Podle Spiegelu, měly NSA a CIA tajná agenturní pracoviště i v Praze. Je-li beztrestně odposloucháván americký prezident, je s velkou pravděpodobností špiclován i prezident český. A nelze se ani divit, proč je Angela Merkel v pozici, v jaké se nachází. Je už jasné, kolik věcí, jak dlouho a do jaké hloubky na ní museli zjišťovat, co všechno o ní vědí, čím vším ji vydírají. Ale, není to jenom Angela. Jsou to tisíce politiků v Evropě, včetně ČR. A co na to naše tajné služby – identifikovaly vůbec místa a způsoby odposlechů našich vládních činitelů a varovaly je? Nebo, bez vědomí vlády, podobně jako tajné služby Německa, s NSA spolupracují na základě dohody LIAISON, což je jednosměrný systém sdílení a poskytování zpravodajských zpráv a informací mezi „spřátelenými“ zpravodajskými službami.

Paranoia o ovlivňování prezidentských voleb Ruskem v jiných zemích, je šířena i mnohými snaživými českými politiky a komentátory, kteří se nedokáží jinak kvalifikovaně zviditelnit.  A názor prezidenta Zemana /už z března 2017/: „Žvásty o nejrůznějších kybernetických útocích jsou móda. Někdo si dělá reklamu, aby se zvýšil počet pracovníků, kteří budou bojovat proti kybernetickému nebezpečí a zvýšil tak rozpočet těchto institucí“. S názorem prezidenta na české tajné služby mohou mnozí souhlasit, ale bagatelizovat nebezpečí by byla velká chyba.

Podle zprávy Národního centra pro kybernetickou bezpečnost (NCKB) při hackerském útok na české MZ bylo ukradeno 7119 dokumentů. Z toho 48 ze schránky ministra zahraničí. Držitel informací může podle NCKB „získat nad ČR strategickou výhodu, zneužitelné informace o postupech ve státních institucích a oslabit pozici státu při řadě vyjednávání. Získané informace lze použít i k útokům na domácí instituce a zahraniční partnery“. Tady ale veškeré informace končí. Proč ale s odhalením této hrozby přichází NCKB až nyní? A kdo těm naivně se chovajícím politikům léta radil a kdo je za tento stav zodpovědný?

Bezmocnost nepřímo potvrdil Lubomí rZaorálek, když konstatoval: „Setkal jsem se s odborníky v oblasti, kteří mi vysvětlili, že v tuto chvíli mi bezpečnostní služby nejsou schopny poskytnout důkazy, abych mohl říct o mnoho víc. Odkázal bych vás na ně, ale je otázka, co vám řeknou. Ony toho totiž nerady moc říkají.  Sdělili mi jen, že tento typ útoku si může dovolit pouze organizace tak velká jako je stát. Nyní se hledá pachatel. Názor, že to byl státní útvar, to mám téměř se štemplem. Nemohl jsem ho ale označit jednoznačně, protože nemám důkazy a je pravda, že někteří mě upozorňovali, že vidí i jiné alternativy. Oblast je totiž tak složitá, že státní správa asi ještě není schopná si uvědomit rozsah a naléhavost rostoucího rizika“, konstatuje Zaorálek. „Chtěl bych usilovat o nezávislý audit situace, abychom věděli, že jdeme cestou, kde můžeme garantovat zvyšování bezpečnosti.“ Kdo ho ale smí dělat bez nařčení ze zaujetí a kdo ho provede?

