Ukronacista a vrchní velitel vojsk Ukrajiny v plné zbroji

Tento článek byl publikován na Unz.com. 30. listopadu 2018.
Autor The Saker, expert teorie i praxe válečného umění
Překlad a komentář ©Michail Prouza 2018

Tak to vypadá paní Millerová, že Petro Poroščenko má problém. Navzdory všudypřítomné sebeoslavné propagandě jeho popularita padá hluboko pod 10%. Ani jeho nejnovější pokus o vyvolání pro něj spásné krize za použití osvědčené formule „ruské agrese“ neuspěl. Zdá se, že i tentokrát si popálil prsty. Opět se to obrací proti němu.

I těm méně zasvěceným začíná být stále více zjevné, že poslední ukronacistická provokace v Kerčském průlivu byla nejen sama o sobě neskutečně stupidní, ale navíc zoufale diletantsky naplánovaná a ještě hůř provedená. Dokumenty zabavené FSB na palubách ukrajinských válečných lodích prokazují, že jejich kapitáni dostali rozkaz „nepozorovaně“ proklouznout úzkým průlivem pod kerčským mostem. Kde nechali vůdcové ukronacistické chunty rozum? Buď byli i oni opilí a nebo se báli Poroščnkovi říct, že je to hotová sebevražda. (S největší pravděpodobností byl Petro sám příliš opilý na to, aby to byl schopen pochopit). Jakkoli tomu, fascinující je, že vůbec o něčem takovém začali vůbec fantazírovat. O tom, že tři rezavé dýchavičné ukrajinské škunery nepozorovaně obeplují Krym a tajně se proplíží pod kerčským mostem. Stejně udivující je to, že před zadržením ruskou FSB [Federální Služba Bezpečnosti] jejich posádky ani nestačily zničit inkriminující dokumenty držené na palubách.

Jde přeci o jednu z nejkontrolovanějších oblastí na této planetě. Doslova na dosah ruky od celým světem sledované válečné zóny, která je předmětem nesčetných hrozeb a spekulací. A oni si namlouvali, že se budou moci vyhnout tomu, aby byli odhaleni a zadrženi? Ne, to přeci nemůže být pravda!

Pokud jde o posádky těchto tří lodiček, všichni z nich vděčí za své životy důstojníkům pobřežní stráže FSB, kteří mohli zcela oprávněně poslat všechny tři lodě během několika vteřin ke dnu, ale kteří zjevně dělali vše pro to, aby zabránili zabití kteréhokoli z Ukrajinců na palubách těch lodí. Teprve po hodinách ignorování povelů pohraničníků a absurdního manévrování (v originále si můžete celou rádiovou výměnu mezi oběma stranami poslechnout tady), vypálili Rusové nakonec několik výstřelů a odrazili ukrajinský remorkér. Upřímně řečeno, tito důstojníci pobřežní stráže by si zasloužili nějakou humanitární cenu.

Poznámka: Sovětská a nyní ruská pohraniční stráž by v žádném případě neměla být považována za jakousi ruskou obdobu pohraniční stráže, se kterou se můžete setkat na Západě – tedy za celní úředníky s pendreky za opasky. Pravdou je, že oddíly ruská pohraniční stráže jsou elitní jednotky, jejichž úroveň výcviku lze porovnat se slavnými komandy výsadkářů. Jejich úkolem je nejen kontrolovat víza a hledat kontraband, ale také být skutečnou bojovou silou, která by byla v případě války pověřena bojem s nepřítelem dokud obranu nepřevezmou řádné ozbrojené síly. Jsou podřízeni FSB, protože provádějí i zpravodajské operace a protože jsou klíčovým prvkem ruských protiteroristických a protipovstaleckých sil. To je důvod, proč za členy elitních jednotek jako například Vypel Spetsnaz jsou tak často vybíráni právě členové pohraniční stráže. Můj dobrý přítel, který v hodností plukovníka býval velitelem Vypelu, mi řekl, že v Afghánistánu přijímali mezi výsadkáře tolik pohraničníků hlavně proto, že podle jeho názoru byli už na příjmu „přinejmenším tak tvrdí a disciplinovaní“ jako bývají už vycvičení výsadkáři.

