Před 82 lety, 30. ledna 1933 jmenoval Říšský president Paul von Hindenburg novým Říšským kancléřem Adolfa Hitlera. Jeho jmenováním byla završena složitá etapa dějin německého národa po skončení 1. světové války.

Snad žádný evropský národ v novodobé historii nebyl podroben takovému poválečnému ponížení, jako národ německý, na jehož bedra byla dohodou „vítězných“ mocností naložena zátěž masivních finančních reparací a současně stejným ujednáním Versaillské smlouvy přisouzena povinnost vzdát se části své suverenity. Odejmutí území Sárska a demilitarizace Porýní, to byly tvrdé rány, kterých ostatní země zůstaly ušetřeny. Tvrdé rány dostávalo Německo i zevnitř. Snahy komunistů o uchopení moci podle ruského vzoru se statečným příslušníkům Freikorps, mužům navyklým z nedávno skončené války k boji, podařilo potlačit. Zbabělá vláda uprchnuvší do Výmaru nedokázala účinně řešit politické, sociální a ekonomické problémy země. Není výmluvnějšího příkladu neutěšených poměrů v zemi než německá hyperinflace z dvacátých let. Nebylo ničím neobvyklým spatřit bankovky milionových i miliardových hodnot.

V období všeobecné bídy naopak bohatlo německé židovstvo. Na neštěstí většiny Němců vydělávali židovští obchodníci. Nebezpečí zhoubného působení Židů si ve 20. letech nejvíce uvědomovala Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP). Výzvy ke změně poměrů nacházely mezi obyvatelstvem stále silnější podporu. Nacionalní socialismus byl na vzestupu a byl připraven se stát hnutím státotvorným. První pokus o nastolení nového řádu a pořádku v roce 1923 byl sice ještě potlačen, avšak události následujícího období, kdy hospodářství země bylo ve stádiu totálního rozvratu a nezaměstnanost prudce stoupala, vyvolaly další vlnu hnutí s cílem zlikvidovat prohnilý státní systém. Ve volbách do Říšského sněmu NSDAP získávála stále více hlasů a zesílilo odhodlání bojovat za nové, silné Německo.

Výmarský režim se utápěl čím dál tím více v neschopnosti nastolit v zemi pořádek a v neschopnosti vyvést zemi z vleklé politické krize. Po volbách v roce 1932 a masivním vyjádření podpory nacionálnímu socialismu bylo tehdejší vládní garnituře jasné, že bez aktivního podílu NSDAP nebude možné dále zemi řídit.

Jediným možným východiskem z krize se tak na konci ledna 1933 stalo jmenování Adolfa Hitlera novým předsedou vlády – Říšským kancléřem a jmenování nové vlády. Nacionální socialisté převzali zemi plnou chaosu, bídy a židovsko-bolševické špíny. Šanci, kterou NSDAP dostala, byla beze zbytku využita a začalo období rozkvětu. Ekonomika byla stabilizována, obyvatelstvo nacházelo pracovní příležitosti při výstavbě infrastruktury i v sílícím průmyslu a na vzestupu bylo také národní uvědomnění. Německý úspěch se stal fenoménem tehdejšího světa. Příkladným byl pro stejně smýšlející v okolních zemích. Nacionálně socialistický úspěch byl příkladem i pro sárské obyvatelstvo, jehož volání po znovuvčlenění do Velkoněmecké říše bylo vyslyšeno. Plná suverenita Německa byla završena znovuzavedením vojenské správy nad oblastí Porýní. Zlikvidovány byly posledí zbytky drastických protiněmeckých opatření po první světové válce.

Šanci, kterou německý národ pod vedením svého Vůdce dostal, byla využita a jedna z nejvýznamnějších dějinných epoch byla započata. Stejně tak, jako byla vzrušující tehdejší doba, myšlenky a činy nacionálních socialistů, stejně je pro nás vzrušující i dnes jejich odkaz. Dnes, stejně jako naši předci tehdy, jsme odhodláni bojovat za vítězství nacionálního socialismu!