Předchozí Nečasovsko-Kalouskovská vláda byla pro zemi pohromou; mimo řadu devastujících kroků v oblasti daňové politiky a demontáže sociálních služeb zaprodávala a rozdávala český majetek církvím navzdory přání národa. Nečas je pryč, Kalousek ztratil moc, lid si zvolil nástupce. A zřejmě ve smyslu přísloví z deště pod okap. Sobotka (dělá se mi fyzicky nevolno při pohledu na jeho věčně vysmátý ksicht) kontrolovaný stále ještě oblíbeným kmotrem Babišem, v pozadí s přitakávajícím slabochem Zemanem se vydali jinou cestou, pro zemi o nic méně horší. Tentokrát se vydali vstříc Evropské unii a nárokům sudetských Němců. A vzali to od podlahy.

Vládní esa neschopnosti

Před nedávnem ohlásil Američan Jiří Dienstbier úmysl vzdát se výjimky, kterou horko ťažko vyjednal bývalý prezident Klaus před podpisem ponižující Lisabonské smlouvy, a pro kterou se vžil pejorativní výraz Klausova výjimka, což evokuje dojem, že jde o jakousi osobní truc-výjimku, kterou si vyřvalo zlobivé děcko, ačkoliv to v podstatě nikdo nepotřeboval. Jenže šlo o velmi vážnou věc. Šlo o záruky, že nebudou prolomeny Benešovy dekrety. Sobotka ale prohlásil: „Není důvod k tomu, aby se ČR o tuto výjimku nadále snažila. Vláda je přesvědčena, že nedává žádný smysl. Jestliže zde byly nějaké obavy, byly to obavy neopodstatněné.“ Neopodstatněné? Uf!

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek zase v lednu t.r. navrhl, aby se do programového prohlášení nové vlády dostal požadavek co nejrychleji přijmout euro. Podle Zaorálka, prý „není jiná alternativa“. Není jiná alternativa? A co třeba alternativa euro nepřijmout? Jak si může Zaorálek dovolit tvrdit takovou nehoráznost?

Ostatně Zeman v podstatě není proti.

Zaorálkův lednový požadavek na přijetí eura není jediným kontroverzním výrokem našeho ministra zahraničí. V těchto dnech vypustil další perlu: „Zahájit repatriaci volyňských Čechů by vyznělo jako projev nedůvěry ukrajinské vládě a její schopnosti stabilizovat poměry v zemi.“ Co na to dodat?

Dnešní článek na iDnes s titulkem Česko se připojí k fiskálnímu paktu EU, který odmítali Nečas i Klaus potvrzuje nastoupený trend. Připomeňme, o co jde.

Fiskální pakt si klade za cíl zvýšit fiskální odpovědnost států, neboť požaduje, aby státy uzákonily nejlépe v ústavě, že povolený deficit bude jen do 0,5 % HDP. Která země to nedodrží, bude pokutována do výše 0,1 % HDP.

Pro zajímavost, v roce 2012 měla Česká republika HDP 195,7 miliard USD, půl procenta z toho je necelá miliarda dolarů, tedy zhruba 20 miliard korun. Náš deficit v tomto roce byl 135 miliard. Požadavek FP jsme překročili 7krát. Přijetím fiskálního paktu se odsoudíme k nekonečným pokutám pravděpodobně v maximální výši, což bude kolem 400 miliard korun a do vykradené státní pokladny zatneme sekeru ještě hlouběji. Chybějící peníze bude muset vládat někde najít. A protože si nebude moci půjčit, bude muset omezit výdaje. Sociální. Hádejte, koho se to dotkne a jak.

Nejsem zastáncem státního deficitu, ale řešení Evropské unie vyprodukované v pohodlných klubovkách evropských pseudosocialistů nás dovede k situaci ne nepodobné té v Řecku či ve Španělsku.

Fiskální pakt je povinný pro země platící eurem. Pokud přijmeme euro, jak o tom vlhce sní Zaorálek, a podepíšeme fiskální pakt, přibude k tomu další nepříjemná povinnost a sice přispívat do ESM.

Evropský stabilizační mechanismus ESM, lidově euroval, je fond finanční pomoci krachujícím zemím. Přispívají do něho jednotlivé státy Unie. Česká republika jej ratifikovala jako poslední v dubnu 2013 podpisem prezidenta Zemana. ESM bude zachraňovat evropské banky v potížích. Snahou je, aby se na záchraně bank podílela celá Unie a ne jednotlivé státy, ve kterých banky operují. Všimněte si – vůbec se neuvažuje o možnosti nechat nezodpovědné banky padnout. Je třeba je udržet při životě za jakoukoliv cenu a vždy penězi daňových poplatníků. ESM prostě rozprostře platby na celou EU. Je to ten nám dobře známý trend posledních let, že zisky bank jsou soukromé, jejich ztráty ale hradíme všichni. Socialismus na ruby.

Velmi problematickým bodem úmluvy je článek 27, neboť neumožňuje žádnou kontrolu, audit, či případné zabavení či rozpuštění fondu:

Majetek, financování a aktiva ESM, ať už se nacházejí kdekoli nebo jsou drženy kýmkoli, nechť jsou imunní proti prohlídce, nárokování, konfiskaci, vyvlastnění či jakékoli jiné formě zmocnění, záboru či exekuce výkonnou, soudní, administrativní i zákonodárnou akcí.