Ruské pohraniční stráže jsou také vybaveny moderními a účinnými zbraněmi a mohou tak provádět i menší bojové operace. Ukrajinští důstojníci to museli vědět. Museli si být vědomi i toho, že bez ohledu na sílu zbraní, kterými byli sami vybaveni (docela slušná výzbroj jak lze vidět tady), neměli v případě přímého střetu nejmenší šanci obstát. Navíc drobné ukrajinské lodě samotné jsou silně opotřebované, zatímco ruská pohraniční stráž může navíc počítat s podporou Černomořské flotily, letectva a pozemních sil. Proto se také ruské letouny Ka-52s a Su-25 přilétly aby uvítaly ukrajinské posily vyslané z Oděsy na pomoc oněm třem narušitelům ruských hranic. Upřímně řečeno, nemyslím, že ani celá americká námořní expediční jednotka by neměla šanci Kerčskou úžinu překročit, natož tak Ukrajinci. Už samotné místni přírodní podmínky zvýhodňují obránce.

Jak Rusové tak Ukrajinci se shodují na tom, že primárním cílem Porošenka bylo vytvořit záminku pro zavedení stanného práva a tudíž pro zrušení blížících se voleb.  Jednou zavedené, stanné právo může být lehce prodlouženo na tak dlouho, jak je třeba. Podobně, jak to ve Francii dělal pro spásu své prezidentské kariéry Hollande. Porošenko plánoval zavedení stanného práva na celou nacisty okupovanou Ukrajinu a prodloužit ji na tak dlouho, aby tak zrušil volby a aby se mohl tvrdě a bez starosti o paragrafy vypořádat s jakýmikoli protestem opozice. Zdá se ale, že plán zcela selhal.

Za prvé, bylo to tak průhledné, že všechny opoziční strany bez vyjímky okamžitě pochopily, o čem to všechno bylo. Všichni se pak vehementně postavili proti. Když v Radě došlo na schvalování původního Porošenkova textu nového zákona o stanném právu, byl poslanci radikálně osekán. Místo proklamovaných 60 dnů, stanné právo bylo zavedeno pouze na jeden měsíc a pouze ve východních pohraničních oblastech Ukrajiny:

Oblasti stanného práva – červeně. (Vypadá to na mapu Ukroušů – malujou si Krym namodro!)

To byla pro Petro špatná zpráva, velmi špatná.

Jednak proto, že stanné právo je vyhlášeno jen v oblastech, kde režim podezírá místní obyvatelstvo ze sympatií k Rusku (a tentokrát pravdu mají). Nebezpečí pro Petro ale vůbec nepochází od pro-rusky nakloněných lidí; skutečné nebezpečí pro něj přichází z různých nacionalistických legálních opozičních hnutí, která mají svou moc v (modrých) oblastech Ukrajiny, na které se jeho zákon nevztahuje.

Za druhé proto, že zákon byl zaveden pouze na jeden měsíc. Vzhledem k tomu, že zahrnuje klauzuli, která zapovídá odložení voleb, bude pro Petro těžké zatrhnout opozici její volební kampaně (včetně opozice vedené Julií Timošenkovou).

Za třetí, Petro pravděpodobně doufal, že Rusové jednoduše použijí několik raket a rozsekají jeho rezavou flotilu na šrot. Bohužel, záludní Moskálové nic takového neudělali a všechna tři plavidla i jejich posádky prostě zadrželi. Takže jako incident, který měl vyvolat explozivní reakce, napětí a paniku a poštvat svět proti Rusům to byl docela propadák. Rusové teď naopak využívají tyto lodě a jejich posádky pro vlastní propagandu, která Petro usvědčuje a ukazuje všem, že režim v Kyjevě poslal vědomě a absolutně cynicky své vlastní námořníky na jistou smrt. Nic z toho asi Porošenkově popularitě moc neprospěje …

Za čtvrté se zdá, že teď už téměř nevyhnutelně bude Porošenko sdílet osud Saakašviliho a že má dokonce šanci stát se i tím dosud největším Uber-loserem celého amerického impéria. Ubožákem, který se mimochodem může dostat do opravdu těžkých problémů u svých páníčků ve Washingtonu (kteří i Saakašviliho nejdříve využili a pak ho jako bezcennou politickou cetku doslova odhodili do smetí). Je zcela evidentní, že washingtonskému impériu bude mnohem více vyhovovat Timošenková než tenhle ukrajinský “Jelcin”, slabomyslný alkoholem vyluhovaný tupec.

