Ve sněmovní rozpravě před hlasováním o nedůvěře vládě Kalousek totiž prohlásil:

„Příběh kolem kriminální kauzy pana předsedy vlády začíná připomínat lacinou béčkovou gangsterku.“

Ano, stokrát ano! Tento zfušovaný hybridní koktejl o údajných problémech předsedy vlády má skutečně Kalouskem řečené kvality. Je to nevkusný, nedůstojný, hysterický až urážlivý útok na zdravý rozum.

Předně, premiér by nebyl trestně stíhán, kdyby ho policie neobvinila před volbami, do nichž šel na jasné pozici favorita. Mysleme si o tom, co chceme, rozhodně to dává podnět k více než jedné interpretaci.

Premiér by nebyl trestně stíhán, kdyby ho poslanecká sněmovna nevydala (hned) ke trestnímu stíhání (protože by skončení poslaneckého mandátu stejně neušel). Možnost posunout vyšetřování na dobu, kdy by už nedeformovalo výsledek demokratických voleb, byla podle mého názoru vtělena do našeho právního řádu právě s ohledem na možnost použít ji právě v takovýchto případech!

Premiérův problém s trestním stíháním vládu nijak nevzrušuje, není proč. Není to vládní problém. Vládu pouze otravuje neustálé poštívání ze strany povolebně frustrovaných politiků, kteří sázejí na to, že zaujmou podobně frustrované občany. Média uměle vytvářejí tlak a přihazují polínka pod ohýnek, který se ani pořádně nerozhořel. On totiž nemá proč a jak, protože takzvané argumenty takzvané demokratické opozice jsou – jak výstižně pravil Kalousek – jak opsány z laciné béčkové gangsterky.

Například nalezení premiérova syna v zemi, jejímž je státním občanem, nebyl žádný investigativní úspěch, ale opět zřejmá inkontinence policejních spisů, v nichž je korespondence se švýcarskými trestněprávními orgány. A ta musí obsahovat přesnou identifikaci dotyčné osoby, včetně bydliště.

Reportáž, která měla zdvihnout národ, aby nedemokraticky změnil demokraticky ustavené poměry ve státě, nepřinesla vůbec nic nového, co by poslanci již nevěděli ze spisu, který jim předložila policie při žádosti o vydání poslance Babiše k trestnímu stíhání.

Ani vnášení nepřípadných „krymských“ asociací nepřineslo úspěch. Badatel v bezpečnostních archívech, nyní poslanec Pavel Žáček přeslabikoval svůj nesrozumitelný text, proti němuž je laciná béčková gangsterka přímo ukázkou krásné literatury. Není divu, že ani tento klacíček protibabišovské furore nerozpoutal, ba co méně, po něčem tak utrápeném se neozval potlesk ani od těch nejortodoxnějších protibabišovců.

Ve společnosti, směřující skutečně k demokracii, se lidé musí oprostit od sympatií i nesympatií k osobám politiků a musí hodnotit jejich skutky. Zde stojí proti aktivistickému poštívání a osobním útokům na úrovni laciných béčkových gangsterek tento výrok: „Zkuste nás porazit ve svobodných demokratických volbách.“ Který z těchto výroků směřuje k upevnění demokracie?