I přijel na oslavu 100. výročí vzniku Československa slovenský prezident Andrej Kiska. Zavítal na Vítkov, hradní dekorování ozdobil. A pak hurá do Lucerny, kde jej neodolatelný Michael Kocáb přivítal coby „našeho prezidenta“. Přemýšlel jsem. Čím jsme si komediantské korunování popradského lichváře a bruselského eurohujera zasloužili?  A hle: ono je to skryto v písni! Ve slavné šifře mistra Kocába: „Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají“. Přes tento magický kód se Kocáb prozpíval až k založení fondu Trend, na jehož konci zůstalo bez zastání 100 000 podvedených akcionářů. No a Kiska? Ten se pod stejným praporem propracoval na Bratislavský hrad.

Chtivost tak stvořila zástupy nesvobodných služebníků cizí moci, odevzdávačů státní suverenity a schvalovačů vyděračských koloniálních manýr. Zkompromitované eurolidi. A  ti se všichni vzájemně vítají, oslavují, sdílejí a plesají.

A tak není divu, že když někdo hlasitě zvolá, že král je nahý, ba co více, když tak učiní způsobem kvalifikovaným, snaží se jej titíž překřičet, nevnímat, ostrakizovat. Když tak navíc učiní člověk, který byl po léta součástí systému a není to pouze rozhněvaný slepý střelec, umakartový establishment vycítí vždy spolehlivě smrtelné nebezpečí.

Na Slovensku se jako kandidát na úřad prezidenta objevil bývalý předseda Nejvyššího soudu a ministr spravedlnosti, soudce Štefan Harabin. Nebojácně definuje skutkové podstaty trestných činů čelných slovenských politiků, včetně samotného prezidenta. Chrlí právní analýzy Globálního paktu, Istanbulské úmluvy, vymezuje se jasně vůči uzurpátorství Evropské unie, hájí suverenitu Slovenska, národní svébytnost, rodinu proti genderovým sociálně inženýrským nenormálnostem a podporuje úzkou spolupráci V4.

I když není prezidentem, možná by si jeho hlas zasloužil větší pozornosti i u nás.