Caleb Maupin: Lidská práva a demokracie – Venezuela vs. USA
Kongres Spojených států oznámil uvalení nových ekonomických sankcí na Venezuelu (oficiálně Bolívarovská republika Venezuela). Nový zákon obsahuje seznam venezuelských úředníků, kteří údajně „porušují lidská práva.“ Jejich majetek má být zmrazen a víza do USA již zřejmě neobdrží. Obchod s Venezuelou bude i nadále omezený. Již existující ekonomické embargo se tak bude stupňovat.
Pokrytectví tohoto kroku by mělo být zřejmé každému. Venezuelské záznamy v oblasti lidských práv jsou daleko před těmi americkými a to v každém základním měřítku. Venezuela netýrá „údajné teroristů“. Venezuela také nepoužívá trest smrti.
Policie ve Spojených státech rutinně zabíjí občany. Nově zveřejněná zpráva a detaily toho, jak vláda USA dlouhá léta používala mučení, jen odhaluje další snůšku lží předkládaných veřejnosti.
Americké věznice zadržují 2,5 milionu lidí, z nichž někteří jsou umístnění na samotce. Míra uvěznění v USA je přibližně 4x vyšší než ve Venezuele. Z každého milionu Američanů je 7 tisíc obyvatelů za mřížemi.
Zatímco se počet uvězněných v USA zvýšil – spolu s růstem vládní špionáže a potlačování občanských práv – venezuelský kurz byl přesně opačný.
V roce 2012 odstartovala Venezuela novou vězeňskou reformu, která stále probíhá. Program začal po té, co tehdejší prezident Hugo Chavéz prohlásit, že chce vytvořit „otevřená střediska, kde budou žít vězni slušně.“ Venezuelské věznice se stále častěji zaměřují na rehabilitaci odsouzených v rámci programů na řešení širších sociálních příčin trestné činnosti.
Kdo je „venezuelská opozice“?
Lidé v USA, kteří povstanou proti epidemii policejní brutality, bývají zatčeni, „odměněni“ paralyzérem či taserem, případně obviněním z trestného činu. Zatímco ve Venezuele síly, které si říkají „opoziční“, operují svobodně, i přes jejich teroristické aktivity a snahy o dosažení svých nepopulárních cílů.
Takzvaná venezuelská opozice, která zahrnuje mnoho obdivovatelů fašistických diktátorů Francisca Franca a Augusto Pinocheta, obdržela za posledních 12 let na svou činnosti ze Spojených států víc jak 100 milionu dolarů. 43 lidí zemřelo během eskalace násilí ze strany venezuelské opozice, v krátkém období mezi únorem a květnem 2014. Během tohoto období používaly opoziční složky benzínové bomby k ničení univerzitních budov a zapojili se také do dalších provokací a násilných aktů. Záměrem bylo vytvořit podhoubí pro chaos, nestabilitu a následný převrat zvolené vlády.
Desátého října byl nejmladší člen venezuelských zákonodárců Robert Serra ve svém domě ubodán. Rostoucí množství důkazů, včetně bankovních transakcí a videí s přiznáním, spojuje atentát s proamerickými silami z Kolumbie.
„Hvězdami a pruhy“ podporovaná opozice nebojuje za demokracii. Nejsou to bojovníci za svobodou. Jsou to síly, které se snaží svrhnout vládu, která byla mnohokrát legitimně zvolená a má nepochybně drtivou podporu obyvatelstva. Carter Center a další mezinárodní agentury pro monitorování voleb to potvrzují.
Opozice se skládá ze sil, které otevřeně diskutují a ospravedlňují jakousi vojenskou diktaturu, bránící názor, že tmavší domorodé obyvatelstvo je níže postavené a podřízené ekonomické aristokracii světlé pleti.
S miliony amerických dolarů a obrovskými mediálními aparáty, které dokola opakují své lži, extrémisté z venezuelské opozice dělají všechno, co může narušit každodenní život v této zemi, jako například vyvolávání umělého nedostatku potravin.
Proč je Venezuela cílem?
Představitelé Spojených států a jejich spojenci se zaměřili na venezuelskou vládu kvůli rozšířenému bolívarskému hnutí, které „vychovalo“ mnoho revolučních vůdců tohoto státu.
