V knihkupectví jsem jednomu policejnímu důstojníkovi podepsal jako autor svoji knihu „Ústecké kádrování“. Koupil ji pro synovce, který se rozhodl studovat tak obskurní obor jako je politologie.

Byl to správný dárek, protože kniha je učebnicí deziluze, o tom, že není mnohdy důležité co si lidé myslí, za co demonstrují a bojují. Za nějaký čas to vše mohou hodit za hlavu, když se najde zajímavější idea, a „jedou“ prostě jinak. Proto mnoho komunistů se stalo antikomunisty, z fašistů se stali antifašisté a z cynických zlodějů zastánci demokracie, uvádí v komentáři publicista a spisovatel František Roček.

Dnešní šílenství

Hysterie dneška je nápadně podobná sudetoněmeckému šílenství v 30. letech 20.století. Lidé sebou pohrdají navzájem. Jako tehdy v 30. letech. Typický je blábol z forum24.cz z 2.12.2018 (v článku Lidé si lámou hlavy, proč Babišovi po skandálu vzrostly preference. Známe hned dvě vysvětlení, autoři: Repro Čt, Pavel Šafr).

V článku géniové píší, že existuje obligátní poukaz na duševní zaostalost českých voličů. Demoralizace části národa a neschopnost vyhodnotit informace hrají značnou roli v pochopení záhady, že přes hysterii kolem Babišova nemocného syna a Čapího hnízda, Babišovy preference rostou. Proč rostou? Prý za to mohou Babišovi mediální sluhové a (samozřejmě) Babiš reprezentuje reálnou a mocnou sílu ruské lobby v České republice. Tolik kecy s vůní Pavla Šafra.

Pokud Babiš reprezentuje mocnou sílu ruské lobby v České republice, je to kouzelný žvást, protože Babiš dělá vše možné, aby byl vlezprdelkou EU. Chce se zavděčit EU jak to jenom jde – kvůli svým firmám a problémům s čápy.

Aby si zároveň udržel přízeň česko  - moravského národa Babiš striktně odmítá migranty a jakýkoliv pakt jdoucí na ruku migrantům.

Babišiáda je klasickou mediální infekcí, podobně jako antikomunistická hysterie v 50. letech v USA, jako antisemitismus koncem 19. století v Evropě, nebo německý a sudetoněmecký nacismus z konce 30 let 20. století.  

Sudetoněmecké šílenství

Je celkem jedno jestli si někdo myslí, že momentálním smyslem jeho života je kampaň proti Babišovi a Zemanovi, nebo chtěl připojit české pohraničí s Hitlerově Tisícileté říši. Obě tendence představují momentální hysterii.

Kniha „Ústecké kádrování“ je studií, na které na 150 stránkách detailně popisuji na základě archivních materiálů, že je vlastně jedno co si lidé myslí. Jde jenom o momentální duševní kopřivku.

Čili, je úplně jedno, v co a jak člověk věří, a zítra může říkat a dělat něco úplně jinak, a je to normální. Jak rychle začali mnozí čeští Němci milovat Hitlera, s podobnou rychlostí po květnu 1945 opět milovali Československo.

Proto v úvodu knihy připomínám: Proč by nemohl člověk čas od času změnit svůj ideový kabát nebo mafiánskou příslušnost v rámci politických stran? Po roce 1989 řada česko-slovenských politiků též vystřídala řadu politických stran. Lidé jdou prostě za momentálně lepším. Co jim vyčítat, když na světě není žádné jistoty – pokud ovšem v nějakou specifickou jistotu nevěříte?

V knize ukazuji na stovkách archivních materiálů jak se Němci snažili ukázat, že je vlastně Hitler a jeho nacismus nezajímal. Aby se vyhnuli odsunu, proč by nevstoupili do sociální demokracie nebo do KSČ, pokud by tím oficiálně dokázali, že jsou (opět) věrnými občany Československa? Chtěli se ukázat před československými úřady v co nejlepším světle. Byl to jasná příklad faktu, že lidé udělají cokoliv, aby si zachovali život v prostředí, ve kterém žijí. Důležitá není idea, ale dlouhodobé přežití v určitě kvalitě, kterou nechtějí opustit.

