6.1. O počtu obětí

Přesný počet 33 771 zavražděných Židů pochází ze situační zprávy 106 ze 7. října 1941.(2074) Pouze stručně si rozebereme, proč už jen samotná čísla ve zprávě dokazují, že se jedná o nepovedený padělek. Další důkazy padělání předložil mimo jiné Walendy.(2072)

Musíme předpokládat, že likvidaci Židů řídili odborníci. Wiehn zdůrazňuje, že Eisatzkommandos vedli intelektuálové (str. 17).(2078) Ze strany odborníků by však šlo o neomluvitelnou chybu, kdyby tvrdili, že v Kyjevu bylo asi 300 000 Židů, navíc dva a půl týdne po obsazení města, kdy už by museli mít relativně spolehlivý přehled o situaci.

V Kyjevu v letech 1928-1931 žilo 140 256 Židů.(2171) Vědělo se, že židovská populace Ukrajiny před druhou světovou válkou vzhledem k vystěhovalectví do méně antisemitských severních a východních částí Sovětského svazu klesla asi o třetinu;(2174) v Kyjevu byl tento poměr díky urbanizaci Židů o něco nižší. Stejně tak bylo známo, že počet obyvatel Kyjeva díky evakuacím klesl z nějakých 850 000-930 000 na zhruba 305 000.(2174, 2175) Takže kdyby v Kyjevu kolem 7. října stále bylo 300 000 Židů, tak by tam tito „odborníci“ nenašli téměř žádné Nežidy – a toho by si asi všimli.

„Nežidovské obyvatelstvo Kyjeva“, o němž hovoří situační zpráva 106 a které od německých orgánů očekávalo odvetná opatření za žhářství Židů, by tak museli tvořit duchové. Také Encyklopedie holocaustu(2016) by musela popisovat duchy, když hovoří o nežidovských částech obyvatelstva pomáhajících Židům zmizet, nebo naopak píšících plné prádelní koše udavačských dopisů.

Literatura(2102, 2125-2129) dokládá, že v Kyjevu v době příchodu německé armády zbývalo méně než 40 000 Židů, většinou starých.

Reitlinger uvádí,(2176) že začátkem roku 1946, v době, kdy teprve začal velký návrat deportovaných a evakuovaných ze Sibiře, už bylo v Kyjevu opět přes 100 000 Židů. V roce 1959 jich tam bylo 154 000.(2177) Wiehn uvádí, že v roce 1959 označilo 15 % obyvatel Kyjeva, tj. asi 166 500, za svou mateřskou řeč jidiš.(2178) K tomu je třeba přičíst významný, statisticky nepodchycený počet, neboť sovětské sčítání nezkoumalo náboženství či etnický původ a mnoho ruských Židů svůj původ zatajovalo a dodnes zatajuje. Navíc se z této skupiny mnozí vyčlenili smíšenými manželstvími. S jistotou tedy lze předpokládat, že v Kyjevu roku 1959 žilo nejméně tolik Židů jako v roce 1939. A v neposlední řadě je mimo jakoukoliv diskusi, že velké množství Židů zahynulo v táborech na Sibiři a také měli výrazně podprůměrnou porodnost.

Co by udělal nezaujatý soud, když se počty údajně zavražděných takto dramaticky rozcházejí?

6.2. O době vraždění

Podle Brockhaus Enzyklopädie(2179) byl „rozkaz ke konečnému řešení židovské otázky vydán 31. července 1941 (Norimberský proces, dokument NG 2586e) a oznámen při příležitosti „konference ve Wannsee“ (20. ledna 1942).(2180)

Když ponecháme stranou, že historici i ostatní po tomto rozkazu k masovému vyhlazování doposud pátrají marně, je krajně podivné, že by v Babím Jaru byly zlikvidovány desetitisíce lidí dřív, než byl tento rozkaz oznámen. Podívejme se tedy na příslušnou dokumentaci.