Poznámka: Uber-loser – takřka oxymoron, protikladný novotvar, složený ze dvou výrazů.

„Uber“ má kořeny v Nietzscheho výrazu „ubermensch“, tedy “nadčlověk” nebo „superman“. Naopak anglicky „Loser“ je někdo, kdo selhal či zklamal očekávání. Uber-Loser je chvíli nahoře než upadne hodně hluboko. Úžasný moula. Potroublý císař. Či tupý nadřízený?

Takže otázkou číslo 1 je:

Existuje pro impérium životaschopná alternativa náhradou za Porošenka?

Abychom našli odpověď musíme si nejprve odpovědět na jinou důležitou otázku: existuje veřejná, oficiálně uznávaná opozice v nacisty ovládané Ukrajině nebo ne?

Šalamounskou odpovědí by mohlo být: ano i ne.

Za prvé, ne, hledali-li byste na Ukrajině více či méně seriózní, skutečně resputabilní a civilizovanou opozici.

Ale na druhé straně ano v tom smyslu, že chunta, která dnes shromáždila veškerou řídící moc výlučně do vlastních rukou, je snůškou mnoha frakcí, včetně oligarchů/mafiánů à la Kolomojskij, neonacistů à la Farion, bona fide nacistů à la Tiagnibok a podivných ořechů jako Ljaško. Ještě stále je tam také Julie Timošenková, velmi odhodlaný a tudíž potenciálně nebezpečný nepřítel, který má navíc v USA velice mocné zastánce.

Podívejte se na tato nejnovější vyhodnocení uchazečů o trůn a uvidíte, že navzdory obrovské „síle administrativy“ (eufemismus pro zneužívání vládní moci k manipulaci údajů), Petro sotva dosahuje 9,9%. Což přeloženo do „neadministrativní“ řeči znamená, že jeho skutečné rating musí být někde kolem 3-5%.

Poslední hodnocení kandidátů na prezidenta Ukrainian source

A nezapomeňte, že čas běží. Rychle. A že už 27. prosince bude stanné právo zrušeno (tedy samozřejmě za předpokladu, že Ukrouši nestačí narychlo uplácat další provokaci, která světu přesvědčivě prokáže, že Rusko na Ukrajinu zase brutálně zaútočilo).

Nuže, toto je oficiální situační plán. Stanné právo, které bude s odvoláním se na další mýty o „ruské agresi“ s největší pravděpodobností prodlouženo.

Zvažte ale také toto: pokud Porošenka vykopnou, poletí s ním i celá jeho banda psychopatických kriminálníků a lapků jako jsou (oficiálně prokazatelně nepříčetný) Parubij, „krvavý pastor“ a válečný zločinec Turčinov a zbytek gangu. Snad s vyjímkou Klimkina, který se zdá být na výplatní listině CIA. Mohl by mít tedy dovoleno utéct ještě včas. Ale pro ty ostatní je tu velice reálná naděje na slušné tresty – od dlouhých let žaláře až po smyčku kolem krku. Nečekejte prosím, že by Julia Timošenková projevila jakékoli milosrdenství.

Je pravda, že zatímco se všichni tito lidé vzájemně nenávidí, všichni zároveň jedí ze stejných dvou kotlů: z kotle zběsilé rusofobie a z kotle absolutní závislosti na washingtonském impériu. Ale spojuje-li je upřimná nenávist vůči všemu ruskému, navzájem se nenávidí jenom o málo méně (a někteří možná ještě víc). V historii nic neobvyklého – jen vzpomeňte toho, jak SS pozabíjeli SA, jak stalinisté čistili stranu od Trockistů nebo se podívejte jak se dnes Demokraté pokoušejí oddělat Trumpa za použití i těch nejšpinavějších zbraní. Snáze pak rozeznáte, jak se frakce uvnitř ukrajinského vládního gangu rvou o moc a jak chrastí pistolkama.

