Publicista Břetislav Olšer

V Paříži byli loni v září na konferenci o Iráku vedle 40 účastníků přítomni i ministři zahraničí USA a Ruska John Kerry a Sergej Lavrov; jednalo se o nutnosti zkoordinovaných akcí v boji proti skupině Islámský stát (IS). Účastníci schůzky se shodli, že IS „představuje hrozbu pro Irák, ale také pro celé mezinárodní společenství“. Všichni se proto zavázali „podpořit všemi dostupnými vojenskými prostředky novou iráckou vládu v boji“ proti IS. Přesto neznalý souvislostí Zaorálek napadl Zemana, že svým válečnickým patosem jen provokuje džihádisty, před nimiž se dle něj má zřejmě jen pokorně a zbaběle mlčet, aby nám jen některým podřezávali hrdla… Přitom v Paříži Zaorálek sám nabídl, že Češi budou cvičit irácké vojáky; k čemu? Pro křížácké tažení, co nyní odmítá, byť vidí, že Kurdové to sami nezvládnou, ani s milionem našich nábojů do kalašnikovů…? Zeman ne nadarmo volá po vyzbrojení bezpilotními letouny – drony…

Úspěch boje USA a jejich spojenců proti teroristické frontě Islámský stát v Iráku a Sýrii závisí na spolupráci s vládami Ruska a USA. A teď hypoteticky, ale přesto s patřičnou logikou; kdyby se spojily sovětské, resp. ruské a americké armády, jako v průběhu 2. světové války, nebyl by dnes Tálibán zase vůdčí silou Afghánistánu, který je pro US Army druhým Vietnamem. Vojáci Spojených států jsou v Afghánistánu nenáviděnější okupanti, než zde byli kdysi Rusové. Celkem v Afghánistánu zahynulo 14 454 sovětských vojáků, dalších přes 35 000 jich bylo zraněno a zmrzačeno. Do války jich bylo nasazeno 545 tisíc; kolik jmen těchto zabitých známe? Kolik už bylo na světě Frankensteinů, co stvořili svá Monstra, jež se pak obrátila proti svým stvořitelům…? Nebýt těch monster jako Usáma bin Ládin, nebyl by možná ani Tálibán, protiteroristický boj a mrtví čeští vojáci…?

Sovětům se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán; kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 sovětských vojáků, zabitých mudžáhidy, trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, se v roce 1989 SSSR stáhl. Pár dnů po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhidy Spojené státy podporovat… Dnes přijdou Spojené státy ke křížku, najednou uznávají, že války Sovětského svazu, resp. Ruska v Čečensku, Dagestánu, kdysi součást Kavkazské Albánie, či v Abcházii měly své opodstatnění, jako jejich protiteroristický boj; v Iráku a Sýrii totiž bojují na straně Islámského státu také muslimské hordy z těchto kavkazských zemí. Deset roků bojů US Army v Iráku bylo k ničemu, stejně tak dopadla armáda „chránící zájmy občanů USA“ v Korei, Vietnamu, občanské války jsou též po jejich zásahu v Libyi, Sýrii a Iráku, o Afghánistánu ani nemluvě. Dnes potřebuje Irák pomoc, aby mu přestali podřezávat občany, znásilňovat jezídské ženy, vypíchávat oči Kurdům… USA prostě šlápli do lejna a teď potřebují helfnout, proto konference v Paříži a domluva, byť zatím jen hypotetická, s Ruskem na spolupráci.

Podle The Washington Post „spolupráce USA a Ruska na těchto dvou frontách (Islámský stát a íránský jaderný program) se stala prvním znakem oteplení vztahů po sedmi měsících ostrého konfliktu“. To by ale Zaorálek a Marjanovič museli číst smysluplné výroky, nejen své bláboly. Nemá náhodou větší logiku fakt, že provokování třetí světové války je zhůvěřilost, která nahrává teroristům IS, jejichž hrozba je už jen necelých čtyři sta kilometrů od střední Evropy? Že jsou „ranařením“ slova o superholocaustu, kterých si všimly deníky od Indie až po Izrael? Takže, pořád je ještě pár vteřinek času, pokud si nebudeme účelově plést Sovětský svaz s Ruskem, pak musíme vědět, že SSSR byl v novodobé historii v roce 1979 první, kdo vyrazit na steč s islámskými teroristy, když podnikl útok na Afghánistán a jeho mudžáhidy, stejně jako nyní USA útočí na Islámský stát. A byly to právě Spojené státy, jež způsobily, že sovětská armáda musela z Kábulu odejít, čímž se zocelil příští nepřítel č. 1 USA Usáma bin Ládin, což se tak stalo, jak také jinak, za přispění CIA.