Oliver Stone cituje Snowdena co zažil, ještě jako zpravodajec NSA, v Japonsku. Vybírám z doslovného překladu:. „NSA chtěla na Japonce zapůsobit, ukázat jim naše možnosti. Méně nadšení však byli, když zjistili, že chceme, aby nám pomohli sledovat své obyvatele. Prý to odporuje jejich zákonům. Samozřejmě, že jsme si tak napíchli celou zemi. A šli jsme dál. Jakmile nám patřil jejich komunikační systém, zaměřili jsme se na reálnou infrastrukturu. Nainstalovali jsme malé spící programy do rozvodných sítí, přehrad, nemocnic. V případě, že by Japonci přestali být našimi spojenci, všechno by zhaslo. A nešlo jen o Japonsko. S naším malwarem jsme pronikli např. i do Mexika, Německa, Brazílie, Rakouska. Tedy v Číně Rusku, Iránu ve Venezuele to lze pochopit. Ale v Rakousku?… Sledovat jsme měli i hlavy států i významné průmyslnílky. Mapovat obchodní dohody, sexuální skandály, diplomatické depeše. USA by tak měli v ruce esa pro jednání G8, či páku na brazilské ropné společnosti, nebo na některé neposlušné vůdce třetího světa. Ať už si to obhajujete jakkoliv, pravda je, že tu nejde o terorismus. Terorismus je jen výmluva. Jde o kontrolu nad ekonomikou a společností. A jediné co skutečně chráníte je nadřazenost vaší vlády“.

Stone: Byl zmíněn malware, který měl zničit elektrárny, komunikace, vyřadit zemi z provozu. Rusové si přece musí být vědomi těchto rizik. Jistě se už nějaký čas zabývají možnostmi jak se bránit, aby situace nenastala u nich?

Putin: Tomu možná nebudete věřit. Na počátku 90. let jsme měli za to, že studená válka skončila. Domnívali jsme se, že opravdu skončila a že není důvod přijímat nová obranná opatření. Pokládali jsme se za organickou součást světového společenství. Neměli jsme vlastní počítačové vybavení. Naše firmy, vládní instituce úřady vše dovážely. Z Evropy i z USA. Najdete je i u zpravodajců nebo na MO. Teprve v poslední době jsme si začali tato nebezpečí uvědomovat a snažit se zajišťovat bezpečnost i technologickou nezávislost. K tomu už podnikáme patřičné kroky.

Stone: Mluvíme-li o tom co v r.2008 provedly USA svému spojenci Japonsku, pokud zaváděly malware u svých spojenců, co potom v případě takové Číny, Ruska, Iránu? Rusko muselo už tehdy vědět, že USA používá malware. Ale USA to nepřiznají, ale v r.2010 jsme úspěšně nasadili v Iránu virus Stuxnet. To víme. Došlo k útoku na Rusko už v r.2006-10?

Putin: Tehdy jsme tomu nevěnovali pozornost. Ale v našich  závodech na výrobu jaderných zbraní byli přímo v provozu snad do r.2006 američtí pozorovatelé. Důvěra a otevřenost Ruska byla bezpříkladná. Kdy se začal budovat ruský kybernetický potenciál? Bylo to obtížné, ale máme vysokou úroveň vzdělávání i matematiky. Naše firmy se staly na trhu sw i hw konkurenceschopné. Vznikají superpočitače. Vzpomeňme, že už před volbami v USA došlo k dvojitému botnetovému útoku na banky ve více než 20 zemích. V Rusku na 6 bank i burzu.. Tehdy už napomohlo preventivní opatření.

Česká BIS nepochybně monitoruje aktivity US služeb, ale problémem je, že má vystavený zákaz rozkladné činnosti proti nim, s odkazem právě na LIAISON. Všichni, včetně policie, tak mají svázané ruce. Nesmíte-li útoky ani analyzovat, pak je za současného stavu velmi obtížné, ne-li vyloučené, hledat ochranu národní kybernetické komunikace. A také – jak jsme svoji utajovanou komunikaci vůbec schopni zabezpečit, když jen rozpočet USA na tuto oblast přesahují výší HDP ČR?“ Ruské náklady neznáme. Jsou-li srovnatelné s náklady USA na zbrojení, nečiní ani 12%.

Přesto nám prý pomůže, kromě „Národního centra pro kybernetickou bezpečnost“, rychlé vytvoření další instituce - Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který transponuje směrnici EU o opatřeních k zajištění bezpečnosti sítí a informačních systémů v rámci EU. Z dosavadních agend NBÚ bude nový úřad řešit kybernetickou bezpečnost, část problematiky ochrany utajovaných informací v informačních a komunikačních systémech, kryptografickou ochranu či neveřejné služby v rámci družicového systému Galileo. K tomu postupně vytvoříme tým až 400 specialistů a postavíme jim novou budovu. Výdaje jen tohoto nového úřadu budou jen v r.2017 činit zhruba 214 mil. korun, z čehož 139 mil. budou kapitálové výdaje a 75 mil. běžné výdaje. Návrh počítá i s tím, že nový úřad získá 183 mil. Kč z rozpočtu NBÚ a dalších 31 mil. z nespotřebovaných výdajů. NBÚ má tedy v letošním schváleném rozpočtu výdaje zhruba 490 mil. Kč. Výstavba by se měla uskutečnit v r. 2018-23.

