Vladimir Jakunin

Sankce nejsou žádné valčíkové tance a imaginární mýrnyx týrnyx; přes dvě desítky ruských podnikatelů nesmí opustit Rusko směrem na Západ. Důvod je prozaický; jsou to přátelé Putina, kteří se nějakým způsobem podíleli na připojení Krymu k Rusku. Mezi jinými je na listině zakázaných osob Andrej Fursenko- poradce ruského prezidenta Vladimira Putina, Alexej Gromov – první náměstek šéfa kanceláře ruského prezidenta, Sergej Ivanov – šéf kanceláře ruského prezidenta, Viktor Ivanov- Putinův blízký spojenec; šéf ruské federální protidrogové agentury, Vladimir Kožin – kancléř ruského prezidenta, Jurij Kovalčuk- podnikatel; údajně „Putinův osobní bankéř“, Arkadij Rotenberg – miliardář, blízký přítel Putina, Boris Rotenberg – miliardář, blízký přítel Putina a rovněž Vladimir Jakunin – šéf ruských státních železnic a přítel Putina…

Copak to máme za ptáčka, toho Vladimira Jakunina? Miliardář, co byl jmenován prezidentem Ruských železničních drah vládou Ruské federace v červnu 2005. Na pražské konferenci “Let My People Live!” si mohl s Milošem Zemanem v klidu svých komnat vzpomenout na loňskou konferenci “Dialog civilizací” na ostrově Rhodos. A přestože se ocitl na americkém sankčním seznamu, zjevil se v Praze, jako Bílá paní z Verneova Tajemného Hradu v Karpatech se svým Dálkovidem, který pomocí světelných paprsků vytváří iluzi skutečnosti, aby promluvil na jednom z panelů. Šokoval, jelikož nebyl uveden v první verzi seznamu hostů konference, který dostala média, Existuje však druhá verze seznamu, kterou pořadatelé posléze rozdávali hostům, a na němž Jakuninovo jméno figurovalo.

Co k tomu dodat? Snad jen řečnickou otázku, proč nebyli „personami non grata“ američtí politici, kteří spáchali mnohem horší zločiny, než je mírové referendum o připojení Krymu k Ruské federaci. Za posledních dvě stě let podnikly USA jen “pakatel” agresí do cizích zemí, bratru asi tisíc. Třeba Americko-mexická válka; ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy a Mexikem v letech 1846 – 48 vyvolaný americkou anexí Texaské republiky. Mexiko prostě neuznávalo odštěpení a následné vojenské vítězství Texasu v roce a po celou dobu existence Texaské republiky považovalo Texas za svoji vzbouřenou provincii. Mexiko přišlo o více než polovinu svého území, na němž vznikly postupně i bez referenda americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah. Odstoupení Alta California a Santa Fe de Nuevo México ve prospěch Spojených států. Že to bylo dávno? A co mega invaze do Koreje, Vietnamu, Iráku, Libye…? Proč svět nevyhlásil sankce proti žádnému americkému politikovi za tyto zrůdné činy; Riceová, Rumsfeld, Cheney, Bush, Kerry..?

Konflikt mezi Velkou Británií a Argentinou kolem Falklandských ostrovů trvá od roku 1982, kdy došlo mezi oběma zeměmi k válce; Velká Británie: 258 mrtvých, potopené lodě: 2 torpédoborce, 2 fregaty, 3 další lodě, zničeno 24 vrtulníků. Argentina: 649 mrtvých, potopené lodě: 1 křižník, 1 ponorka, 7 dalších lodí, kromě toho zničeno 25 vrtulníků, 35 stíhaček a další letadla. V roce 2010 zahájily britské společnosti průzkum ložisek ropy nedaleko souostroví, což způsobilo vyhrocení konfliktu. „Argentina nemůže umlčet hlas Falklanďanů, to je strašně důležité. Takhle vypadá vyjádření práva rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Referendum se nedá interpretovat jinak,“ shrnul význam hlasování guvernér Falkland Nigel Haywood. Proč bylo referendum na Krymu interpretováno jako anexe? Kolik mrtvých bylo na Krymu?