Článek 30 poskytuje lidem, kteří o alokaci fondů rozhodují, naprostou imunitu před případnými soudy nebo žalobami:

Guvernéři, ředitelé,… a personál ESM jsou imunní vůči soudnímu procesu s ohledem na jejich úkony a jejich oficiální dokumenty jsou nedotknutelné.

Článek 10 stanovuje:

Představenstvo ředitelů se může rozhodnout změnit autorizovaný kapitál (jeho výši, definovanou ve článku 8 na 700 mld €)…

Pokud k takovému rozhodnutí dojde, budou členské země povinny do několika dnů doplnit „autorizovaný kapitál“ ber kde ber. A nikdo nesmí ani odmítnout, ani se šéfů fondů zeptat, kam ty peníze vlastně půjdou. Na to, že by je fond někdy vrátil, netřeba ani pomyslet.

Nejenže tedy budeme platit a platit, ale ještě se vzdáváme své suverenity ve prospěch bruselských byrokratů. Horší rozhodnutí už snad ani nešlo učinit.

A co z toho budeme mít? Podle Zaorálka získáme právo účastnit se summitů zemí eurozóny. Bingo! Tak tomu říkám dobrý obchod!

Duo Nečas Kalousek bylo špatné, škodilo zemi, ale škodilo tak nějak dovnitř. Rozhodnutí, která Nečasova vláda učinila, se (teoreticky) dají opravit, restituční zákon zrušit, majetek církvím zase sebrat, daňové zákony zmírnit. V podstatě vše zůstalo v zemi. Byli jsme v mezích možností svými pány.

Naproti tomu duo Babiš Sobotka a jejich Bratrstvo kočičí pracky složené z různých Zaorálků, Dienstbierů a podobných zrůd škodí nevratně. Vzdáváme se své suverenity, laškujeme se sudeťáky, jejíž požadavkům pomalu uhrabáváme pěšinku, upisujeme se paktům, ze kterých nikdo, ani zkrachovalé Řecko, nedokázal odejít. Co peklo pohltí, nikdy nevrátí.

Tentokrát, milý národe, máš, co sis zvolil. Ještě ti to možná nedošlo, ale brzy dojde. To ty jsi dal hlasy Babišově klanu a připustil ke korytům různé Sobotky, Dienstbiery a Zaorálky.

Těžko říct, kdo z nich je nejnebezpečnější. Eurohujeři z ČSSD odevzdávají zbytky naší státnosti do Bruselu a byznysman Babiš, který by je mohl zastavit, se stará jen o to, aby stovky jeho firem dobře prosperovaly.

Se svým majetkem zhruba 50 miliard korun a ovládajícím 230 správních společností (57 tisíc hektarů zemědělské půdy, což je 0,7 % rozlohy ČR a příjemce 3 miliard státních dotací [údaj z roku 2010], zdroj Wikipedia) a majitel mediálního koncernu MAFRA (deníky Lidové noviny a Dnes, jeden pražský regionální deník, tři televizní stanice, dvě rozhlasové stanice a zpravodajský internetový portál plus jeden virtuální mobilní operátor) se stará hlavně o svůj prospěch. Stal se také ministrem financí, což mu umožňuje nejen jistotu, že mu stát půjde na ruku co se týče jeho podnikatelských aktivit, že žádný finanční úřad nikdy neprovede audit jeho firem, ale také mu to otevírá cestu k nahlédnutí do finančních toků a daňových přiznání konkurenčních firem a možnost ovlivnit zákony země ve svůj prospěch. Produkuje většinu potravin pro většinu národa a produkuje je způsobem, jaký je pro něj výhodný s jistotou, že mu kontrolní orgány státu nikdy nebudou klást otázky. Vlastnictvím koncernu MAFRA se pojistil, že žádný všetečný novinář nikdy nebude strkat nos do jeho záležitostí. Ostatně nepochybuji, že v tom směru má také uzavřenou džentlmenskou dohodu s uhlobaronem Bakalou, aby i jeho média držela basu výměnou za jiné protislužbičky – například slepotu FÚ vůči Bakalovým firmám.

Babiš se stal nejmocnějším mužem v zemi, v podstatě má republiku jako své léno a bude trvat velmi, velmi dlouho, než se země z jeho vlivu vymámí. Pamatujme, moc korumpuje a absolutní moc kormpuje absolutně. Babiš by musel být svatý, aby své moci nevyužil.

Al Capona, největšího gangstera třicátých let Ameriky, nakonec dostali na daních. Noví gangsteři 21. století už tyhle chyby nedělají. Ti si ministerstvo financí prostě koupí celé i s vrátnými.

Jak říkám, národe, zvolil sis, a poneseš důsledky. Jedny grázly u koryta vystřídali grázlové desetkrát horší a nebezpečnější. A neříkej, že nebyla volba! Byla! Proč dostala tak málo hlasů Strana svobodných občanů Petra Macha? Proč zcela propadla Bobošíková a její Suverenita? A co Dělnická strana sociální spravedlnosti? Ani jedna z těchto stran by nikdy nedovolila to, k čemu teď nevratně spějeme. A máme tady další zajímavé strany, například novou stranu Ne Bruselu – Národní demokracie. Ti ještě v posledních volbách nefigurovali a pochybuji, že v těch dalších je bude někdo znát, o to se už média umějí postarat.

Možná jsou výsledky posledních voleb jen dalším důkazem, že demokracie nefunguje a fungovat nemůže, protože ulice si zvolí slepě a na základě primitivní mediální masáže. Máme, co jsme chtěli a každá země má vládu, jakou si zaslouží. I my. Brzy to poznáme.

Zdroj: zvědavec.org