Jde o další verzi o bubácích z východu. Dočetl jsem se: „Rusko je v postavení, které mu umožňuje rychle porazit předsunuté americké síly a síly NATO a zmocnit se území, než budou moci dorazit posily. Tvrdí to nová studie Atlantické rady.

Studie není nic jiného než 9 stran popsaného papíru s jednou mapkou Polska. Nazývá se to „Permanent Deterrence: Enhancements to the U.S. Military Presence in North Central Europe" (Permanentní odstrašení: Posílení americké vojenské přítomnosti na severu Střední Evropy).

Penzionovaní generálové navrhují „pečlivě kalibrovanou směs trvalého a rotačního rozmístění v Polsku a širším regionu k "odstrašení Ruska" a posílení aliance.

K rozvratu došlo již dávno

Článek v Britských listech šveholí: „Breedlove a Vershbow varují, že ruský prezident Vladimír Putin prosazuje rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech, který zaručoval evropskou bezpečnost od 2.světové války.“

Jenže, dnešní mezinárodní situace nemá již vůbec nic společného s evropskou bezpečností po 2.světové válce. V roce 2017 jsem na to upozornil v knize „Bombardovat nemocnice je normální“ (v kapitole „1.1. Pořádek z roku 1945 zmizel aneb porážka Západu začala velkým vítězstvím“).

V knize uvádím: „…Pořádek z roku 1945 zmizel po roce 1990 s rozpadem bipolárního světa. Západní politici vnímali rozpad Varšavské smlouvy a SSSR jako ohromné vítězství Západu – atlantské (technické a demokratické) civilizace. …Období let 1990 až 2005 bylo zářným časem jedinečnosti atlantské civilizace. V roce 1991 tzv. spojenecké síly (ale prakticky armáda USA) vyhnaly z malého ropného Kuvajtu iráckou armádu. Orgie pýchy vyvrcholily v letech 2001–2003. Poměrně rychlé obsazení Afghánistánu americkou armádou na podzim 2001 vedlo k útěku (ne ke zničení) islamistického netolerantního hnutí Tálibán a teroristické organizace Al-Káida, a byl další důvod k oslavě.

Ke skutečné explozi pýchy došlo po válce v Iráku v roce 2003. Začala americko-britskou operací Irácká svoboda 20. března 2003 proti režimu iráckého prezidenta Saddáma Husajna a oficiálně skončila 1. května 2003. … Porážka irácké armády byla vydávána za projev naprosté nadřazenosti technologie supermoderních armád atlantského typu.

Počáteční úspěch západních vojáků v Afghánistánu a Iráku byl ve skutečnosti Pyrrhovým vítězstvím… Selhání NATO v Afghánistánu i v Iráku bylo zcela zřejmé nejpozději kolem roku 2010 a zesílilo po zpackaném bombardovacím angažmá NATO v Libyi v roce 2011, které vedlo jenom k dlouhodobému chaosu bez pevné vlády… varovné je, že se politici EU nedokáží vymezit proti islamistům ani zastavit nelegální migraci.“

Z tohoto pohledu vypadá varování amerických generálů velmi směšně. Jde v podstatě o hysterické strašení, které účelově probíhá již od roku 2014.

Např. v článku „Nový ruský způsob vedení války a Lotyšsko“ (Vojenské rozhledy č.3/2014, září 2014), v němž se třeba praví,že „…Ruský zásah na Ukrajině změnil bezpečnostní situaci v celém baltském regionu, dlouhodobá přítomnost jednotek NATO v Lotyšsku se stala pro Lotyšskou republiku životně důležitou…“

Devátistránkové kecy dvou penzionovaných generálů pod záštitou Atlantic Council jsou jenom jakési „hlasy z lidu“ o tom, co by měli američtí válečníci dělat. Nemohou přece říci: Hele v Pentagonu chtěli udělat „pijár“ o tom, co by se mělo udělat v Polsku proti Rusku. Tak jsme to prohnali přes Atlantic Council.

V článku zazněl povzdech, že NATO rozmisťuje 4 mnohonárodní bojové skupiny o zhruba 1 200 mužích v Pobaltí a Polsku prostřednictvím iniciativy Forward Presence, ale je to málo: „Rozhodný ruský konvenční útok, zejména pokud by byl proveden s minimálním varováním, může porazit tyto předsunuté síly NATO a USA v relativně krátkém časovém úseku, než by mohly být přisunuty posily," říká studie a také: „Narůstají obavy, že rychlé ruské obsazení území může pro alianci znamenat fait accompli, rozdělit ji a paralyzovat rozhodovací proces, než budou moci dorazit posily."

Lze to vykládat také jako budování předpolí pro hrozbu válkou ze strany NATO? Prostě vše lze vykládat jako hrozbu a obranu, podle toho jak se komu hodí. Prostě začala další studená válka,  provázená spoustou žvástů.

Válečné přípravy

V článku je dále uvedeno, že pamflet (tvářící se jako mikrostudie) také doporučuje posílit velitelství v Poznani na americké divizní velitelství. Stalo by se křižovatkou pro americké posily přisunované z Evropy a USA do Polska a Pobaltí.

Nejen to: USA by měly prodloužit vzletovou a přistávací dráhu v Powidzi, postavit železniční vlečky k vykládání vybavení, vybudovat nové sklady paliva a munice. Armáda by měla zřídit nové velitelství pro jednu bojovou leteckou brigádu v Polsku. U.S. Navy by měla zřídit domovské přístavy pro torpédoborce v Dánsku, s nepřetržitým hlídkováním v Baltu. USA by měly také umístit námořní oddíl v Gdyni.

Ruská hrozba nehrozí

Breedlove a Vershbow napsali na objednávku „doporučení“ o posilování americké přítomnosti v Polsku. S ruskou hrozbou to nemá nic společného, protože Ruské federace svým potenciálem není schopna ničeho více než agresivní obrany. Rusové jsou ochotni zabít každého, kdo ohrozí jejich bezpečnostní zájmy na hranicích a v nejbližším příhraničí. Zahraniční aktivní angažmá Ruska v Sýrii bylo maximem možného.

O této situaci jsem psal v knize „Bombardovat nemocnice je normální (AOS publishng 2017), kde např. v kapitole „20.5. Nejistota na pozemní frontě“ jsem uvedl:

„…Hrozba z východního směru od Ruské federace vůči zemím EU je pouze hysterickou propagandou. Směrem k EU nepotřebuje Rusko investovat více, než aby dosáhla dostatečných zadržujících sil v letectvu, protivzdušné obraně a dalekonosném dělostřelectvu.

Píše se o posilování  ruské armády směrem k EU a NATO. Ve skutečnosti posilování ruských vojsk v této oblasti je univerzální. Nové jednotky mohou být kdykoliv v budoucnosti přesunuty na jih či spíše na jihovýchod směrem na Kavkaz a ke Kaspickému moři, tedy k jižní (islámské) hranici.

Největší hrozbu pro Rusko představuje jižní (islámská) hranice a Čína. Lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že Čína bude chtít kořistit ze slabého osídlení ruským obyvatelstvem na Sibiři a z příliš rozlehlého prostoru Sibiře…“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)