Dne 25. října 1983 po krátkém boji obsadila armáda USA Grenadu za spolupráce některých okolních zemí. USA invazi oficiálně zdůvodnily ochranou 800 amerických studentů na místní univerzitě. Převrat ukončila po necelých dvou týdnech invaze americké armády, kterou nařídil tehdejší prezident Ronald Reagan s odůvodněním, že komunistická Kuba připravuje okupaci ostrova. Při invazi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků. Ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou “dočasnou” kontrolu… Shromáždění OSN odsoudilo tuto akci až bylo po ní; ale jen ty ty ty… A prezident Reagan k tomu jen ledabyle řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“

Proč „personou non grata“ nebyla premiérka Thatcherová, prezidenti Reagan, Nixon, otec a syn Bushovi, Obama…? Ve státním převratu 17. ledna 1893 povstalci složení převážně z občanů Spojených států svrhli královnu Havajského království. Moci se chopil „Výbor občanské bezpečnosti” a požadoval připojení k USA. Status státu USA získaly ostrovy v roce 1959. Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády včetně přidružených států s vnitřní samosprávou Portoriko, Severní Mariany a samosprávných území Spojených států Guam, Panenské ostrov a Americká Samoa, kde je i vojenská základna USA. V roce 1950 došlo v městě Ponce k rebelii usilující o osamostatnění Portorika, ale ta byla pohotovou americkou armádní akcí rychle potlačena.

Za vším shledej multimilionáře jménem George Soros. Proč už dávno není „personou non grata“, Viktor Janukovyč byl poprvé zvolen za premiéra v roce 2004, ale Soros zorganizoval veřejné nepokoje, tzv. „oranžovou revoluci“, která vynesla k moci proevropské politiky Viktora Juščenka a Julii Tymošenkovou. Také „díky“ Sorosovým penězům a politickému vlivu se protesty na Ukrajině koncem minulého roku vyostřily a nakonec vedly k Janukovyčovu útěku do Ruska a nástupu dnešní pučistické vlády v Kyjevě. Politický filantrop a maďarský Žid Soros už hrál klíčovou roli v asijských krizích 90. let a „barevných“ revolucích v bývalých sovětských republikách. Sorosův oblíbený výrok zní: „Nejde o to, jestli máte pravdu nebo ne, ale o to, kolik vyděláte, když máte pravdu, a kolik proděláte, když se zmýlíte“. Podle The Executive Intelligence Review je Soros veřejnou tváří Rotschildových bankéřů. Sám Soros o sobě prohlásil:

„Pokud někdy existoval muž, který by mohl být vzorem žido-plutokratického bolševického sionistického světového spiklence, jsem to já.“ Sydney Morning Herald, rozhovor z 15. listopadu 1997. Petro Porošenko hned poté, co 25. května zvítězil v prezidentských volbách a zavřel hranice s Ruskem, se tajně sešel s americkou delegací vedenou ředitelem Národní služby pro skryté operace Frankem Archibaldem, bývalým šéfem CIA na Ukrajině Jeffrey Eganem, současným ředitelem CIA Ramymondem Marken Davisonem, Markem Buggym (CIA Istanbul), Andrzejem Derlatkou – CIA agentem v Polské zpravodajské agentuře a členem CIA Kevinem Duffinem, vedoucím viceprezidentem pojišťovny Brower.

Bohatýrské setkání se Sorosem, se odehrálo v červnu 2014; k  tomu Porošenko s Archibaldem podepsali „Dohodu o vojenské spolupráci mezi USA a Ukrajinou“. Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen řekl, že proces rozšiřování aliance na Východ bude pokračovat. NATO využívá Ukrajinské krize jako kouřovou clonu pro své válečné plány a USA už rozhodly o trvalém umístění vojsk ve Východní Evropě. Dvě „diplomatické zprávy“ z platformy Wikileaks dokazují, že nově zvolený prezident Ukrajiny Petro Porošenko byl agentem USA. Jak je možné, že lze lidem krást půdu doslova pod jejich nohama? Nic není nemožné; pokud jste zadluženi až po uši, je pro násilníky snadné vydírat chudáky, kteří již nic nemají a jsou rádi, že přežijí. Proto se podvolí i brutalitě potenciálních věřitelů. Proč není Porošenko na seznamu nezvaných hostů?