A konečně – existuje mnoho náznaků, že Trump se o Ukrajinu příliš nestará. Je to patrné přesto, že mezi ostatními loutkami a šedými eminencemi jeho kabinetu je dost zuřivých rusofobů, kteří by tak mohli nedostatek zájmu Trumpa o Ukrajinu (vyvolaný spíš jeho osobní nelibostí vůči Porošenkovi) kompenzovat. Porošenko sám si to ale vykládá tak, že Američané buďto ztrácejí o Ukrajinu zájem a nebo že prostě zrtatili nad situací kontrolu. Ale tak už to holt u Američanů tradičně ve vztazích k jejich poskokům a nájemným katům chodí – viz Saddam, Noriega, Saakašvili a mnoho mnoho dalších.

Mimochodem, různé ukrajinské zdroje také hlásí, že jak Merkelová tak i Stoltenberg Porošenkovi řekli, že volby nelze zrušit. Vzhledem k tomu, že Porošenko téměř jistě tyto volby ztratí, mohlo by to znamenat, že nejenom Washington, ale i Německo a NATO ukazují Petro cestu na smetiště. Přidejte k tomu všemu to, že Timošenková by dnes byla pro washingtonské impérium mnohem lepší agent a najednou jasně uvidíte, proč je Petro tolik vyděšený.

Takže rozhodující odpověď na otázku existence opozice je: ne.

Mluvíme-li o politické opozici v relacích společnosti normální civilizované země, na Ukrajině skutečná politická opozice neexistuje (samozřejmě kromě miliónových davů bezmocného, ​​zrazeného a vyděšeného obyvatelstva). Mnohem důležitější však je, že podle standardů Petro Porošenka, opravdová a velmi nebezpečná opozice existuje; opozice, která ho zcela jistě smete podaří-li se jí vyvolat alespoň jakési zdání věrohodnosti nadcházejících voleb.

Nacisty okupovaná Ukrajina rychle dochází okamžiku poznání a pravdy. Pokud nebudou volby ukradeny a opozice nebude fyzicky zastavena nebo likvidována, stávající mocenský gang bude odstraněn. Pokud ukrajinská vláda ve snaze odvrátit svou vlastní záhubu zaútočí na Donbas, skončí to vojenskou katastrofou, ať už rukou Novorosijců nebo ruské armády. Pokud Ukrajina přímo napadne Rusko nebo ruské síly v Černém moři, pak ukrajinská armáda prostě zmizí s povrchu země do 24 nejdéle 48 hodin. Porošenko však přesto zoufale doufá ve vítězství, aby jeho status „Saakašviliho“ jako „Uber-losera“ nebyl naplněn a aby ukrajinská opozice nemohla vše svalovat na jeho neschopnosti a zkorumpovanost. (Korupce je ta pravá Poroščenkova obchodní známka. Proto také od chvíle, kdy se dostal k moci, je Ukrajina státem na hranici bankrotu, zatímco hodnota Porošenkova osobního bohatství se zmnohonásobila).

60 dnů? Skutečně?

Konečně skutečnost, že Porošenkova loď se neodvratně potápí znamená, že ukrajinští politici ani vojenští velitelé si v žádném případě nebudou chtít za Porošenka pálit ruce. Pokaždé, když dnes mají udělat nějaké rozhodnutí se asi musí sami sebe ptát, kdo je ochrání až se to kolem všechno zhroutí. Vsadil bych na to, že už se vytvořila síť diskrétních kontaktů mezi různými vysoce postavenými ukrajinskými úředníky a Julijí Timošenkovou. Tajná služba SBU to pravděpodobně Porošenkovi hlásí (v horším případě ne!) což přispívá jeho panice i zděšení všech jeho posluhovačů. Známkou této paniky může být i to, že se v oficiálním textu nového mobilizačního zákona objevilo 60 místo 30 dnů jeho trvání.

