V šedesátých létech minulého století nebylo skoro fanouška fotbalu včetně Slávistů, kdo by neznal hráče Sparty pod trenérem Václavem Ježkem: nejčastěji nastupovali - Kramerius, Kollár, Tichý, Táborský, Vojta, Dyba, Pospíchal, Mráz, Kvašňák, Mašek a Vrána.

Ve věku nedožitých 80 let zemřel v úterý ráno legendární brankář Sparty Antonín Kramerius, který podlehl dlouhé nemoci. Ve Spartě působil deset sezón a odchytal za nás 442 zápasů.

Antonín Kramerius se do Sparty dostal po vojně v roce 1962. V té době chytal v Olomouci za tým Moravských železáren, tedy mužstvo v krajském přeboru. Tam si ho vyhlédla Sparta a tehdejší šéf klubu pan Tesař si nadějného brankáře rovnou odvezl do Prahy. „Radoval jsem se jako dítě, vždyť Spartu jsem měl v srdci od klukovských let.“

V mužstvu, jehož trenérem byl Karel Kolský, se Kramerius rychle zabydlel. Vedle Pakosty, Kotase a Seidla byl sice zprvu až čtvrtým brankářem, brzy se ale stal jedničkou. Prvním úspěchem byl už pod trenérem Ježkem zisk poháru v roce 1964, o rok později pak Kramerius se Spartou získal ligový titul. Stejný úspěch si ještě jednou zopakoval v roce 1967. V sezóně 1964/65 se stal ligovým rekordmanem v počtu minut bez obdržené branky, když nedostal gól neskutečných 1017 minut.

Z mé vzpomínky

Když poprvé Tonda nastoupil v základní sestavě na Letné, kam ho vytáhl Václav Ježek, zdálo se Sparťanům, že tento obr se snad ani nerozhýbe a že se snad trenér Ježek zbláznil. Ale první zákrok proti Slovanu Bratislava a Jožkovi Adamcovi s dělovou ránou, kam Jožko z Trnavy přestoupil, vyvedl Sparťany z omylu a celý vyprodaný stadion zahučel: pravačka Tondy ledabyle (zdánlivě) vylétla v pravý čás a tam, kde brankáři "obouruč" těžký míč vyrazili, on máchnutím pravačky vyrazil lehounce nad branku. A rázem si ho sparťanské publikum oblíbilo.

Bohužel nic není na věky, ale pouze nadosmrti. Alespoň život, zatímco památka na Tondu žije dál. A že to tenkrát byla Sparta skoro železná. Jméno Tondy Krameria se tam zapsalo navždy.