Američané jenom využili toho, že Kurdové si vybojovali území, kde se mohli amerikánští vojáci na čas uhnízdit. Potom stříleli (většinou) na omezeném prostoru po klucích z Islámského státu.

Není nic divného, že Trump chce ze Sýrie odtáhnout. Je to tradice: Evropané i Američané zaměstnaní jako politici na Kurdy dlouhodobě kašlou. Pouze je podle potřeby využívají.  Kurdové jsou permanentně zrazováni, upozorňuje publicista a spisovatel František Roček

Evropská zrada jako stálice

Kurdové obývají zejména hornaté oblasti severního Iráku, severozápadního Íránu, jihovýchodního Turecka a severní oblasti Sýrie. Po porážce v 1. světové válce měla být Osmanská říše nahrazena několika národními státy. Konference v Sèvres u Paříže (Sévreská mírová smlouva) v  srpnu 1920 slíbila Kurdům nezávislost, pokud by si ji přála většina obyvatel kurdského území.Jenže, v Turecku nastoupili k moci moderně orientovaní kemalisté a nová dohoda Turků (Smlouva z Lausanne z roku 1923) se na Kurdy vykašlala.

Turci od té doby tvrdě drží Kurdy pod krkem, na francouzských (v případě Sýrie) a v britských (v Iráku) mandátních územích evropští politici kašlali na Kurdy. Na samostatnost mohli zapomenout také na území Íránu. Naopak koloniální velmoci rozeštvávaly Kurdy a většinové Araby, aby se vzájemně oslabovali v povstáních v kurdských oblastech Sýrie a  Iráku. Např. britskému letectvu trvalo dva roky (1944-1945) než bombardováním zpacifikovalo povstání Kurdů na severu Iráku. Situace Kurdů se nezlepšila ani po 2. světové válce.

Kurdové sice mají největší míru autonomie v Iráku, který je podle ústavy z roku 2005 federací, ale projevuje se postupná snaha opět omezit kurdskou autonomii.

Chování Turecka vůči Kurdům je doslova fašistické – Kurdové jsou terorizováni. Mluvit kurdsky bylo v Turecku zakázáno až do roku 2002, a kurdština je dnes již tolerována jenom proto, že tuto změnu potřebovali Turci udělat, aby se mohli výhledově dostat do Evropské unie…

Turecko se stalo za Erdogana fašistickým státem, což vychází ze základní definice fašismu jako „svazku=fasces“ osob prosazující netolerantní odmítání lidí na základě náboženství, národnosti či rasy. Známou fašistickou tendencí (ideou) je v německé verzi fašismu (nacismu) antisemitismus. Dnes je např. fašistickou tendencí i nekompromisní prosazování islámu jako jediné pravé víry (islamismus) a tureckého pronásledování Kurdů.

Kurdové jako válečné děvky

Podívejme se např. jak využíval Západ Kurdy doslova jako děvky. Stačí když jim chvilku podrží… To nejsou vulgarity, to je přesný popis postoje demokratických států vůči Kurdům v posledních padesáti letech.

Americká podpora režimu Saddáma Husajna ve válce Iráku proti Íránu byla účelová. Sledovala oslabení tehdejší íránské rozpínavosti podněcované agresivně fundamentalistickou verzí islámu. Irák i Írán se válkou vyčerpaly a fundamentalistický Írán dále již nepředstavoval pro své okolí významnou hrozbu. Že irácké diktátorské vedení přitom použilo proti vlastním Kurdům chemické zbraně a tisíce takto povraždilo? Prioritou bylo vyčerpání Íránu a zabránění mocenské destabilizace ropné oblasti. Stejně tak ignoroval Západ potlačování práv Kurdů v Turecku.

Kurdové byli prostě element, který byl podle potřeby „zpracováván“ od Turecka až po Írán.