Putinova metafora (k charakteru Západních elit ve vztahu k Porošenkovi) „Kyjevu projde i to, kdyby začali jíst malé děti“ je výstižně trefná: kolektivní pokrytectví Západu je skutečně bezbřehé. Ani to ovšem neznamená, že by Západ mohl Porošenka osobně zbavit vší viny. Dosud musí všichni vůdci impéria předstírat, že Ukrajinu podporují, bez ohledu na to, co se děje. Dokonce i tehdy, když Petro stále častěji vyvádí věci, které jsou zcela proti zdravému rozumu. Leze už jim ale asi krkem, když všichni mocní musí ze všech sil křičet „BÍLÁ!“ kdykoliv Porošenko udělá něco černého. Nicméně, dokud washingtonské imperium nedosadí na trůn Ukrajiny někoho jimého, Porošenko zůstává „jejich katem v Kyjevě“. A Porošenko to velice dobře ví.

Což vyvolává zásadní otázku číslo 2:

Mohl by Porošenko skutečně rozpoutat otevřenou válku?

Možná, že rétorika propagandy Západu by stále ještě mohla být schopná omlouvat nebo dokonce bránit „jezení dětí“. Ale přímá otevřená válka s Novoruskem nebo dokonce s Ruskem je mnohem větší a nebezpečnější sousto. A teď se podívejme, co Ukrajinci nejen říkají, ale co také dělají:

• Stanné právo je vyhlášeno ve všech oblastech Novorosijska okupovaných ukrajinskou armádou.

• Všechna novorosijská města této zóny jsou uzavřena s vojenskými kontrolními stanovišti po obvodu.

• 300 polních nemocnic bylo zřízeno a vybaveno lůžky, zásobami krve a léků, vše připraveno na příval masivního počtu zraněných

• Ukrajinské zálohy první linie byly nyní mobilizovány, stejně jako nacistické jednotky smrti (aka „dobrovolné prapory“).

• Petro nyní tvrdí, že Rusové ztrojnásobili své síly podél ukrajinské hranice: „Počet nádrží paliva na základnách, které se nacházejí podél naší hranice, se ztrojnásobil. Počet přemístěných jednotek dramaticky vzrostl po celé délce hranice „; přeloženo do obyčejné řeči to znamená, že to je právě to, co s největší pravděpodobností dělají Ukrouši – doplňují své stavy podél linie styku.

• S odvoláním na své výzvědné agentury Petro také řekl, že „mají přesvědčivé důkazy o tom, že útok na ukrajinské lodě je jen začátek“; jinými slovy, že Ukronacisti pravděpodobně připravují další útoky.

• Hranice s Krymem byla uzavřena pro všechny ne-ukrajince.

• Ukrajinci nyní žádají Turecko o uzavření Bosporského průlivu (což se nestane ze dvou důvodů: Montreuxská úmluva z roku 1936 to zakazuje a kromě toho by to byl pro Turecko sebevražedný akt války).

• Hysterie ukrajinské propagandy dosáhla úrovně nepříčetnosti: ukazují, jak děti ze sirotčince (!) v Mariupolu kopou zákopy, aby pomohly ukrajinské armádě v přípravě na nadcházející „ruskou invazi“. Podívejte se sami na tuto ukrajinskou zprávu:

Překvapivý útok je jednou z nejčastěji popisovaných strategií válčného umění (zájemci o toto téma by si měli přečíst vynikající studii Richarda Betta „Surprise Attack: Lessons for Defense Planning“ Překvapivý útok – Nauka plánování obrany). Jednou z velmi účinných a proto často užívaných strategií je předstírat, že se chystáte zaútočit a pak v poslední chvíli to odvoláte: to protivníka opotřebovává a unavuje a otupuje to jeho pozornost … a pak jednoho dne skutečně zaútočíte … Někdy této strategii přezdívame strategie plačícího vlka.

Ukrajinci to dělají už po léta (kolikrát jsme už slyšeli, že ukrajinský útok je „nevyhnutelný“?). Problémem tentokrát je, že jejich přípravy jsou rozsáhlejší (a mnohem nákladnější). Můžete si však být jisti, že Rusové jsou v plné pohotovosti už léta a že nyní mají trvale k dispozici více než dostatečné síly k řešení jakéhokoli útoku z Ukrajiny, od pohraničních přestřelek až po rozsáhlou ofenzivní válku.