Nový úřad se zřejmě stane supervizorem stovek stávajících pracovníků tajných služeb tedy BIS, NBÚ, Vojenského zpravodajství, disponujícími již dnes společně rozpočtem kolem 3,5 miliardy. Nelze opomenout ani Vládní bezpečnostní tým GovCERT.CZ, který údajně již dnes eviduje zhruba 100 bezpečnostních incidentů měsíčně. Jeho schopnosti dokumentuje už druhé vítězství ve cvičení Locked Shields 2017, pořádaným NATO, do kterého bylo zapojeno 900 odborníků z 25 států EU, 3 000 virtuálních systémů a provedeno až 2 500 simulovaných útoků z nepřátelské země na elektrické rozvodné systémy, drony, systémy velení a řízení a další systémy operační infrastruktury. Jen škoda, že celý tento systém nezafungoval v praxi např. na zmíněný vyděračský virus WannaCry, ani na jeho následovníka Win32/Diskcoder napadajícího opět bankovní sektor, energetické i poštovní společnosti a další počítačové infrastruktury znovu po celém světě.

Ale podle nejnovějších informací bude nakonec tím hlavním vojenské zpravodajství. To má dostat mj. právo sledovat, ovlivňovat a blokovat internetový provoz. Mnoho nezávislých specialistů se shoduje, že tento systém bude nefunkční a hlavně zneužitelný pro šmírování v podstatě kohokoli.  To ale není předmětem této analýzy, ale jsem si jist, že se ho ujme spousta odborníků všeho druhu.

Ještě že nad tím vším bdí, kromě Bezpečnostní rady státu, celá řada parlamentních výborů:. Výbor pro obranu, Výbor pro bezpečnost, Komise pro kontrolu GIBS a Komise pro kontrolu použití odposlechů a ještě Podvýbor pro obrannou a bezpečnostní politiku a strategické koncepce ČR. Všech těchto komisích je předsedou nebo místopředsedou patrně jeden z nejfundovanějších a i patrně nejlépe placených poslanců Ivan Gabal, který si stěžuje, že se bohužel nedá zvládnout všechno. Zvláště, když jeho prioritou je dnes odvolání české ambasadorky v Sýrii, jejíž informace se často odlišují od oficiální propagandy našich spojenců v EU. Vyzná se v tom chaosu vůbec někdo, když komplexními informacemi nedisponuje ani ministr zahraničí? Asi jsem to vše nepopsal přesně, ale dokáže někdo ten propletenec funkcí a komisí rozkreslit alespoň v diagramu a popsat jeho praktické výstupy?

Když už ale máme takto naplánovanou strukturu, je nutno se ptát: má už někdo představu jak bude, všem v této analýze popsaným nebezpečím a mnoha dalším, nový úřad čelit a jak metodicky povede informatiky jednotlivých státních útvarů? Podle odhadů, které uvádí poslanec Úsvitu Štětina, je na světě  okolo 300 mil. botnetových, tj. útočících počítačů z celkového počtu asi 2 mld. počítačů použitých. A každý den proběhne více než 20 mil. útoků s malwarovými signaturami. Je nakaženo více než 6 mil. webových stránek a je prolomeno několik miliónů e-mailových schránek. Každý den je identifikováno mnoho miliónů nepopsaných útoků neznámého typu. Je-li z toho alespoň setina pravdy je povinností politiků začít racionálně konat a chránit naši strategickou komunikaci.

V „odborných“ debatách na ČT se dozvídáme, že komunikační kanály všech státních institucí budou vybaveny jakýmisi černými skříňkami, zabraňující napadení. Tyto „skříňky“ by tak mohly monitorovat a sbírat data o všech uživatelích daného poskytovatele komunikačních technologií, přičemž prý půjde obrazně pouze o „úsekové měření rychlosti“, tzn. že nepůjde o monitoring konkrétních osob, ale jeho účelem bude zachytit a signalizovat nestandardní chování na sledovaných sítích, a tím včas upozornit a reagovat na ohrožení bezpečnosti kybernetického prostoru.