Přišli jim dát svobodu a demokracii, místo toho je okrádali, mučili a řídili jejich životy. Heslo měly prosté; zničit vše, od infrastruktury až po podniky, nemocnice, školy, aby pak mohly protekcionisticky vše za podíl dát znovu vybudovat svým kámošům z MMF a jiným kšeftařům. Spojené státy navíc v rámci studené války “založily” Tálibán. Za pomoci svých vojenských odborníků a CIA začaly finančně a vojensky podporovat opozici kábulské prosocialistické vlády – mudžahidy, dnešní teroristy Islámského státu. Ani po více než deseti letech války, která stála nejméně 450 miliard dolarů, přes 1,600 mrtvých a 15,000 vážně zraněných vojáků US Army, nedosáhly USA v Afghánistánu žádného ze svých strategických nebo politických cílů. Každý americký voják v Afghánistánu stál ročně milion dolarů. CIA tam zaměstnávala 80,000 žoldáků, náklady neznámé. USA utrácela neskutečných 20,2 miliard dolarů ročně jen za klimatizování ubytoven vojáků v Afghánistánu a Iráku. Bude další afghánsko-irácký Memorial the Wall..? Bin Ládin ve službách USA proti SSSR, ovšem mnozí budou tvrdit, že tomu tak nebylo. Řekněme to tedy jinak; Usáma prokazatelně bojoval proti Sovětům to nelze vyvrátit, stejně tak, jakože boj proti Sovětům vedla CIA.

Shrňme to a vyjde nám resumé; bin Ládin bojoval proti stejnému nepříteli jako CIA. Pak se ale karta obrátila; vůdce a zakladatel Al-Kájdy vyhlásil Svatou válku Západu po vypuknutí bojů v Perském zálivu. Stál za útoky na New York a Washington z 11. září 2001. Při americké invazi do Afghánistánu unikl z obleženého jeskynního komplexu pákistánsko-amerického původu Tora Bora. Poslední léta se skrýval v Pákistánu. Zabilo ho americké komando v domě v pákistánském Abbottábádu. U zrodu Tálibánu stálo na počátku devadesátých let málo známé studentské hnutí v Kandaháru, ve kterém kromě paštunských studentů působili i jejich učitelé z náboženských škol. Právě tuto skupinu začal podporovat Pákistán, aby neztratil vliv v Afghánistánu. Čas však oponou trhnul, uplynulo dvacet roků a afghánský bývalý prezident Karzáí vyzval k mírovým rozhovorům s hnutím Tálibán a ustanovil speciální mírovou radu, která by na ně měla dohlížet, aby se rovněž Tálibán mohl zúčastnit voleb.

Podhoubí dnešního Islámskému státu jsou jasné a úplně obrácené, než mluví Zaorálek, že v Iráku, Sýrii, Libyi a Afghánistánu přece byli Američané a nic to nepomohlo. Proč? Byli tam, aby kradli a mučili. Šéf CIA John Brennan nedávno bezostyšně prohlásil, že administrativa Spojených států věděla o mučení vězňů a naopak přikazovala ho přiostřit; mučení šlo prostě svojí brutalitou “nad rámec”. Výsledky mučeni ale prý byly účinné, přinesly užitečné informace, jež pomohly a již nikdy se žádné islamistické násilí z 11. září 2001 nebude opakovat. Drzost nebývalá, jakoby se žádné vraždění teroristů Islámského státu v Iráku nekonalo, přestože se zde mučení v podání USA odehrávalo ve věznici Abu Ghraib.

Pak byl do Bagdádu dosazen nejvyšší vyslanec Bílého domu, Paul Bremer, místodržící, který rozjel vlnu divokých privatizací a utužil zde politickou kontrolu. Iráčané se totiž po svržení Saddáma aktivizovali, začali si na řadě míst organizovat volby, vydávat noviny a protestovali proti zvyšujícímu se nedostatku potravin a práce, rozkradli muzea a jedinečné památky odváželi do Spojených států, aby byl byznys. Cheney ropu, my umění. Bremer zrušil výsledky voleb, tím i ústavodárné shromáždění a USA místo toho jmenovaly loutkové vedení v podobě irácké vládní rady. Američané navíc začali rozdávat vstupenky k moci na základě etnické a náboženské příslušnosti, čímž posilovali rozdělení země mezi soupeřící frakce. Na úřadech docházelo k čistkám a politici se začali opírat o lokální milice a kriminální gangy.