Vladimir Jakunin se narodil v roce 1948, úspěšně završil studia na Leningradském mechanickém institutu získáním titulu inženýr-mechanik. Začal jako mladší výzkumný pracovník ve Státním ústavu aplikované chemie. Po dokončení vojenské služby v Sovětské armádě nejprve pracoval jako inženýr a starší inženýr ve správě Státního výboru Rady ministrů SSSR pro zahraniční obchod a poté jako vedoucí oddělení Fyzikálně-technického institutu A. F. Ioffeho při Akademii věd SSSR. V letech 1985 až 1991 zastával funkci druhého a posléze prvního tajemníka kanceláře stálého zástupce Sovětského svazu v OSN. V říjnu 2000 byl Vladimir Jakunin jmenován náměstkem ministra dopravy a v únoru 2002 prvním náměstkem ministra železničních drah, následně byl správní radou Ruských železničních drah jednohlasně zvolen prvním viceprezidentem společnosti. Od ledna 2006 působil jako vědecký lídr a předseda dozorčí rady Centra pro analýzu problémů, státní řízení a plánování při ekonomické sekci oddělení sociálních věd Ruské akademie věd (www.rusrand.ru).

Takové lidi si USA vybírají pro své sankce. Proč nemá stejný zákaz brožovaná Albrightová či orální Clinton za bombardování bývalé Jugoslávie a nezávislost Kosova? A Riceová za Libyi? Washington byl ohledně Kosova velmi rychlý a uznal nezávislost regionu dva roky před tím, než OSN v roce 2008 označila tento region za legální. Navzdory tomu, že v roce 1999, kdy bombardovaly USA, resp. NATO, Bělehrad. A srovnání Krymu a Kosova? Nepařičné. Condoleezza Riceová, co se objímala s Kaddáfím, když smiřovala USA s Libyí, zdůraznila platnou úmluvu OSN o ochraně menšin. “Jsme přesvědčeni, že Kosovo je “sui generis” (zvláštní případ), jenž nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům, které donutil k humanitární krizi.” Viz. dnes Jaceňuk a Porošenko… Proč by nemohl být východ Ukrajiny “sui generis – zvláštní případ” a proč už NATO dávno nebombardovalo Kyjev jako kdysi Bělehrad…? Více než 500 civilistů bylo zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii. To ve východní Ukrajině je humanitární krize více než dvojnásobná – na milion uprchlíků přes čtyři tisíce zabitých.

Nehodila by se nějaká ta sankcička i pro Václava Havla za jeho „humanitární bombardování“? Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšla slova z rozhovoru, která poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters…

Text prvního odstavce článku zní francouzsky:

„Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intéret matériel. Leur caractere est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe meme avant la souveraineté des Etats. Voila ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, meme sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN…“

V překladu do češtiny:

„Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…“

V rámci svého panelu na počest Dne holocaustu „persona non grata“ Jakunin mj. řekl: „Rusko je v souvislosti s Krymem obviňováno z toho, že porušilo mezinárodní právo, ale mezinárodní právo bylo porušeno již mnohokrát předtím. Právě na včerejším panelu o tom mluvil pan Gusenbauer. Mezinárodní právo bylo porušeno, když byla bombardována Jugoslávie, když byla Jugoslávie rozdělena, v Kosovu pak byla ustavena nějaká administrativa a až pak vyhlášeno referendum. Mezinárodní právo bylo porušeno i v případě intervence v Libyi nebo v Iráku. Mezinárodní právní orgány by měly všechny tyto krizové události posuzovat objektivněji, krizové situace by měly být řešeny na mezinárodních konferencích za účasti všech velmocí a všech zainteresovaných stran a ne se jenom nesmyslně obviňovat z porušování mezinárodního práva, jako v případě současné krize na Ukrajině, která obviňuje Rusko z agrese, protože použití síly-armády proti vlastnímu lidu bez mandátu OSN ze strany nové ukrajinské vlády je taky porušení mezinárodního práva…“

Inu, šéf Putinovy prezidentské kanceláře Sergej Ivanov, patřící mezi další sankcemi postižené, zareagoval s humorem: „Během mé dvacetileté služby v KGB (tajná policie) a pak ve službách vnější rozvědky mi už většina západních zemí zabouchla dveře ke vstupu, čili jsem si už zvykl.“ A copak máme říkat my v Česku, když jsme si už zvykli, jak je s námi CIA věrně a vždy, když telefonujeme, nakupujeme, internetujeme či demonstrujeme a ještě nám pomáhá červenými kartami… Pan Vondra by mohl povídat…

Zdroj: Blog autora