S geniálním řešením přichází sám ministr obrany Stropnický – “kybernetickou bezpečnost by prý pomohla zvýšit smlouva s nějakým operátorem, či např. izraelská pomoc budovaná na základě vzájemné důvěry“. Ještě naivnější je představa, že Česko bude chránit kyberliga, tj. špičkoví ajťáci ze soukromých firem kteří nastoupí /už se na to i se svými zahraničními zaměstnavateli určitě těší/, když hackeři ohrozí stát!! Následně prý působnost zákona o kybernetické bezpečnosti rozšíříme na další provozovatele a správce IT. Ti budou muset bezpečnostní incidenty oznamovat, což prý zajistí ochranu před ztrátou citlivých údajů uživatelů a zamezí dalšímu šířením škod. Tak naplníme akční plán Národní strategie kybernetické bezpečnosti pro r. 2015–2020. Jak je vše geniálně jednoduché a účinné!

Na rozdíl od řady politiků ale, předseda Pirátů Bartoš a odborník na IT, zpochybnil omílané tvrzení, že útok na MZ ukazuje na Rusko. Fakt, že se nějaký počítač nachází na půdě Ruska ještě neznamená, že útočí Rusové. Kontrolu nad počítačem může mít každý, kdo to umí. Bartoš totálně zpochybnil i novelu zákona o vojenském zpravodajství, který vůbec neřeší, kde a jak se budou data ukládat, kdo k nim bude mít přístup. Chybí i definice kontrolních funkcí. A já přidávám – kudy bude komunikace probíhat! Závěrem se Bartoš odvážil, u nás poprvé nahlas vyslovit, že bezkonkurenčně největší hacker ve světě jsou USA. A já musím doplnit /viz. výše uvedené/ – ruku v ruce s Brity. Ale to ať si posoudí každý sám. Ale obávám se, že naši plánovači kyberochrany tuto skutečnost neberou vůbec v úvahu.

Ale v odpovědi na otázku „Kdo je v současnosti největší kybernetickou hrozbou?“ má opět zcela jasno náš MO Stropnický „Všichni přece víme /odkud?/, kdo je v tomto aktivní a kdo má systematický zájem v šíření polopravd a totálních lží“. Jeho jasnozřivost při návštěvách USA, můžeme jen obdivovat, podobně jako jeho apel k politické odvaze přijmout správná a odvážná rozhodnutí k řešení hybridních hrozeb.

Jak racionálně čelit útokům na strategickou telekomunikaci a infrastrukturu ČR

Dobře navrženou, podle přísných pravidel řízenou a provozovanou páteřní optickou síť lze velmi obtížně nabourat. Je dosud jedinou známou možností pro bezpečné komunikování přísně utajených informací, jakož i řídicích systémů důležité státní infrastruktury, včetně obrany. Lze tvrdit, že teprve Národní telekomunikační síť striktně realizovaná na optických okruzích je zárukou smysluplného rozvoje mnoha dalších aktivit kybernetické bezpečnosti státu. Navíc je odolná proti většině přírodních katastrof pocházejících z klimatických či vesmírných poruch, jakož úmyslných i neúmyslných  incidentů, jejichž původcem jsou lidé. Tedy výpadky GPS, všech typů radiových, počítačových, internetových či satelitních sítí.

Dokumenty zveřejněné WikiLeaks jsou podle CIA extrémně nebezpečné. Je známo, že CIA používá celou řadu nástrojů, proti nimž neexistují žádné obranné mechanismy. Přesto odtud  slyšíme že „tyto dokumenty ohrožují probíhající operace, ale také odhalují podrobnosti o našich přístupech a metodách práce, které by protivník /kdo to je?/ neměl znát“. Nicméně nové kybernetické zbraně, kde se to vše už lépe utají, jsou prý už ve vývoji,..