Fotbalový fenomén

Co dohnalo Němce k tomu, že se dostala k moci idiotská banda vedená Hitlerem? O tom píšu v knize v 2. kapitole nazvané „Fotbalový a norimberský fenomén v politice“. Upozorňuji, že devět z deseti Němců nebyli agresivní nacisté. Lze je označit za obyčejné Němce v té době ochotně přijímající vidinu příslibu vítězné Hitlerovy říše. Prostě Hitlerovu režimu fandili jako mistrovskému fotbalovému klubu FC Hitler. Když to skončilo prohrou, od května 1945 byli ochotni žít pod vládou kohokoliv, podobně jako před nástupem Hitlera k moci. Prostě jedeme dál jako předtím. Jenže ono „jako předtím“ se po květnu 1945 nekonalo.

Takže, příchod Hitlera k moci byl jakýmsi nedopatřením? Odpověď zní: Komu jinému měli Němci věřit? Jiný „klub“ neměl tak lákavé dresy a slogany. Prostě, lidské postoje jsou dosti lehce ovlivnitelné, proměnlivé.

Např. v květnu 1945 byli českoslovenští vojáci zahraničních armád velkými hrdiny. Ale o několik měsíců později vládlo mezi českými a slovenskými národními správci nad německým majetkem velké rozladění. Místo, aby zemřeli v boji, měli na jejich úkor získat českoslovenští zahraniční vojáci do správy zemědělské usedlosti a různé živnosti po Němcích, jako odměnu za službu vlasti proti nacismu. Již nebyli hrdiny, ale těmi, kteří překáželi…

Předvánoční varování

Pokud si někdo bude myslet, že to, co jsem vyčetl z dokumentů je jaksi šílené, ať se podívá na to, co se děje v posledních letech v mezinárodní politice. Snad uvidí, že mezi bláznovstvím a normalitou není v chování lidského společenství téměř žádný rozdíl.

Nebezpečí fašismu a nacismu dnes nahrazuje migrační krize. Podobnost je znepokojivá. Neschopnost zastavit nelegální migranty je vnímána jako ohrožení Evropy islámským živlem.

Velmi diplomatickou mluvou o tom začátkem února 2016 psal respektovaný generál ve výslužbě a sociolog Antonín Rašek, když uvedl: „Nyní se často připomíná situace před druhou světovou válkou. Prezident Edvard Beneš jako nástupce Tomáše G. Masaryka chtěl také v dobré víře, a v souladu s evropskými hodnotami, zajistit bezpečnost republiky diplomatickými jednáními. Daladier a Chamberlain se ale raději dohodli s Hitlerem a Mussolinim. K čemu to vedlo, dobře víme… Současným evropským elitám nezbývá, nechtějí-li být nahrazeny jinými, než čím dál kritičtější situaci efektivněji řešit.“ S generálem Raškem souhlasím.

Obava z migračních módních invazí dnes nahrazuje dřívější nebezpečí fašismu. Viz: Senátor Jaroslav Doubrava ve středu 19. 12. 2018 k tématu napsal: „Zástupce České republiky by měl dostat doživotí za velezradu a debilitu. Jak mohl zástupce ČR na Valném shromáždění OSN hlasovat pro takovou debilitu jako je skrytě teroristický pamflet zvaný globální pakt o uprchlících? Smutné je, že proti hlasovaly pouze Spojené státy a Maďarsko.

… Vůbec nezáleží na tom, že v pondělí přijatá dohoda je odlišná od globálního paktu o migraci, o kterém bude Valné shromáždění hlasovat ve středu. Obě jsou stejně nebezpečné. Neboť banda OSN má 193 členských států - velká část z nich jsou státy v chaosu, zaostalé až rozložené, obecně nedemokratické a mnohé až brutálně diktátorské státy. Těm vůbec nevadí, když se zbaví jako migrantů těch, kteří jim nepoklonkují. Naopak je pro ně příhodné, aby jejich agenti jako migranti i s rodinami se zahnízdili v Evropě, kterou obsadí až v další dekádě. Oni mají čas…, oni jsou schopni si počkat.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)