Zatím to platí v míře vrchovaté. Ještě před koncem roku prezident Porošenko podepsal zákon, který všem bývalým bojovníkům UPA (Ukrajinské povstalecké armády) přiznává statut válečných veteránů. Doposud se to týkalo jen těch, kteří bojovali nejen proti Rudé armádě (což byli všichni z UPA), ale také proti německým okupantům.

Podle nového zákona tedy válečnými veterány a bojovníky za svobodu Ukrajiny budou také ti, kdož zůstali věrnými spojenci Wehrmachtu a jednotek SS až do konce války. Ukrajinské příslušníky divize SS Galizien zákon výslovně nezmiňuje, avšak uvidíme jaká bude praxe. Proti zákonu protestovala Ruská federace, Izrael a Polsko, Západ jako takový mlčí ve všech řečech, jen český ministr zahraničí Petříček prohlásil, že jde o ukrajinskou vnitřní záležitost.

Nejde, jedná se o první pokus zásadně revidovat výsledky II. světové války, změnit pohled na dějiny. Čiré zlo již není nacismus a Hitlerovo Německo, ale bývalý Sovětský svaz a dnešní Ruská federace. Dobří hoši přece bojovali proti SSSR, a to, že byli spojenci, případně příslušníci jednotek SS a pachateli těch nejstrašnějších válečných zločinů, „demokratický“ Západ a zejména Evropská unie považuje jen za drobnou vadu, o které se nemluví. My přece potřebujeme spojence ochotné bojovat proti Rusku dnes, což ukrajinští (neo)nacisté alespoň verbálně slibují.

Jejich pochodňový průvod v Kyjevě při oslavě narozenin Stefana Bandery byl připomínkou toho, že historie se občas pohybuje v bludném kruhu kvůli politice dvojího metru a dvojích standardů. Pro Brusel je protiruská orientace Ukrajiny zárukou demokracie. Pro pana ministra Petříčka také.

Ledva uhasly pochodně z banderovské oslavy, Kyjev znovu připomenul, že má válečné loďstvo, které bude plout z Černého do Azovského moře Kerčským průlivem, „Ať se to Rusům líbí, nebo ne.“ Ministr obrany Poltorak poznamenal, že lodě pojedou dvacetkrát, třicetkrát a třeba i stokrát. Nevím, pokud by zopakovaly trasu těch zadržených v listopadu, asi by těch proplutí tolik nebylo.

Poslední zajímavá zpráva z Ukrajiny se objevila v pátek. Zaujala mě, protože se přímo týká České republiky. Ukrajinská tajná služba SBU začala vyšetřovat pokus o státní převrat v Kyjevě, ke kterému došlo v květnu loňského roku v Čechách. Na blíže neurčeném místě u nás se sešel První národní ukrajinský kongres (PNUK), který označil Vrchní radu, Generální prokuraturu a ministerstvo vnitra Ukrajiny za nezákonné a zločinecké organizace.

Proto se rozhodl vytvořit vlastní soud „Ukrajinský lidový tribunál“, jehož rozsudky bude realizovat zvláštní zpravodajská služba nazvaná „Tajné exekuce“. Kongres vyzval k vytvoření „Ukrajinské lidové armády“ sestávající z pěti legií, která provede státní převrat a bude bojovat proti policii a Národní gardě. Vybrali také svého prezidentského kandidáta Ivana Bubenčíka.

Toho krátce předtím podmínečně propustili z vězení. Bubenčík byl známá postava Majdanu v roce 2014 a je důvodně podezřelý z toho, že zastřelil dva velitele policejního útvaru Berkut, a patřil k osobám, které rozpoutali masakr, jež vedl k pádu prezidenta Janukovyče.

Kongres organizoval jistý Rustam Tašbajev, jehož v roce 2015 SBU vyhostila z Ukrajiny, kvůli akci Majdan 3. 0. Takže nejenom Nadija Savčenková se snažila o státní převrat. SBU považuje zasedání Prvního národního ukrajinského kongresu za pokus o založení teroristické organizace (jimi se Ukrajina kdysi přímo hemžila, ostatně sám Bandera byl v Polsku odsouzen k smrti za atentát na ministra vnitra). Docela by mě zajímalo, zda si naše tajné služby ve své zběsilé honbě za ruskými a čínskými špiony všímají i podobných rizikových jevů.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)