My nechme americké, ruské, německé, turecké, čínské, severokorejské či jiné tajné služby vyvíjet nové kybernetické zbraně a z internetu, kde všichni špicluje každého a vše, a kde se tím živí statisíce expertů, vylučme naši utajovanou komunikaci! A podobně ze všech radiových /včetně směrových/ spojů. Tedy z prostorů, v kterých se proti výše uvedeným specializovaným institucím a technologiím, nejsme schopni bránit. To zejména ze strany technologicky nejvyspělejších zemí, které do tohoto „průmyslu“ mohou investovat stovky miliard dolarů!

Tato rešerše není jednostrannou kritikou nedomyšlených opatření zaměřených na internetové hrozby /v případě teroristických hrozeb a zločinu jsou odposlechy určitě nepostradatelné/, ale ve své druhé části má ukázat mnohem racionálnější způsoby distribuce utajované strategické komunikace via optické sítě. Popišme si je!

Na území ČR je dnes položeno nejméně 30000 km páteřních optických kabelů asi s 1500000 km optovláken. Cca 98% optických páteřních sítí je privátních a většina v úplném, nebo částečném vlastnictví zahraničních společností. Mapa jejich průběhů a vzájemných průniků, která by měla spadat do kompetencí ČTÚ, pokud je mi známo, neexistuje. Běží-li po takových páteřních sítích strategické okruhy státních institucí, což pro ČR platí v plné míře – tedy vlády, tajných služeb, ministerstev obrany, zahraničí, vnitra, energetiky, průmyslu, financí a dalších, či komunikace týkající se infrastruktury /dopravy, rozvodů VN, ropovodů, plynovodů, podzemních zásobníků, vodovodních sítí, nebezpečných výrob/, jakož i výzkumu a významných obchodních informací /např. tendr dostavby JE/, existují desítky míst, kde je možné tuto komunikaci“ napíchnout“. To zejména v uzlech, v kterých se signály větví, nebo kvůli útlumu optického signálu opakují.

Bezpečnost páteřních tras je zajišťována tzv. „kruhovými spoji“. Tzn., že každý páteřní okruh je zálohován jinou cestou, např. v případě transatlantického optického kabelu to může být třeba přes opačnou stranu zeměkoule, nebo přes satelitní kanály. Komunikující nemají ani tušení kudy jejich hovor probíhá. To platí i pro náš vnitrostátní provoz, jehož záložní okruhy mohou probíhat jinými státy, i když některé tuzemské instituce tvrdí, že disponují vlastní sítí. Kvůli nákladům však bývají kombinovány s pronajatými optickými vlákny od dominantních nadnárodních společností na našem území. Právě zde je řada možností jak celé informační toky nekontrolovaně, často i mimo území republiky napíchnout a získané informace odeslat na patřičná místa ke „zpracování“. Nelze tvrdit, že se to tak děje, ale je to velmi, velmi pravděpodobné. Za tohoto stavu se o tom ani nikdo nic nedozví.

Nutnost utajení nebyla při privatizaci telekomunikací, našimi vládami vůbec nikdy brána v úvahu. Nicméně odposlechy nejvyšších představitelů evropských zemí ukázaly, jak i zde byla tato pravidla, v naivní důvěře ke spojenectví, zanedbána. Už v r. 2005 jsem tehdejší ministerstvo informatiky na tento problém upozorňoval. Bezvýsledně. Nikdo se totiž tehdy ani neodvážil pomyslet, že je vůbec něco takového ve spojeneckých vztazích možné. Nakonec toto impotentní ministerstvo, vedené IT laikem Vladimírem Mlynářem bylo stejně zrušeno. Dnes zůstává opět otevřenou otázkou, najde-li vůbec vláda odvahu se touto problematikou vážně zabývat. To platí i v r 2019. V mnoha servilních zemích EU tomu tak patrně není.

Dovolí-ji totiž svrchovaný stát trpně jinému, byť spřátelenému, a mocnému spojenci šmírovat své politiky, podniky, kritickou infrastrukturu a nijak na to nereaguje, jak potom dnes definovat státní a hospodářskou svrchovanost a státní tajemství? Jak zajistit bezpečnost země v případě jakéhokoliv konfliktu, která vystavuje všechny své strategické informace doslova ve „výkladní skříni“?

