Nedávno český tisk zveřejnil informace, že Jan Palach chtěl proti změně společenských pořádků protestovat radikálně. Od toho ho však odradili přátelé. V srpnu 1968 Palach přijel do Prahy s pistolí. Byl údajně odhodlán střílet na sovětské vojáky. A v lednu 1969, pouhých deset dnů před svým činem, Palach vybízel studenty, aby obsadili budovu Československého rozhlasu. Nakonec se rozhodl k upálení.

Šestnáctý leden 1969 je pro mne datem obrovské lidské tragédie, říká pro Sputnik historik a respektovaný komunistický politik Josef Skála.

„Osobně jsem ho nepoznal. Byl jsem teprve v druhém ročníku gymnázia. Ze všech, kdo o Janu Palachovi mluví dnes, mám největší důvěru k lidem, kteří byli aktivní v tehdejším vysokoškolském hnutí. Přesněji k těm z nich, kteří se ke svým tehdejším cílům hlásí i dnes, kdy se ‚to nenosí'. Teď spolu táhneme za jeden provaz proti agresivním válkám, státnímu terorismu a asociálním lumpárnám. Na Jana Palacha vzpomínají jako na čistou duši, oddanou levicovým ideálům. Legenda, podle které to byl druhohorní antikomunista a rusofob, se jim hnusí," myslí si.

Jak vzpomíná, nikdo z vrcholných politiků ani známých osobností v té době Palachův čin nevnímal jako prospěšný pro zemi.

„Mně se vryl do paměti hlavně projev prezidenta Ludvíka Svobody. Nad činem Jana Palacha vyjádřil velké dojetí. Tím rozhodněji však apeloval na všechny, kdo by ho chtěli následovat. Z úst vojevůdce, který prošel peklem dvou světových válek, to vyznělo dvojnásobně přesvědčivě. Mluvit o tom, čemu zmařený život ‚prospěl', si tehdy netroufl nikdo. Stal by se terčem doživotního opovržení," domnívá se historik.

Český tisk uvedl, že v srpnu 1968 přijel Palach do Prahy s pistolí. Chtěl ji použít proti sovětským vojákům. O Palachově záměru věděli dva jeho spolužáci, kteří informaci půl století skrývali, aby „se na jejich kamaráda nadívali jako na teroristu". V lednu 1969 také navrhoval násilné obsazení Československého rozhlasu. Zeptali jsme se pana doktora, jestli to nemění celý pohled na Palacha? Neměl by být jeho mediální obraz pozměněn?

„Jeden z údajných spolužáků staví Jana Palacha dokonce do řady s bratry Mašíny. Ti ovšem ‚prosluli' pravým opakem. Vraždili jiné, klidně i účetního s výplatami. V zajetí morbidní mánie, že tím pomohou rozpoutat třetí světovou válku. Jenomže toho, že k tomu globálnímu masakru nedošlo, litovali i nad hrobem. Kdo Jana Palacha vydává za jejich klon, šlape si po štěstí právě v tom, o co kráčí. Tahle legenda osloví jen zavilou nenávist. Lidi, kteří jí netrpí, a těch je velká většina, jen znechutí. A mnohé přivede i k otázkám, ostrakizovaným jako svatokrádež," jednoznačně říká Skála.

Nemluví nové skutečnosti o tom, že v Palachově případě šlo spíš o radikála, než o svědomí národa? Známý historik je jiného názoru.

„Vraždou sovětského vojáka se honosí jiný krasoduch. Tím příznačnější kolorit dodává svým nářkům ‚politického vězně‘. Pro mne jsou věrohodnější lidé, prokazující pevnou páteř. Ti Jana Palacha líčí jako člověka s nefalšovaně humánním krédem. Dožít se dneška, stál by na přesně opačné straně, než kam ho řadí prolhané kampaně. Na straně odporu proti agresím za ‚změnu režimu‘. Proti ‚humanitárnímu bombardování‘ a predátorskému drancování. Proti všem ničemnostem a zločinům těch, kdo si teď malují ikonu i z jeho tragického příběhu."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce