ozáření a japonský císař už sumíroval kapitulaci, kdepak pokračování války a už vůbec ne několik let a miliony obětí. Pokud tedy měl být atomový útok, proč nestačila je jedna bomba? Copak způsobila málo hrůzy? Přesto bylo Američany rozhodnuto o použití i druhé bomby. Prý když patřičné prozkoušení a otestování této výjimečné zbraně, tak důkladně. Cílem byla Kókura, kde byly velké zbrojovky a ocelárny. Ale nad městem se však objevila hustá oblačnost, proto velitel letounu Charles Sweeney zvolil náhradní cíl a do dějin se tak tragicky zapsalo Nagasaki. Plutoniová bomba „Fat Man“ měla větší ráži (22 kt TNT), ale ztráty na životech i materiální škody byly mnohem nižší než v Hirošimě. Okamžitě přesto zahynulo přibližně 30 000 lidí. Druhá světová válka tedy definitivně skončila, možná kdyby pokračovala, bylo by víc obětí, ale jen mezi vojáky, pro které je válka zaměstnání. Proč ale civilisté, ženy, starci a hlavně děti…?

A ten problém se ukazuje od srpna 1945 podnes na každém kroku; Spojené státy se staly pro mnoho zemi nedůvěryhodnou zemí, ať se teď prezident USA Barack Obama snaží jak může s odzbrojovací dohodou “New START”. Účelové svržení dvou atomových bomb považuje stále několik miliard lidí za zbytečný, aby se prověřila v reálném boji účinnost super zbraně. Že by v chystané invazi Spojenců a Sovětského svazu zahynulo skoro dva miliony vojáků? To je sice vyloučené, ale kolik jich zahynulo výše zmíněným neprozřetelným krokem USA a jejich ztrátou tváře a cti v následujících nesmyslných a k ničemu nesměřujících válkách v Korei, Vietnamu, Afghánistánu, Iráku či Pákistánu…?

Atomová zbraň měla proto ve vzniklé situaci paradoxně svůj význam též v tom, že se hodila japonskému vedení k vytvoření “příběhu nevyhnutelné porážky”. Díky ní mohli japonští představitelé tvrdit, že válku neprohráli oni a jejich rozhodnutí, ale nová zázračná zbraň nepřítele, proti které nebylo obrany. Dokázali tak i bez sebevražd cti ospravedlnit a zároveň zakrýt katastrofální situaci, do které svou zemi zavedli: 80 procent větších měst bylo vybombardovaných a z velké části zničených. Armáda za sebou měla jen řadu porážek. Letectvo nedokázalo ubránit zemi před nálety, námořnictvo bylo v podstatě zničeno, či se muselo ukrývat v přístavech. Obyvatelé hladověli a průmysl byl zničený. S Hirošimou a Nagasaki se náhle nabídla japonskému velení geniální možnost úniku ze stahující se smyčky lží: nepřítel disponuje něčím strašlivým, a boj je tedy zásahem vyšší moci předem prohraný.

Použití atomové zbraně proti jeho obyvatelstvu náhle proměnilo Japonsko z brutálního agresora v politování hodnou oběť nových, strašlivých sil.Tvrzení o rozhodujícím účinku atomových zbraní ostatně muselo vyhovovat i americkým představitelům. Zvyšovalo prestiž americké armády i celé země. Navíc projekt Manhattan stál dvě miliardy dolarů (zhruba 50 miliard v dnešních dolarech), takže bylo záhodno demonstrovat jeho úspěch.

Inu, že se Japonci chovali zrůdně…? Hůř než nacisté v koncentračních táborech a na frontách po celé Evropě? Desítky milionů civilních obětí, mj. šest milionů Židů. Japonci snad mučili hůř než Banderovci na Ukrajině a v Polsku, kde zabili na 130 tisíc Poláků i Volyňských Čechů? Kolik atomovek za to Německo a jeho kolaboranti schytali…? Žádnou, protože nevedli jako USA válku v Pacifiku a nebyli krutě ponížení s US Army při bitvě o Pearl Harbor.

Zdroj: Blog autora