Poté, co americká ekonomická dominance desetiletí devastovala zemi, venezuelský lid povstal. Bolívarské hnutí, které nyní vede Venezuelu, má své kořeny v masovém povstání v městě Caracazo, které vzniklo jako reakce na úsporná opatření ve veřejné dopravě. Hnutí proti ekonomické nadvládě Wall Street zaznamenalo vítězství a zvolený prezident Hugo Chavéz začal úřadovat v roce 1999. V roce 2002 se mu podařilo úspěšně ustát zinscenovaný puč.
Venezuela začala žít tím, co se nazývá „bolívarský proces.“ Uvedla cíle a potvrdila jej novou ústavou pro vytvoření „socialismu 21. století.“ Velká socialistická strana s několika dalšími vlasteneckými anti-imperialistickými stranami provedla mnoho populárních hospodářských a politických reforem.
V silném spojenectví s kubánskou vládou má bezplatnou zdravotnickou péči a zavedla kampaně pro zvýšení gramotnosti. Miliony lidí v celé Venezuele se vymanilo z chudoby.
Značné množství investic do vzdělání má za následek zvýšení vzdělání mezi obyvateli, staví se nové univerzity a vědecké instituce. Nezaměstnanost vzestupem programu veřejných prací pomalu klesá. Pro boj s chudobou jsou přijímány nové úkoly a zákony.
Obrovské úsilí je vynakládáno na vytváření ekologické infrastruktury a to v rámci hesla „Změň systém, ne klima.“
Zisky státní ropné společnosti jsou používané pro dotování nárůstu životní úrovně obyvatelstva. Hudební programy umožňují dětem z chudších rodin účastnit se uměleckých kurzů a v začátcích je budování cenově dostupného bydlení.
Wall Street útočí na demokracii
Rusko a Čína spolupracují s Venezuelou více než kdy předtím, podporují investice a hospodářskou spolupráci. Vlády v Bolívii, Ekvádoru, Nikaragui, Salvádoru a dalších zemích po celé Latinské Americe se připojují k „bolivarskému hnutí“ a následují Venezuelu v přijímaní opatření proti vlivu západních korporací a zahraničních agentů.
Podpora venezuelské vlády nepochází z linie miliardářů a bankéřů, ale z hnutí milionů a milionů lidí. Byla to vzpoura řadových vojáků, která zachránila prezidenta Hugo Chavéze v roce 2002 při pokusu o převrat. Stále silnější hnutí milionů nyní vidí Nicalase Madura jako legitimního nástupce, který pokračuje v bolívarské revoluci.
Reakce Spojených států na vzestup demokracie, rovnosti a nezávislého hospodářského vývoje ve Venezuele, byla typická – byly to ekonomické sankce, podvratná politická činnost a všeobecné nepřátelství všech médií – vše odůvodněno propagandou o „lidských právech.“
V případě Venezuely nemůže být nepoctivost amerických médií očí více bijící. Ačkoli nebyl jediný protivládní aktivista popravený nebo mučený, pravicová opozice s kontrolou velké částí médií nás bude neustále přesvědčovat, že režim ve Venezuele je „brutální diktaturou“.
Nové ekonomické sankce se pokoušejí potlačit něco, co inspiruje miliony lidí nejen ve Venezuele, ale po celém světě. Venezuela má velký úspěch při pokusu o výstavbu svého ekonomického modelu.
Venezuelské každodenní zlepšování života lidí je obrovská hrozba pro Wall Street a další centra ekonomické moci v USA a Evropě. Tyto výsledky ukazují, že neoliberální ekonomických model – se vší tou nerovností a utrpením – není nutný.
Bohatí a mocní z USA se obávají těchto myšlenek z latinské Ameriky. Ještě více se však obávají jejich rozšíření do světa. Masové protesty v Mexiku a vzestup odporu vůči policejní brutalitě ve Spojených státech ukazuje, že i v rámci center starého globálního hospodářského pořádku, je potenciál pro drastické změny reálný.
Caleb Maupin je politický analytik a aktivista z New Yorku. Vystudoval politologii na Baldwin-Wallace Collage, inspiroval se a byl zapojen do hnutí Occupy Wall Street, speciálně pro online magazín New Eastern Outlook.
Zdroj: journal-neo.org, maat.sk
Obrázek: flickr.com
Zdroj