V dopise šéfa bezpečnostní policie a SD (Heydricha) státnímu podtajemníkovi na ministerstvu zahraničí Lutherovi z 26. ledna 1942 čteme:

„Protože je nyní bohudík stanovena základní linie ohledně praktického konečného řešení židovské otázky a panuje naprostá shoda ze strany míst, která se toho účastní, chtěl bych Vás požádat […].“

A dále dole:

„[…] Abyste ohledně dohotovení předlohy, kterou si přeje říšský maršál a ve které mají být ukázány organizační, technické a materiální předpoklady k praktickému zahájení řešících prací, odveleli Vašeho referenta k detailním poradám, které jsou za tímto účelem nutné. První poradu tohoto druhu zamýšlím nechat uspořádat 6. března 1942 […].“

Jinak řečeno ke zvažování organizačních, technických i materiálních předpokladů k praktickému zahájení řešících prací nedošlo dřív než někdy v polovině března 1942. Heydrich oznámil své zmocnění připravovat konečné řešení. To opět podporuje naše předchozí argumenty.

Měly být vyjasněny klíčové otázky. Jenže od vyjasnění klíčových otázek k detailním plánům ještě vede dlouhá cesta, a další dlouhá cesta vede k realizaci detailních plánů. Heydrich v retrospektivě zmiňuje: „Zatlačení [Židů], [jejich] urychlené vystěhovávánl“ a:

„Cílem úkolu bylo legálním způsobem očistit německý životní prosím od Židů.

Na místo vystěhování nyní jako další možnost řešení nastoupila evakuace Židů NA VÝCHOD po odpovídajícím předchozím schválení Vůdcem.“ (Zvýraznění doplněno.)

Jak pravděpodobné je masové vraždění měsíce před předchozím schválení evakuace obětí? Součástí evakuace bylo také získání zkušeností „ohledně nadcházejícího konečného řešení židovské otázky“. Takže tehdy ještě neexistoval žádný koncept.

Ohledně konečného řešení (v tomto stadiu podle dokumentu evakuace a pracovního nasazení Židů) měla probíhat jednání mezi experty z ministerstva zahraničí, bezpečnostní policie i bezpečnostní služby. Ani zde ještě není nic definitivní.

To vyvolává palčivou otázku: na základě čích rozkazů bylo 29. a 30. září spácháno „33 771 vražd“, když konference ve Wannsee byla svolána až čtyři měsíce poté a kopie protokolu účastníci dostali až dobrých pět měsíců poté? Masová vražda bez pokrytí z vyšších pater je všechno jiné, jen ne pravděpodobná. A to tím spíš, že i později, tj. po konferenci ve Wannsee, byla řada velitelů koncentračních táborů odsouzena kvůli krutosti a dalším nezákonnostem. Někteří byli dokonce popraveni.(2181) (Jedná sa napríklad o Kocha v Buchenwalde, ktorý nechal zavraždiť väzňa – údajne na úteku, podobne Hermann Florstedt z Majdaneku. Obaja boli odsúdení na smrť a popravení popravčou jednotkou SS. Pozn. red.)

Kdy tedy k vraždění došlo doopravdy?

6.3. O místě činu

Kde byl onen zločin spáchán?
(Miesta vraždenia podľa svedectiev, pozn. red.)

– Na hřbitově, za hřbitovem, v lese a pokud ano, ve kterém?
– Na okraji rokle, v rokli, a ve které vůbec?
– V cihelně, v Kyjevu, v plynovacích náklaďácích nebo snad přímo v Dněpru?

6.4. O vražedné zbrani

Co diskutované zdroje označují za vražednou zbraň?
(Spôsoby vraždenia podľa svedectiev, pozn. red.)

– Kulomety
– Samopaly
– Automatické pušky
– Pažby pušek
– Hole
– Skály
– Tanky
– Miny
– Ruční granáty
– Plynovací náklaďáky
– Bajonety a nože
– Pohřbívání zaživa
– Utopení
– Injekce
– Elektrošoky

Používali Němci sovětskou metodu střílení obětí do zátylku?

Co by udělal nezaujatý soud soudící údajného masového vraha, kdyby se svědci takto zásadně rozcházeli?

6.5. Logistické a organizační otázky

Zastřelení 33 771 nebo ještě víc lidí během dvou dnů a odstranění všech stop (což je s dnešními vyšetřovacími metodami každopádně vyloučené!) by vyžadovalo dokonalou organizaci a logistiku. Některé aspekty byly probrány v kontextu konkrétních problémů a z prostorových důvodů se tím na tomto místě nebudeme zabývat.