Takže můžeme všichni doufat, že Ukrouši opět hrají svou strategii „plačícího vlka“, jen aby se v poslední vteřině stáhli. Ale doufám, že nikdy nevyloučíte možnost, že tentokrát skutečně zaútočí. Vyloučit to by od vás bylo nesmírně hloupé. Nezapomeňte, zoufalému vyděšenému Porošenkovi se čas krátí.

Nejdříve to zkoušel Papež, pak Napoleon, po něm Hitler a ted tihle dva géniové …

Jsou tací co říkají říkají, že Porošenko není tak hloupý, aby začal válku proti Rusku. Moje otázka pak ale je: opravdu si myslíte, že Porošenko je chytřejší než, řekněme, různí středověcí papežové, Napoleon nebo Hitler? Mně připadá stejně hloupý a tupě bezduchý (nemluvě o jeho zlobě a amorálnosti) jako Saakašvili. A vzpomeňte, co se stalo v 08.08.08. [kdy Saakašvili napadl Jižní Osetii …]

Možná se ptáte, zda by USA měly o skutečně vážnou válku na Ukrajině zájem. Již řadu let říkám, že vlhký sen neokonů je přinutit Rusko k tomu, aby otevřeně zasáhlo a že pro dosažení tohoto cíle použijí Ukronacisty, třeba do posledního muže, aby vážné ohrzili jak DNR tak LNR. Budou Novorosijci dost silní, aby dokázali odrazit útok Ukroušů bez zjevného ruského zásahu?

Možná. Pravděpodobně ano.

Ale ani to nelze tvrdit s jistotou, protože Novorosijci nemají žádnou strategickou hloubku. Což je dělá zranitelnými. Museli by odrazit útok bezprostředně, okamžitě. Čas je proti nim. Nemohou si dovolit vyčkávací taktiku nebo dlouhodobé statické nasazení sil.  V obyčejné řeči to znamená, že Novorosijci musí být víceméně v neustálém stavu pohotovosti a že jejich síly musí být nasazeny v přední linii. Což je velmi těžké udržovat po delší dobu a je to prostě nebezpečné. Zvláště v boji proti nepříteli, který je v početní převaze.

Kamenem úrazu a rozhodující nevýhodou jak Novorosijců tak Rusů a je to, že washingtonští neokoni nemají co ztratit, když se jim jejich plán nezdaří a když se Novorosijcům opět ukrošské síly podaří zastavit i bez ruského zásahu. (Nezapomeňte, neokoni nedbají nejenom životů Novorosijců nebo Ukrajinců; stejně tak jsou jim zcela lhostejné i ztráty na životech amerických vojáků a občanů. Pro ně je válka prostě byznys).

Je docela dobře možné, že Trumpa samotného tento konflikt ani nezajímá. Ale pozor! Trump je doposud snad nejslabší papuč, který kdy v Bílém domě bydlel (dokonce i věčně vylekaný Jimmi Carter vedle něj vypadá jako řvoucí lev). Jen pár hodin poté, co před odletem do Buenos Aires prohlásil, že nastala „velice příznivá doba na setkání s Putinem“, setkání zrušil. Trump byl a zůstává oblakem narcisizmu vznášejícím se vysoko and reálným světem. Měl vždy velké ego, na které se nikdy nedalo spolehnout. Od doby, kdy se dostal do Bílého domu, splasknul pod tlakem svých neokonských páníčků jako ucházející pneumatika. Smutnou pravdou je, že Trump se stal v řízení administrativy US naprosto nepodstatným článkem. Zcela určitě v čemkoli týkajícím se Ruska. A těm, kdo si stále ještě namlouvají, že jen klame tělěm a že mistrnně hraje vysoce promyšlenou 4D šachovou partii připomenu, že doposud se vždy systematicky podřídil všem požadavkům neokonů a jejich rozhodnutím ve všech ohledech. Včetně personálních změn v týmu jeho důvěrníků a volby jeho osobního lékře!­ Svou vlastní pozici den za dnem smířlivě oslabuje ve prospěch neokonů, kteří se na Trumpovi stávají doslova nezávislými. Nehraje ani 2D šachovou partii. Tohle není ani hodno turnaje žáků základní školy.

