Např. ministr obrany Lubomír Metnar řekl: „Naši vojáci jsou hrdinové. Riskují život každý den.“ Správně měl říci: „Naši vojáci jsou odvážní (nebo stateční). Mají odvahu každý den riskovat život.“

Hrdina podstupuje vědomě riziko s až mimořádnou odvahou. Ale to se našim vojákům v zemí afghánské nestalo.

Doslova čítánkovým příkladem hrdiny je voják, který si vysloužil Jiřího kříž, což je nejvyšší britské vyznamenání. Neboť 24-letý britský desátník Matthew Croucher zareagoval na hozený nepřátelský granát, který padl do blízkosti 3 britských vojáků tak, že se rozhodl granát zalehnout. Zády resp. batohem ho zalehl. Stalo se tak během talibanského útoku v Afghánistánu. Stal se zázrak, protože jeho batoh pohltil většinu následků výbuchu a vojáka pouze odmrštil. Vojáci si odnesl jenom psychický otřes, dočasnou hluchotu a krvácení z nosu. A za hrdinství Jiřího kříž.

Odvaha není málo

Ale vraťme se k českému tématu. Tři čeští vojáci prostě jenom šli uličkou a ozvalo se „bum“ a byli mrtví. Byli odvážní, že letěli do Afghánistánu. Byli odvážní, když šli uličkami cizího města v nepříliš vstřícném prostředí. A náhle byli překvapeni výbuchem a o vteřinu později již nežili. To nebylo hrdinství, ale smůla odvážných vojáků.

Podobně nebyli hrdiny čeští vojáci, když se ozvalo „bum“ vedle jejich obrněného auta, když se v říjnu vraceli po silnici v koloně na základnu. Byli odvážní, že se vypravili do Afghánistánu, a vyjížděli mimo základnu, a měli smůlu, že náhodou vybuchla dodávka s 200 kg trhaviny právě u jejich auta a byli proto zraněni.

Koncem října český voják zemřel jenom proto, že v klídku jel s kolegy náklaďáčkem po rozlehlé vojenské základně a najednou po nich začal někdo střílet. Na jízdě náklaďáčku nebylo nic hrdinského, ani v jeho smrti. Ale zemřel odvážný voják – odvážný, protože i on se vydal do Afghánistánu.

Brigádní generál Štefan Muránský, zástupce velitele Společného operačního centra, které má na starosti české vojáky v zahraničních misích, 19. října, tedy ještě před smrtí vojáka, ke kterému došlo v pondělí 22. října 2018, řekl: „Bohužel jsme v tomto roce byli dvakrát ve špatnou dobu na špatném místě.“  V úterý 23. října by řekl, že byli třikrát ve špatnou dobu na špatném místě.

Cena odvahy

Mnozí si neuvědomují jak mimořádně cenná je odvaha.

Když naši vojáci odlétali do Afghánistánu, věděli, že může jít někdy o kejhák. Doufali, že podobně jako kolegům před nimi, ani jim se nestane nic fatálního.

Doufání nesnižuje význam odvahy. Odvážný musí mít naději (vycházející z doufání), že vše dopadne dobře. Také odvážný má obavu z toho co se může stát. Neboť od-vážný „váží“ souvislosti.

Váha statečnosti

Proč se ve slovníku politikářů neobjevuje místo hrdinství rozumnější slovo „statečnost“, pokud papalášům a mediálním teroristům se zdá málo slovo odvaha a melou stále cosi o hrdinství?

Několik lidí o statečnosti hovoří, např. Fiala (vůdce klanu ODS) nebo nejvyšší velitel branných sil Česko – Moravska prezident Zeman: „Tito stateční bojují za nás za všechny."

Slovo statečnost ve svém významu spojuje odvahu čili vážení rizika s tím, že má člověk významný statek - je v něčem mocný -  statný, tedy statečný. Čili s mocí (odvahou, sílou) něco konat.

Nejedná se o etymologický exkurz do významu slov, spíše o vyrovnání se s pocitem, že hovořit o hrdinství bez přímé souvislosti s hrdinským činem, vojákům spíše škodí.

Férový boj je ptákovina

Popis situace v Afghánistánu, je deformovaný hysterickým podáním problému. Typickým stereotypem je např. tvrzení: „… všichni naši vojáci byli v Afghánistánu zabiti neférovým, velmi podlým a zákeřným způsobem.“

V takových komentářích jsou podporovány iluze, že existuje něco jako férový boj. Co je férového na tom, když vás zabije dělostřelecký granát letící řadu kilometrů a náhodou zasáhne právě vás?

Náhlý dělostřelecký a raketový přepad, útoky speciálních komand, použití neviditelných letounů útočících na cíl nepozorovaně, to je více férové? Není partyzánský přepad ze zálohy nebo odpálení nálože jenom ekvivalentem taktiky neviditelných bombardérů a dronů?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)