Po rozprodeji národního bohatstvi, včetně telekomunikací, se Česko rychle a komplexně vzdává suverenity i jinak. Po umožnění německé policii operovat na výsostném českém území, přes „spolupráci“ na poli kyberbezpečnosti s Německem, až po svévolné předání části naší branné moci pod velení Bundeswehru ministrem obrany Stropnickým, začaly nad ČR operovat americké výzvědné drony Global Hawk, nabité zatím snad jen špionážní technikou, s rozměry velkých dopravních letadel. To, i když nesplňují požadavky pro certifikaci evropského úřadu pro civilní letectví. To potichu odsouhlasila vláda, která nás ale uklidňuje, že budou mít během přeletu vypnuty veškeré špionážní radary a senzory tak, aby nemohly detailně mapovat a odposlouchávat veškerou radiovou komunikaci uvnitř ČR /patrně včetně snadno narušitelné mikrovlnné radioreléové sítě MO/. To ale nelze kontrolovat a musí se tomu opět  jenom slepě věřit. A proč musí létat zrovna přes ČR, nám důvěryhodně nikdo nevysvětlil. Snad opět pan Klvaňa.

V ČR není bohužel dosud žádný politický subjekt, který by si vybudování státní telekomunikační sítě umožňující utajení strategických informací vytýčil jako svůj cíl a definoval tak svůj princip k zachování nezávislosti. To může platit pro strany i hnutí všech orientací. Tedy ty, které si za svůj cíl vytýčily vystoupení z EU a NATO, nebo naopak i ty tlumočící obavy z ruského, čínského, islamistického či jiného hackerství. Současný vývoj odhaluje, že se vzájemně špiclují i země „přátelské“. Proto je nutné vzít v úvahu i alternativu rozpadu EU /jak se na to nepokrytě připravuje např. Švýcarsko/.

Lze se ale špiclování a hackování vůbec bránit? Nebýt statečnosti výše uvedených, nikdy by se svět o jeho gigantickém rozsahu nedozvěděl. Na Zemi už zbývá málo států, jejichž představitelé si dovolují jen připomenout USA platnost mezinárodně-právních norem. Ale státy EU, tedy ani ČR mezi ně nepatří! A nic nezměníme na tom, že žijeme ve zvráceném světě, v němž lze kohokoli beztrestně šmírovat a hackovat, převracet vinu a pravdu, lhát na mezinárodní scéně a předstírat přitom, že to je součástí boje za demokratické hodnoty. Musíme vzít rozum do hrsti a naučit se v takovém světě žít.

Nepochopíme-li včas, že každá komunikace i počítačově řízená infrastruktura běžící přes internet, směrové radiové spoje či komunikace satelitní je dnes zranitelná, bude naše utajovaná komunikace nadále nabourávána, špiclována a hackersky ohrožována, aniž se o tom dozvíme a budeme naivně investovat do neefektivní ochrany poruchami se zahlcujícího internetu.

Proto, bez jasně definovaného záměru na výstavbu Národní telekomunikační sítě /tedy alespoň na úrovni zadání stavby/, jsou jakékoliv plány boje s kybernetickou hrozbou plané.  Připomínají velký dům, v němž investujete do drahého zabezpečovacího systému a klíč necháváte k volné prohlídce pod rohožkou. Chceme-li si zachovat alespoň zbytky státní svrchovanosti, je třeba neprodleně začít konat a není jiné cesty, bez ohledu na náklady a politikum, než urychleně připravovat výstavbu sítě vylučující z veřejného kyberprostoru utajovanou státní komunikaci.

Financování výstavby a náklady na provoz NTS se musí stát jedním z prioritnch programů zajištění bezpečnosti státu. Její priorita je nepochybně řádově vyšší než nákup dalších předražených Pandurů /už jich má armáda 107 a přišly na 14,4 mld./ a dalších 62 obrněných vozidel TITUS v celkové hodnotě téměř 6 miliard Kč /jednotková cena: Pandur – 103 mil. a Titus – 62 mil. Kč/. Investiční náklady, v případě výstavby zcela nové sítě s max. 2000 km páteřních optických kabelů, lze předběžně odhadnou na 2-3 mld Kč a dobu výstavby na 2 roky.  Bude-li Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, s předpokladem přijetí až 400 specialistů předán skutečně do armádní gesce může být provoz a dohled nad  NTS /odhad cca 100 osob/ zajišťován přímo profesionálními vojáky s  fyzickou ochranou na úrovni muničních skladů. To může i výrazně uvolnit práci zbývajícím 300 drahým specialistům, kteří se budou věnovat vyhledáváním teroristů a nepochybně i předstírání boje proti hybridním hrozbám na internetu a v radiových sítích. Kritická část naší utajené státní infrastruktury totiž bezpečně poběží po NTS.