Nicméně zdůrazňujeme, že tyto problémy by byly v extrémních podmínkách panujících po obsazení Kyjeva nezvládnutelné. Šlo zejména o požáry, výbuchy, partyzány a pokračující boje na frontě, s čímž souvisela potřeba lidských i materiálních zdrojů, a na podzim 1943 tlak postupující smrtonosné fronty sovětské armády.

6.6. Zajišťování důkazů

Proč se nikdy nikdo nepokusil zajistit jakýkoliv důkaz, jenž by vraždění prokazoval?

Německá policie před časem po vraždě dvou policistů prohlásila, že překope celý vojenský výcvikový prostor Sennelager, když to bude třeba k nalezení těl.

Když se německá kriminálka v roce 1993 dostala do problémů v souvislosti s příčinou smrti teroristy po incidentu v Bad Kleinenu (jednoho policie zastřelila a druhého zatkla), odstoupil ministr, vyhazov dostal i jeden vysoký úředník, proseli takřka celou trať, vyšetřováním byly pověřeny domácí i zahraniční instituce, vyslechli příslušníky zásahové jednotky, srovnávali s výpověďmi fyzické důkazy – udělalo se prakticky všechno, co se udělat dalo pro odstranění jakýchkoliv pochybností.

V případě Babího Jaru se však slepě věří svědectvím a tvrzením (navíc ze Stalinovy éry), i když si vzájemně odporují a obsahují ty nejpošetilejší nemožnosti.

Proč v tomto případě nikdo ani nehne prstem, aby zajistil těla a pozůstatky, vražednou zbraň atd., ačkoliv jde o nespočet obětí? Je takové chování příslušných úřadů v souladu s mezinárodními právními pravidly?

Je třeba specifikovat otázky, jež by mělo dostat k posouzení mezinárodní grémium uznáváných, nezaujatých a neúplatných odborníků!

Nicméně velmi kriticky se musí přezkoumat také usvědčující dokumenty, již jen proto, že je zpochybňují letecké snímky.(2087) Takzvaná Gersteinova zpráva(2182) nebo jeruzalémský proces s Johnem Demjanjukem(2183) zase ukazují, že se zastánci jistého myšlenkového proudu nezastavují ani před groteskním paděláním, a to ani desítky let po válce. Několik příkladů:

Navzdory jasnému a nezpochybnitelnému mezinárodnímu posudku, vydanému po objevení masových hrobů v Katyni, hrůzná propaganda z dílny Ilji Ehrenburga a Wassilije Grossmanna připisovala stalinistické masové vraždy Němcům – a to nejen během Norimberského procesu, ale ještě před pár lety.(2184) Katyň a Babí Jar nejsou jediné příklady, které lze jmenovat; byly rovněž masakry ve Lvově, Charkově, Bykivnii, Bělohorodce, Darnitsi a Vinnycji. Ty zahrnují statisíce obětí, včetně těch z éry likvidování za Lazara Mojsejeviče Kaganoviče.(2185) Katyň je doposud jediný případ, v němž Sověti – a to až roku 1991 – přiznali svou odpovědnost! (Zanedlho ju opäť odvolali. Pozn. red.)

6.7. Babí Jar: Z místa masové vraždy skládka

Sověti z rokle Babí Jar po válce udělali městskou skládku a později spalovnu odpadů.(2186) Stejně nepochopitelné je, že Sověti nad místem nepopsatelných zločinů chtěli vybudovat sportovní zařízení…(2187, 2188)

Pokud je autorovi známo, Chruščevovo pokárání Jevtušenka nebylo na Západě nikdy zvěčněno. (Myslená je Jevtušenkova báseň Babí Jar, ktorú Chruščov označil za lacnú senzáciu – asi vedel prečo. Pozn. red.) Odrážela se v této strohé výtce holá a čistá pravda?

Co je vlastně na Babím Jaru obecně známou skutečností?

Odkazový aparát nájdete v knihe:

Zdroj: Holocaust pod lupou, www.protiprudu.org