Časopis The Economist psal nejprve o kapitalistickém snu v iráckém balení. Korporace jako Halliburton nebo Blackwater byly nejviditelnějšími vlajkovými loděmi armády soukromých ozbrojenců, kteří zaplavili zemi, aby vydělali na iráckých zakázkách. Jejich příslušníkům, kteří nakonec převýšili počet vojáků, byla obvykle zajištěna beztrestnost před iráckými autoritami. V roce 2008 zisky Halliburtonu přesáhly dvacet čtyři miliard dolarů. Když viceprezidentovi Dicku Cheneymu, který dříve této korporaci šéfoval, jeden z opozičních senátorů vytkl válečné kšeftaření, Cheney mu odsekl: „Naser si!“

Není to tak dávno, kdy Tálibán sťal hlavy sedmnácti Afgháncům, kteří slavili a tančili dlouho do noci. Mezi mrtvými byly i dvě ženy. Mužům byly hlavy odděleny od těla, ženám byly gentlemansky „jen“ podříznuta hrdla. Lačnost po krvi je nepopiratelná. Temný primitivismus středověku? Omyl, psal se srpen 2012, počátek třetího tisíciletí naší skvělé civilizace. Kdo plakal nad těmito mrtvolami, kdo zná jejich jména…? Vnucuje se pořád stejná otázka: Proč USA nenechaly Sověty v Kábulu a okolí? Zatracená studená válka. Mohly tam za ně vyčistit bojiště od mudžáhidů, takže by nevznikl Tálibán, ani Al-Kájda, nebylo by Usáma bin Ládina, ani katastrofy z 11. září 2001… A dnes? Není právě toto vše příčinou tragického důsledku, kvůli kterému byli zabiti i členové české vojenské mise v Kábulu?

Globální záškvara ztrácí dech; komu není rady, tomu není pomoci, aneb Kdo seje vítr, sklízí bouří; Spojené státy házely Sovětům studenoválečné klacky pod nohy a reaganovsky o nich říkaly, že jsou Říší zla, přičemž samy se svojí „Říší mírumilovnosti“ vedly za necelých dvě stě padesát let své existence stovky válek, anexí a invazí, včetně státních převratů,. kde se dalo.  Není lepší politika Číny, jež buduje svět svojí pomocí, jako nyní v Afghánistánu, kam po zběsilém století ničení přinesla pokoj lidem dobré vůle…

Zatím je pořád ještě za pět minut dvanáct, aby se zabránilo třetí světové válce, během které by si teroristé IS nadšeně mnuli ruce, jak proti sobě válčí ti, co se je původně chystali zničit, a oni tak mají možnost  ovládnout svět islámským právem šaria a zbytku lidstva podřezat definitivně jeho krky. Ovšem, spolupráce s Ruskem? USA to jaksi nejde pod nos; to by přece znamenalo konec se sankcemi a ukrajinskou krizí, konec dohadů o Krymu. A konec veletrhů zbraní a další studené válce; přitom to USA, NATO a EU stálo tolik námahy, než se jim podařilo to všecko tak nadějně poničit…? Reagan se hrůzou v hrobě obrací, co mui učinili s jeho „studené válčičky“…

Jak si Zaorálek představuje řešení „křižácké války“?  Napřed by zrušil ve svém domě tři bezpečnostní kamery. Potom by vypověděl poplachový systém napojený na místní policii. Pak by vystoupil ze sdružení Ostražitých obyvatelů ulice. A nakonec by si dal na stěnu domu vlajku Islámského státu. Od té doby by policie nepřetržitě střežila jeho dům. Nikdy by se tak bezpečně necítil a dost by tím ušetřil… a mohl by dál v klidu bojovat za post místopředsedy na blížícím se sjezdu ČSSD, kde bude mít silnou pozici křídlo Zemanovců…

Inu, jásejme, že máme alespoň prezidenta Zemana, který ví, o čem mluví; a modleme se, aby se do propadliště dějin definitivně odebrali Zaorálkové, Schwarzenbergové, Bendové, Kalousci a Marjanovičové, s nimiž je třetí světová válka a superholocaust na spadnutí, co by dup…

Zdroj: Blog autora