Číňané i Rusové mají nepochybně, jako řada dalších států, svá specializovaná centra na kybernetickou ochranu a patrně i útok. Pokud budeme akceptovat veškerá nekonkrétní obvinění přicházející ze Západu, přiznáváme tím, že jsou v této oblasti už dnes na mnohem vyšší technologické úrovni než Západ. A že toho dosáhli se zlomkem investic z 80 mld. USD, které investují Američané. Ale co je důležité – neznám žádnou páteřní optickou trasu kterou by mohli napíchnout a na kterou by mohli tuto technologii efektivně nasadit, protože záložní mezikontinentální trasy nejsou směrovány přes RF.

Slýcháváme, že v moderní válce nepřijedou tanky jako v r.68, ale Česko rozloží ruští hackeři. Braňme se tedy! Jak? Přes Rusko nadále nenecháme procházet ani záložní okruhy NTS! A jistě víme, že ruské telekomunikační drony nám nad hlavami nelétají a nemohou tudíž mapovat naše komunikace.  A hledat jiné neinternetové kanály narušující bezpečnost státu – to nechme našim četným tajným službám!

Autor analýzy pracoval na výstavbě nejrůznějších monitorovacích, telekomunikačních a řídicích systémů po dlouhou řadu let, mj. 12 let jako manažer výstavby optických sítí a konstrukce jejich okruhů. Je autorem mj. rozsáhlé databáze těchto sítí a několika patentů z oblasti telekomunikací. Pro výstavbu Národní telekomunikační sítě doporučuje:

Teze pro zadání výstavby Národní telekomunikační sítě v r.2017

1)      Inventarizovat státní instituce i organizace ve státní správě, včetně veškeré infrastruktury komunikující utajené zprávy.

2)      V rámci např. novely zákona o kybernetické bezpečnosti předložit a urychleně schválit formou zadání stavby vytvoření optické kruhové Národní páteřní telekomunikační sítě /NPTS/.

3)      Pro r.2018 rozpočtovat na výstavbu NPTS 1 mld. Kč a 2.mld. pro r.2019.

4)      Sestavit mapu vzájemného průniku všech vlastníků páteřních optických sítí na území ČR.

5)      Definovat uzly a cesty, kde hrozí napojení do utajované komunikace.

6)      Tajným službám zadat analýzu zcela konkrétně definující všechny kanály a místa avizované ruské a čínské hrozby. Ty autor této studie, na rozdíl od těchto služeb nezná.

7)      Známé kybernetické hrozby ze strany USA, Británie, Německa, Ruska, Číny i teroristů analyzovat a obranu řešit koordinovaně.

8)      Vytvořit utajený projekt 100% zálohované sítě NTS.

9)      Vytvořit databázi a pravidla pro konstrukci telekomunikačních okruhů v NTS.

10)   Vytvořit monitorovací systém signalizující nebezpečí narušení okruhů NTS.

11)   Postupně vyloučit všechen komerční a občanský provoz.

12)   Provést analýzu okruhů stávající utajené komunikace a plán jejich přepojení do NTS.

13)   Stanovit harmonogram výstavby.

14)   Určit investora a pozdějšího provozovatele NTS.

15)   Vytvořit a proškolit zcela nezávislý tým bezpečnostního dohledu nad NTS.

16)   Narušení utajení struktury sítě a průběhů okruhů postavit, bez ohledu k funkci, na úroveň vlastizrady.

17)   Síť budovat s výhledem na její využití pro řízení státní infrastruktury, katastrofických situací i pro přípravu elektronického volebního systému a referend.

