Satan z Prahy

Templetonova cena je pro monsignora Halíka velmi prestižní ocenění, které získala také Matka Tereza, jež zakládala útulky pro umírající, sirotky a opuštěné děti. Budovala nemocnice a školy. Navštívila ve světě mnoho míst lidského utrpení: osadu s přesídlenci po černobylské havárii, v obleženém Bejrútu vyhledávala děti ohrožené válkou – v rozvalinách města jich našla na šedesát zmrzačených a nemocných a všechny se jí podařilo evakuovat do bezpečí. Založila Misionářky lásky, kongregace Milosrdenství… Získala rovněž Nobelovu cenu míru, o níž bylo řečeno, že je asi málo duchovní. Může se s Matkou Terezou rychlokvašný katolický kněz Tomáš Halík rovnat…?

Nejmizernější je na tomto zvláštním teologovi fakt, že místo srdce na dlani má duši plnou zloby a kariérních vášní. Jeho mírumilovnost je pouze skvěle zahrané divadlo, zvláště když vše zahrnuje už nyní do své předvolební kampaně. Nejde o to, jaký střet spolu mají pánové Chlumec a Halík, podstatně je si uvědomit míru zášti, kterou v sobě až do míry hrubé patologické nestoudnosti chová prelát Jeho Svatosti – Monsignor 2. stupně. Když uslyší jméno Miloš Zeman, vyplaví se z něho přímo ďábelský adrenalin, s nímž o něm tvrdí: “Spíš je mi ho dnes líto, vidím, že je to nemocný člověk. Léta alkoholu a barbarské životosprávy se podepsaly na jeho zjevu, na jeho chování i na jeho myšlení. Vždyť on byl původně intelektuál, Klause převyšoval inteligencí a hlavně smyslem pro humor. Pak si přisvojil masku jakéhosi bodrého, přihlouplého strýce. Ale ta mu přirostla k obličeji tak, že už ji nemůže sundat. Přitom styl jeho rozhodování, koho jmenuje ministrem, komu udělí nebo odepře profesorský titul, nese znaky orientálního despoty, který odměňuje své milce a mstí se svým nepřátelům…”

Mám říct nahlas, co mi připomíná on? Jak může “světová” osobnost a nositel prestižní Templetonovy ceny tak hulvátsky urážet hlavu státu? A co tak, pane Halíku, vámi milovaný abstinent Václav Havel…? Nechci malovat čerta na zeď, ale vzhledem k rozložení momentálních českých nálad by se prelát Halík stal prezidentem jedině v případě, že proti němu v druhém kole kandidovala lázeňská pacientka v hidžábu. Další příklad prelátského myšlení v podání teologa na baterky Halíka je v dopise panu Chlumci:

Pane lektore tvůrčího psaní a žurnalistiky, jste-li autorem vskutku „tvůrčího“ psaní řediteli ČR2, měl byste se omluvit mně i rozhlasu za pomluvu, v níž jste naprosto obrátil smysl mého sdělení; řekl jsem pravý opak toho, co stojí ve vašem denunciačním přípisu. Nevím, zda Vás k tomu vedla zaslepenost a fanatičnost, čišící z vašeho dopisu, nebo neschopnost pochopit smysl sdělení v rádiu, nebo zda jste si mne a pořad spletl s něčím jiným. V každém případě se podivuji instituci, která člověka vašeho typu zaměstnává jako „lektora žurnalistiky“(sic!) a podobně to vnímají i pracovníci rozhlasu. Z úrovně Vaše dopisu si nedovedu představit, co své žáky učíte. V každém případě jste své instituci způsobil pěknou ostudu…“

Zde je nutné vzpomenout filozofa Voltaira a jeho slova: „S vašim názorem nesouhlasím, ale dám život za to, abyste ho mohl veřejně prohlašovat.“ Není tedy důležité, kdo z těchto dvou má pravdu, děsí však fakt, jak se vyjadřuje samozvaný filozof a nositel prestižní Templetonovy ceny, kterou získal z protekcionismu jako další z neúspěšných pokusů o „amerického“ kandidáta na prezidenta ČR, (po Švejnarovi, Albrightové, Schwarzenbergovi…), prelát Jeho Svatosti – Monsignor 2. stupně. Kdo jiný by měl jít příkladem lidstvu, nežli právě svatí muži? Nevidět hrdiny v zavražděných karikaturistech, to je věc názoru každého, ovšem je třeba si říct, kolik tito „hanebníci“ zastřelili lidí a kolik jich zabili tzv. ochránci práv islámu? A třeba za banality, kdy se stal malér, za něhož byla vyhlášena fatva; hromádku vepřových kostí někdo hodil před vstupní dveře brněnské mešity a jejich kliku pomazal následně sádlem a pověsil na ni i kus vepřového masa.

Muslimové podali na neznámého pachatele trestní oznámení. Konzumaci vepřového masa islám přísně zakazuje; muslimové jej považují za nečisté. Proto prý byla na Česko vyřčená fatva, která se nedá odvolat. Musí se údajně splnit do pěti let. Není otázka jestli, ale kdy to přijde a poteče krev a šedý mozek bude stékat po stěnách. Zprávu převzal a osobně prošetřoval ÚOOZ Praha. Dodnes však nebyla varována jediná státní instituce, jediné nádraží, nebo škola či nemocnice. Velký problém je, že mezi BIS a ÚOOZ se vede konkurenční boj. Prakticky tyto dvě instituce mezi sebou minimálně komunikují. Co se stalo ve Francii, to se může zítra klidně stát i u nás; a to nešířím poplašné zprávy…