Proto např. začátkem sedmdesátých let USA zrušily podporu iráckých Kurdů. Podpora kurdského odboje do té doby sloužila k oslabování Iráku. Změna strategie v zájmu ochrany proamerického íránského šáhova režimu vedla k zastavení finanční podpory irácké kurdské opozici. Na 30 tisíc kurdských bojovníků se náhle ocitlo ve svízelné situaci, mnozí zahynuli. Henry Kissinger to tehdy komentoval slovy, že tajné operace zpravodajských služeb nelze zaměňovat s misionářstvím, což přesně vystihuje ekonomické zásady politického průmyslu.  (Listy 29.7.2002, Kurdové včera a dnes, Petr Schnur)

Kdo si vzpomene na léta 1980 – 1984, kdy íránská armáda potlačovala povstání Kurdů? Íránským Kurdům se přitom dostávalo pomoci od Iráku a iráčtí vzbouření Kurdové se zase spojili s Íránem.

V této nepřetržité mocenské souloži každého s každým byla pozdější lapálie ve městě Halabdža drobností. V té době ještě probíhala válka s Íránem. Iráčtí Kurdové proto byli de facto spojenci Íránu. Chemické zbraně užívala irácká armáda proti kurdským povstalcům od roku 1987, taktéž chemické zbraně užívali Irák vůči íránskému vojsku.

V březnu 1988 bylo v Iráku 5000 mužů, žen a dětí usmrceno v městě Halabdža chemickou smrtí a 7000 dalších zmrzačeno jedovatým plynem. Západní obchod ani západní špionážní spolupráci s Irákem to vůbec neovlivnilo.

V srpnu 1988 Írán s těžkým srdcem přistoupil na plichtu, protože irácké ofenzívy od dubna do srpna silně decimovaly vyčerpanou íránskou armádu. Tím skončila nerozhodná válka zahájena 9. září 1980 Irákem. Obě strany, Irák i Írán byly totálně vyčerpány. Kurdové mezi nimi byli permanentně masakrováni. A západní politici byli spokojeni.

Šílený komentář občana Půra

Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem četl hysterický komentář „Trump nám namíchal smrtící koktejl. Teroristy polil živou vodou.“ Jde o komentář občana Michala Půra na info.cz z 21.12.2018.

Autor blábolil: „…Odchod USA ze Sýrie je katastrofa, jejíž rozměry se vyrovnají či předčí zradu ze strany našich spojenců při podpisu Mnichovské dohody. Tehdy nás vydali napospas Hitlerovi, Trump teď vydal Kurdy, kteří sehráli zásadní roli v porážce Islámského státu, napospas především Turecku. To už oznámilo, že proti nim zahájí ofenzívu.“

Co má společného odchod Američanů s Mnichovskou dohodou? Herman Kahn, průkopník studií v oblasti politiky jaderného odstrašování, zařadil ve své slavné knize „Přemýšlení o nemyslitelném“ (1962) mezi 10 typickým příkladů největších vojenských problémů, také scénář typu Mnichov - jako příklad nátlaku, který může odhodlaná vláda vyvinout proto jiným státům, aby dosáhla „usmíření“. Čili Půra žvaní nesmysly.

Vždyť z oblasti syrských Kurdů odchází Američané, kteří tam přišli, protože využili mocenského vakua v jejich oblasti. Dnes se Trumpovi nezdá zdejší pobyt Američanů již výhodný, takže je stahuje – nic více.

Turecko své vlastní Kurdy (13 milionů) považuje za nepřítele, stejně syrské Kurdy (2 miliony). Proto Turci rádi postřílí co nejvíce syrských Kurdů v rámci mocenské deratizace.

Odchod Američanů je prvoplánově usmiřováním Turecka. Že je turecký prezident Erdogan novodobý Hitler není pro Američany podstatné. Spolupracovali již se spoustou diktátorů, včetně královských hyen ze Saudské Arábie. Turecko je příliš velké, než aby ho Američané v rámci politických her přenechali Rusům.

Uvidíme asi až v dubnu

Co řekl koncem prosince Trump je bezvýznamné. Důležitá bude realita v dubnu. Stahování Američanů bude předcházet v lednu politický a administrativní maratón, hysterická kampaň za ponechání Američanů v Sýrii. Během ledna budou probíhat upřesňující jednání a propagandisté nafilmují nějakou malou jednotku jak odjíždí (odlétá). Zda skutečně dojde ke stažení Američanů bude jasné nejdříve v březnu či v dubnu.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)