Dodatek k analýze z ledna 2019

Analýzu zadání výstavby Národní telekomunikační sítě jsem původně koncipoval jako neveřejnou tak, aby byla přijatelná pro všechny strany a rozeslal jsem ji už 4.4.2017 všem vedoucím parlamentních klubů a mnoha vrcholovým politikům, včetně jednotlivých bezpečnostních výborů. Připojil jsem žádost o vyjádření, jedná-li se o téma, kterým je nutno se v rámci kybernetické bezpečnosti intenzívně zabývat. A jsou-li ochotni pro to něco udělat. I po 30 urgentních dopisech a téměř dvou letech, jedinou odpovědí od všech politických stran bez vyjímky, bylo jen trpné mlčení. Jak konstatuje Benjamin Kuras v západní Evropě je Surveillance technology, čili špiclování a odstřel „nekorektních“ faktů (ne už jen názorů), i perzekuce jejich sdělovatelů už na takové úrovni, že si vás najdou kdekoliv. To vede buď k tomu, že politikům chybí odvaha se k této problematice vyjádřit, nebo jsou pak raději jenom lhostejní k předloženým faktům. Těžko určit co je horší.

Aktuálně se dozvídáme, prý z poznatků USA, Británie a Německa, že čínské zákony vyžadují po společnostech působících v Číně součinnost. Ale právě nikdo s touto praxí nemá tak rozsáhlé a letité zkušenosti jako CIA /viz výše/. Přes absenci jakýchkoliv důkazů, naše tajné služby jaksi nepublikovaly ani skutečnost, že americký iPhone i čínský Huawei vyrábí v Číně jedna a tatáž čínská firma Foxconn. Ta produkuje i telefony Apple, Huawei, čipsety Intel, počítače DELL, i produkty dalších stovek západních firem! Nicméně naši spojenci určitě ocení bezmeznou servilitu a rychlost ČR při zapojení do jejich obchodní války s Čínou! O tom ohrozí-li státní sektor i telefony iPhone, notebooky Apple, počítače DELL a počítače s INTEL obvody, patrně rozhodne nově zřízená parlamentní odborná komise, která vyčíslí případné náklady, i poškození naší obchodní výměny s Čínou.

I veřejná část zprávy BIS je skoro až výkřikem zoufalství, uvedl předseda poslaneckého klubu STAN Jan Farský. Je-li tomu tak, pak asi naše tajné služby nejsou schopny popsat, alespoň v rozsahu této už před dvěma roky publikované analýzy, do jakých telekomunikačních sítí a jak se nabourávají čínští či ruští agenti? Nevědí jak se tomu bránit? Kde jsou i na našem území, případně na území jiných evropských států ruská a čínská odposlechová a hackerská centra? Kde sídlí desetitisíce jejich specialistů, umožňující sledovat současně miliony mnohajazyčných šifrovaných tf. kanálů analyzujících, podobně jako v USA, tyto mohutné toky dat? Jaké prostředky k tomu využívají? Toto a celou řadu odpovědí na další dosud nevyslovené otázky nepochybně tajné služby ještě publikují. Alespoň tak, aby se před širokou veřejností mnozí politici tolik neztrapňovali. A tuší vůbec, kterými spojenci a proč jsme špiclováni, jak se tomu bráníme, a jak proti tomu protestujeme? Nebo nám bude některými europoslanci vysvětleno, že je v zájmu důvěryhodnosti zahraniční politiky ČR o tom vůbec nemluvit.

Nicméně jistou nadějí jsou proklamace některých politických stran, jako např. KDU-ČSL „Za lidovce lze říci, že my Českou republiku nedáme. Odmítáme, aby se ČR stala vazalem nějakých velkých mocností.. „Navrhujeme vytvoření vyšetřovací komise, chceme pracovat a aktivně navrhovat účinné nástroje, které budou eliminovat vliv cizích mocností na chod České republiky. Měli bychom zachovat ČR jako suverénní stát, nesmíme se stát provincií silnější země nebo bojištěm cizích mocností“. Lepší podporu pro vytvoření Národní telekomunikační sítě, jako nezbytné podmínky státní svrchovanosti nelze snad ani vyslovit.

První část: http://www.nwoo.org/2019/01/15/statni-svrchovanost-a-narodni-telekomunikacni-sit-1-cast/