Poznámka: Trumpova poslední otočka jak na obrtlíku stran jeho světem dlouho očekávaného setkání s prezidentem Putinem je nejnovější ukázkou bezbřehé ignorance, kterou současní vůdci USA trpí.   Nemají prostě ani ponětí, jaká je funkce, důvod a účel diplomacie. Dmitrij Trenin, ředitel Carnegie Centra v Moskvě, to řekl naprosto správně, když dnes na Tweeteru uvedl, že „Setkání s prezidentem USA není pro prezidenta Ruska odměnou. Zrušení schůzky není trestem. Taková schůzka je nezbytnou nutností. Komunikace mezi Ruskem a US je dnes nezbytným nástrojem k tomu, aby se případná náhodná konfrontace nezvrátila v konflikt, který vyústí v novou světovou válku. Nic víc, nic míň“.

Pochopit ale něco takového je bohužel nad síly amerického polovzdělance. Není se tudíž co divit, že Rusové se už prostě vzdali jakékoliv naděje, že by kdy dosáhli jakékoli úmluvy se Spojenými Státy dokud jejich hlavou je tenhle pucflek vygumovaných neokonů.

Chce se setkat? Samozřejmě, tady jsme. Nechce se setkat? Berem na vědomí. Žádné překvapení …

Toto je žalostný stav, do kterého se nafoukaná světová atomová supervelmoc sama uvedla …

Putin je tady zicher strachem bezsebe …

Obdobně je na tom přitroublý Trumpův viceprezident Mike Pence, který se do dějin světových klaunů tentokrát zapsal vystoupením, při kterém se snažil vyděsit Putina tím, že na něj upřeně a bez sebemenšího pohybu shlížel tam dolů ze své nadoblačné výšky 178 centimetrů „kosti-drtícím pohledem“. Teatrální to vyjádření jeho nadvlády na setkání v Singapuru. Putin se jen schovývavě usmíval, samozřejmě. Zabijácký výraz žulového Penceho stále sklízí aplaus obdivovatelů komiků kolem celého světa …

Bez ohledu na tuto ubohost, děsivou skutečností je, že US neokoni jsou nejzběsilejšími rusofoby na této planetě a že klauni v Bílém domě budou zaručeně dělat vše to, co jim deep state (stínová administrativa agentů špičky globální banksterské pyramidy zkorumpovaných penězi a mocí ovládající z pozadí řízení státu) přikáže. Nepočítejte s tím, že byste v jednání někoho z nich mohli kdy najít stopu morálky, slušnosti či známku použití zdravého rozumu.

Navíc, jak jsem už mnohokrát řekl, Trump je pro neokony „prezidentem na jedno použití“: kdyby cokoliv dopadlo jakoukoli špatně nebo katastroficky, hodí to všechno na něj, spláchnou a na jeho místo dosadí dalšího ze svých koňů.

Ze všech těchto důvodů je odpověď na naši zásadní otázkučíslo 2 zřejmá: ano, Porošenko by rozhodně byl schopen nařídit nějaký šílený útok, včetně vyhlášení války Rusku.

Že by toho byl schopen ale nemusí znamenat, že to skutečně udělá, díky Bohu! Možná, že stejně jako minulého léta, ukronacistická chunta ještě včas vystřízliví. (Loňský Putinův vzkaz, že jakýkoli útok Ukrajinců na Rusko vyvolá odpovídající reakci s mnohem vážnějšími důsledky pro ukrajinskou státnost, snad ještě stále působí). Teoreticky, bezpáteřní Evropané (kteří by nevyhnutelně v důsledku jakéhokoli vážnějšího konfliktu sami výrazně utrpěli jak ekonomocky tak ve sféře sociální) by mohli také Kyjevu říct, aby se vzpamatoval. Ale nedal bych krk na to, že to mentálně zdevastovaní Evropané udělají.

