Markéta Šichtařová – Ekonomka

Nový řecký premiér Tsipras, který vzešel z voleb, toho stihnul za tři dny od voleb ještě víc. Slíbil důchodcům jako vánoční dárek 700 eur (tj. skoro 20 000 Kč), zvýšení minimální mzdy na 751 eur měsíčně (tj. skoro 21 000 Kč), zvýšení důchodů, osvobození od daní pro lidi s příjmem do 1 000 eur (tj. skoro 28 000 Kč), minimální plat 1000 eur při práci na částečný (!) úvazek pro veřejný sektor, zrušení daně z nemovitostí, snížení daně z pohonných hmot, 30% finanční příspěvek pro předlužené příjemce hypoték (to aby mohli dál splácet a nemuseli si podávat ruku s exekutorem), elektřinu zdarma, konec usilování o přebytkové rozpočty, což jinými slovy znamená, že vláda nehodlá snížit zadlužení státu ze stávajících 175 % HDP … a tak dál a dál. Úsměv na rtech ovšem mrzne v okamžiku, kdy se začíná ukazovat, že to pro jednou nějaký politik se svými sliby asi myslel vážně! Koneckonců, už během několika málo dnů od voleb stačila nová vláda zastavit privatizace.

To, co slíbil pan Tsipras, by byly fantasmagorie i v případě země, která by byla bohatá a měla vyrovnaný rozpočet – tedy kupříkladu v Německu. Do pokladny totiž nic nového nepřiteče, zato bude odtékat víc. V případě Řecka je to ale rovnou velice účinná cesta k rychlému bankrotu. A to ne „měkkému“, jaký zažilo už dvakrát od roku 2010, ale tentokrát „tvrdému“, se vším všudy. S takovým programem už by Řecku nikdo na finančním trhu nepůjčil. A pokud by Řecku nikdo nepůjčil, Řecko by to neufinancovalo víc než pár měsíců. Potom by zbankrotovalo a propadlo se do velmi tvrdé recese, ze které se horko těžko přednedávnem vydrápalo.

Přijde-li bankrot Řecka, Evropská centrální banka nejspíš přestane akceptovat řecké dluhopisy jako zástavu. To by zase odřízlo řecké banky od likvidity. Takže řecké banky by byly na suchu a začaly by se hroutit. Řecké banky to dobře tuší, takže jen během pár dnů od voleb akcie největších řeckých bank ztratily už přes 40 % ceny. Tuší to i běžní Řekové, kteří si před volbami vybírali vklady z bank. Teď, po volbách, z Řecka dál peníze odtékají. Pokud se tedy řecká vláda skutečně rozšoupne, jak dnes slibuje, bude neodvratný nejen bankrot, ale také vystoupení Řecka z eurozóny.

Připadá vám to až dosud jako zajímavý příběh, jeden z těch, které se nás naštěstí netýkají, ale právě proto si je v rámci drbů rádi poslechneme? Nejsem si tak docela jistá, že se nás to netýká. Všechno totiž záleží na tom, jak by se s potenciálním pádem Řecka popasovaly další jižní země: Itálie, Španělsko či Portugalsko. Jejich bankovní systémy byly minimálně donedávna velmi provázané. Jestli jsou provázány ještě pořád, ví dneska málokdo. Účetnictví problémových bank je totiž jenom natolik průkazné, nakolik jsou problémové banky své problémy ochotné v účetnictví přiznat. Pokud u nich stále existují problémy, a to je dost možné, protože poslední zátěžové testy odhalily, že 10 % testovaných bank by nemuselo ustát další krizi, požár se rozšíří. Je to ruská ruleta. Hraje se o to, zda se rok 2008, kdy se lidé po celé Evropě báli o své vklady, bude opakovat. To by se nás týkalo zatraceně hodně.

Ale vůbec ne, já nemaluju čerta na zeď a nepřivolávám katastrofu, co vás nemá! To všechno by přece svým svérázným způsobem bylo skvělé! Řecku mělo být dovoleno „natvrdo“ zbankrotovat už dávno – už v roce 2010. A čím dříve mu to bude dovoleno, tím líp. Tím budou menší náklady. Tím se do jeho černé díry a do černé díry dalších evropských bank nalije míň peněz nás všech. Z pohledu několika měsíců to bude bolet. Jako když si vykloubíte rameno a doktor vám ho nahodí zpátky. Ale čím déle to trvá, než se rameno nahodí, tím je to pak horší, a stejně víte, že tomu neujdete. Z pohledu roků by tvrdý bankrot Řecka a jeho vyhazov z eurozóny ulevil všem. Řekům. Eurozóně. I nám.

Zdroj: Blog autorky