Před 26 lety, 21. prosince 1988, nad skotským Lockerbie explodovala nálož na palubě letounu americké společnosti PanAm. V jeho troskách tehdy zahynulo ve vzduchu i na zemi celkem 270 lidí.

Viník byl „určen“ a zdál se být nezpochybnitelný: libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Z palcových titulků v novinách a přesvědčivých televizních reportáží jasně vyplývalo, že západní vyšetřování bylo objektivní, spravedlivé, založené na faktech a důkazech a libyjskou vinu prokázalo nad veškerou pochybnost.

Vyšetřování se opíralo o úlomek časovače bomby zabalený ve zbytcích oděvu pocházejícího podle visaček z Malty a prodavač z maltského obchodu ve svém někdejším zákazníkovi jasně identifikoval Libyjce Abdala Basata Muhammada Midžrahího, bývalého šéfa bezpečnosti libyjských státních aerolinií. Ten prý pak s bombou v kufříku nastoupil na Maltě na linku do Frankfurtu, odtud do Londýna, tam se výbušnina dostala na palubu PanAm a dál už je tragédie známá.

Jenže… Čím více oficiální úřady odhalovaly své karty, tím víc sílilo podezření, že hrají falešně. Otazníků totiž jen přibývalo. Detektivové například už pouhý týden po tragédii oznámili, že nálož byla ukryta v kazetovém magnetofonu, byť ve skutečnosti trvalo měsíce, než experti trosky letadla poskládali dohromady tak, aby byli s to udělat si vůbec nějaký obrázek. Pokud už věděli, že to byla bomba a potřebovali především zjistit, kdo ji tam umístil, proč se skládáním letadla tak zdržovali? Odpověď nepřišla ani na řadu dalších sporných otázek, mezi nimi ani na tu, jak bylo možné, že po důkladném prohledání každé pídě rozsáhlého místa dopadu letadla, se klíčový důkaz – úlomek časovače bomby – našel až o několik měsíců později a navíc v lese několik kilometrů daleko. Nebo proč vyšetřovatelé svému korunnímu svědkovi, maltskému obchodníkovi s oděvy Tonymu Gaucimu, nejdříve ukázali Midžráhího fotografii, a Malťan teprve poté zvolal: „Jsem si jistý, je to on!“ Nebo proč vyšetřovatelům trvalo tři roky oficiálně ukázat prstem na Libyi, když se v mezidobí k zodpovědnosti za atentát přihlásily nejrůznější teroristické skupiny, mezi nimi například Islámský džihád, málo známí Strážci islámské revoluce, ale dokonce i irská protestantská Ulsterská obranná liga. Dva roky před atentátem nad Lockerbie útokem na americká a izraelská letadla navíc pohrozila také Lidová fronta osvobození Palestiny – Revoluční vedení (PFLP-GC), nicméně její předák Ahmad Džibríl po atentátu jakoukoli účast pro změnu popřel.

Více v článku Terezy Spencerové zde