Takže doufejte v to nejlepší. Přitom ale nezapomínejte, že to nejhorší se stále může stát.

Závěr: Je téměř nemožné předejít „sebevraždě rukou policisty“ – ale Bůh možná zasáhne!

Situace na Ukrajině je krajně nebezpečná a v dohledné budoucnosti se nezmění. Filozofové říkají, že láska je mejmocnější silou ve vesmíru a já s tím bez výhrad souhlasím. Ale hned další dvě nejsilnější síly jsou zlo a hloupost. Jak v Kyjevě tak ve Washingtonu je jich obou na tuny. Incident s „tajnou operací“ „ukrajinského námořnictva“ v Kerčském průlivu může vypadat banální. Ale jen dokud si nepřipomenete všechny ty války, které kdy byly vyhlášeny v důsledku mnohdy ještě banálnějších incidentů. Tentokrát, díky obdivuhodně disciplinovanému zásahu ruských pohraničních stráží, bylo ještě možné krvavému střetu, ve který Kyjev cynicky doufal, předejít. Nicméně, zeptáte li se kteréhokoliv zkušeného policisty, každý vám řekne, že předejít tak zvané „sebevraždě rukou policisty“ je téměř vyloučené.

Poznámka: „Sebevražda rukou policisty“ terminus technicus – někteří lidé, většinou zločinci nebo teroristi zahnaní do bezvýchodné situace, volí záměrně zemřít kulkou policisty než aby podstoupili soud a uvalení trestu. V některých případech volí tuto cestu lidé v bezvýchodné situaci ve snaze poslat světu jisté prohlášení či poselství.

Západní impérium netrpělivě čeká na to až ruský policajt konečně na Ukrajince vystřelí. Po tomtéž v předvečer voleb doslova zoufale prahne ukronacistická chunta – jejich existence na tom dnes závisí. Mimochodem, celá ta antiputinovská propaganda v Rusku, včetně propagandy ruských pseudopatriotů, která na něj útočí jako na nerozhodného slabocha obávajícího se vrátit facku, ktrerý má být dokonce v tajné alianci s washingtonským impériem je zjevně PSYOP zbraní západního impéria. Ať už tuto fámu papouškuje člen ruské páté kolony, snažící se vyvolat v Rusku občanskou válku a nebo pomýlený patriot, který se upřímně cítí ohrožen a ponížen.

Poznámka: PSYOP zbraň – ve vojenské terminologii – ovládání nebo ovlivňování podvědomého myšlení nepřítele systematickým podsouváním zavádějících a manipulativních informací.

V této chvíli neexistuje způsob, jak předpovědět, zda chunta ukronácků skutečně zaútočí nebo ne. V době, kdy se neokonové snaží přesvědčit planetu, že islám, a ne oni, je největším nebezpečím pro naši planetu, je dobré jim ukázat, že ne všichni jim na to naletíme a že jim vidíme do karet. Už několikrát jsem se ve svých analytických úvahach musel odvolat na Boha. Učiním tak i tentokrát. Alespoň v jednom ohledu má pravdu dokonce i Korán: Bůh vše vidí a Bůh řídí vše. Ukrajinští neznabozi a jejich neokonští páníčkové si asi vybrali dojít tohoto poznání tou těžší cestou.

The Saker

Poslední zpráva RT z bojiště 14. prosince 2018

Ukrajinský prezident s „elitními“ výsadkáři 6. prosince 2018

Russia Today:

„S odvoláním na mezinárodní pozorovatele na východě Ukrajiny, mluvčí ruského ministra zahraničí Maria Zacharovová uvedla ve čtvrtek 13. prosince, že ukrajinská armáda přesunuje do oblasti značné vojenské síly. Podle zpravodajských zdrojů, v několika následujících dnech Ukrajina připravuje vojenskou provokaci na styčné linii povstaleckého území s úmyslem využít stanného práva, které má vypršet 27. prosince, k bleskovámu útoku v oblasti Mariupolu a ke získání kontroly and pobřežím Azovského moře až k hranici s Ruskem. „