Jaroslava Haška by jistě nenapadlo, že věty nebo dokonce celé odstavce tohoto textu se mohou stát  po sto letech součástí reglementace Bezpečnostní informační služby, kterou schvaluje vláda ČR, a která tak vylekala některé členy Poslanecké sněmovny PČR, že se rozhodli stát se obránci vlasti na poli tak trochu válečném.

Kdybychom mohli poradit, v zájmu rychlého přijetí nějakého skrzespektrálního usnesení, doporučili bychom, aby naši parlamentní vyšetřovatelé uložili se vší přísností, aby se v ČR „…s nesmírně zvýšenou pozorností sledovaly všechny osoby procházející…rajónem“, jak došlo dokonce i na četnickou stanici v Putimi až odněkud z Vídně.  Protože „…nová situace umožnila ruským vyzvědačům…vniknutí hlouběji do území našeho mocnářství, zejména do Slezska i Moravy, odkud dle důvěrných zpráv velké množství ruských vyzvědačů odebralo se do Čech. Je zjištěno, že mezi nimi jest mnoho ruských Čechů, vychovaných ve vysokých štábních vojenských školách Ruska, kteří ovládajíce dokonale český jazyk, jeví se býti zvláště nebezpečnými vyzvědači, neboť oni mohou a jistě provedou i mezi českým obyvatelstvem velezrádnou propagandu.“ A tak by se dnes mohlo začít zkoušet osoby vojenské, ale i civilní, jak jsou na tom s ruštinou, a kdo z nich prošel studiem na cit. vojenských školách Ruska.

Rakousko-uherská monarchie tehdy také vydávala tzv. Tajná nařízení, ze kterých by mohla i dnes být použitelná:  nařízení o kontrole smýšlení místního obyvatelstva,  návod, jak sledovat v rozmluvách s místním obyvatelstvem, jaký vliv mají na jeho smýšlení zprávy z bojiště, dotazník o tom, jak se chová místní obyvatelstvo k vypsaným válečným půjčkám a sbírkám, dotazník o náladě mezi odvedenými a těmi, kteří mají být odvedeni, dotazník o náladě mezi členy místní samosprávy a inteligenty,  nařízení o bezodkladném zjištění, z jakých politických stran se skládá místní obyvatelstvo, jak silné jsou jednotlivé politické strany, nařízení o kontrole činnosti předáků místních politických stran a zjištění stupně loajality určitých politických stran, zastoupených mezi místním obyvatelstvem, dotazník o tom, jaké noviny, časopisy a brožurky docházejí do rajónu četnické stanice,  instrukce týkající se zjištění, s kým stýkají se osoby podezřelé z neloajálnosti, v čem jeví se jich neloajálnost,  instrukce týkající se toho, instrukce pro placené informátory z místního obyvatelstva, „začíslené“ na službě při četnické stanici aj..

Pokud jde o snadno identifikovatelné potenciální špiony z Asie, kterými se zdá být v posledních letech hl.m. Praha téměř obleženo, mohl by se použít kontrolní rozhovor a jeho vyhodnocení ze stejného Haškova díla: „Umíte fotografovat? Umím. A proč s  sebou nenosíte fotoaparát?  Poněvadž žádnej nemám.  A kdybyste ho měl, tak byste fotografoval? Kdyby, to jsou chyby…Je to těžké fotografovat nádraží? Lehčí než cokoliv jinýho. poněvadž se to nehejbá a pořád to nádraží stojí na jednom místě a člověk mu nemusí říkat, aby se tvářilo  příjemně.“ Zpravodajské vyhodnocení by pak mohlo být následující: „Aparát fotografický u něho sice  nalezen nebyl, ale jest domněnka, že ho někde skrývá, a proto s sebou nenosí, aby odvrátil od sebe pozornost, čemuž nasvědčuje i jeho vlastní doznání, že by fotografoval, kdyby měl aparát u sebe.“

BIS v akci - poprava ruských špehů
    Unikátní fotografie je sice poškozená, ale přesto je na ní vidět, že 25. 9. 1915 byli na ruské frontě oběšeni mladiství zvědové. Jejich dobrovolné angažmá ve prospěch carské říše skončilo na rakousko-uherském provazu.     (Reprofoto z knihy František Roček, Karneval vítězství, str. 81. AOS publishing 2018)

Ještě před čtyřmi dny pojížděla Prahou tramvaj číslo 22, na které bylo napsáno něco na téma „Putin dosadil Trumpa jako prezidenta do Bílého domu“. Na první pohled poplašná zpráva, jejíž účel může být několikerý. Třeba je to jen placená reklama na knihu autora s krycím  jménem Kundra, nebo poplašná zpráva vyvolávající v adventním čase úzkost a tíseň občanů ČR nebo velké části diplomatického sboru v Praze, podvržená informace ruské, čínské nebo jakékoli jiné provenience nebo dokonce plagiát některého z textů Petra Cibulky, který píše o vlivu ruské GRU na volby amerických prezidentů už skoro dvacet let (viz: http://www.cibulka.net/petr/index.php ). Konec konců ve Spojených státech se také o takové možnosti píše a diskutuje skoro dva roky, a tak by za tím asi opět mohl být nějaký nápad z okruhu vzdělanců z ruských štábních učilišť.

Jefim Fištejn, znalý poměrů v Sovětském svazu, a někteří jeho kolegové se domnívají, že Češi podléhají ruské demagogii a propagandě, která je, na rozdíl od ruské ekonomiky, mimořádně úspěšná. Někteří z těchto českých ignorantů si zase naopak myslí, že existují česky píšící novináři, mnozí s rusko-ukrajinskými jmény, kteří jsou, slovy Františka Koukolíka, deprivanti a participanti na skupinové hlouposti. Ani jedna z těchto dvou skupin mnoho škody nenadělá. Horší je to s těmi, kteří v pracují ve prospěch obrany ČR, a kteří jsou tak tajní, že by dokonce už mohli být i tajní tajní. Ty dokonce může napadnout, že se u nás, po třiceti letech od převratu v roce 1989, stále vyučují dějin podle „sovětského paradigma“. A dokonce to může být ještě horší. Dodnes jsme totiž ani nezakázali čtení, natož pak zničení Obrazů z dějin říše ruské Nikolaje M.Karamzina, které u nás vyšly v Odeonu  už v roce  1984. Tento „poslední ruský letopisec a první ruský historik“ žil sice už v letech 1766-1826, ale kdysi o něm V.I.Lenin napsal, že na jeho díle „vyrostly generace ruských revolucionářů“.

Tak tady pozor! Když už to nestačili zaznamenat v BIS, tak ať se do toho pustí alespoň poslanecká vyšetřovací komise. Co kdyby nějaký infekční hybrid nakazil třeba Petra Gazdíka, který má také obavy o intelekt a vzdělání českých studentů,  a také se někdy chová, jako agitátor ve prospěch „Západu“, i když mu zřejmě jde o ten „Východ“.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)