Norský návrat k nacistickým kořenům

1.Chlapci svou matku velice milovali. To vyplývá i z audionahrávek pořízených na jejich schůzkách pod dohledem Barnevernu. Neustále se ptali, kdy už půjdou domů. Zde je tedy touha dětí být se svou matkou, zcela přirozená.

2. Po odebrání byli chlapci umístěni u cizí ženy, první pěstounky. Zde se jim zřejmě nelíbilo, protože pěstounka napsala posudek, ve kterém doporučila rozdělení chlapců do dvou rodin kvůli jejich údajné nezvaldatelnosti spolu.

Není výjimkou, že se sourozenci v cizím prostředí, kde se jim nelíbí, spolčí proti osobě, která na ně dohlíží. Nebo se začnou chovat zcela jinak než v domácím prostředí. S tím ostatně má zkušenost každé dítě.

Dle mého již tato pěstounka zásadně pochybila, jelikož toto nezohlednila. A fatálně porušila práva dětí a nalomila jejich psychiku tím, že roztrhla přirozené sourozenecké pouto jen kvůli „pohodlnějšímu zvládnutí dětí.“ ! Chlapci se milovali a milují, pro to jsou nesčetné důkazy a to vypovídají i oni sami.

3. Chlapci byli svěřeni do péče dalším zcela cizím osobám, do nového neznámého prostředí aZBAVENI POSLEDNÍ JISTOTY, kterou jim sourozenecké pouto přineslo. Dvě osamělé děti u cizích lidí !

Zde se stále dožadovali styku s matkou a nechápali, co se děje.

4. Pěstouni jim začali tvrdit, že máma je špatná, ubližovala jim a nemá o ně zájem ! Protože kdyby je milovala, zavolala by jim nebo by za nimi přišla ! PĚSTOUNI ZÁMĚRNĚ NARUŠILI PSYCHIKU DĚTÍ TÍMTO PODSOUVÁNÍM LŽÍ ! Chlapci samozřejmě neznají pravdu, že matka má styk s nimi omezen na minimum a zakázáno jim zavolat či je jinak kontaktovat. O jednání pěstounů svědčí audionahrávky ze schůzek s chlapci pod dozorem Barnevernu.

5. V této situaci dítě reaguje takto. Nejprve odmítá věřit, že už jej máma nemá rád a nemá o něj zájem. Bouří se proti svým pěstounům či se uzavře do sebe. Stále doufá, že to není pravda a máma brzo příjde a odvede si ho domů. Toto se neděje a při opakovaném vysvětlování pěstounů jejich verze skutečnosti, dítě začne pochybovat. Čím déle matka nepřichází, tím víc dítě pochybuje. Jelikož ani na schůzkách s matkou jim matka nedává najevo mateřskou lásku, neobejme je sama, nechce mluvit o ničem z jejich minulosti a nedá ji sama pusu, dítě intenzivně pochybuje o své matce.

Postupem času pod nátlakem pěstounů dojde k přesvědčení, že matka jej skutečně zavrhla a nemá ho ráda !

A zde dochází k fatálnímu narušení dětské psychiky, ztrátě základního pocitu jistoty ve vazbě svou matku. Toto trauma nelze překrýt upnutím se na pěstouny ! Toto trauma již dítě bude provázet po celý jeho život, pokud nezjistí pravdu. Tedy to, že máma ho má ráda a bojuje za jeho získání do péče.

Jistotu, že o Deniska matka nemá zájem v něm sami pěstouni letos potvrdili tím, že nepřevzali na poště dárky pro něj k Vánocům od matky.

Shrňme si nová a již známá fakta o případu v bodech.

1. Matka byla obviněna pěstounem ze sexuálního zneužívání chlapců. Pěstounce se s tím -DLE JEJÍCH slov  svěřil jeden z chlapců. Pouze jí a pouze jednou. Poté to již nikdy a nikde nezopakoval.

Na matku za to nebylo podáno trestní oznámení ! Toto obvinění nebylo ani prošetřováno. Pěstoun matku obvinil až poté, co trestní soud zbavil matku podezření z ukazování pornografických materiálů dětem.

Tedy v Norsku lze zřejmě beztrestně sexuálně zneužívat děti !

2. Norský soud se opřel o posudky dvou nezávislých psychologů, kteří doporučili matce děti nevrátit a zásadně jí omezit styk s dětmi. Nyní vyšlo najevo, že tito dva „nezávislí“ psychologové žijí ve společné domácnosti jako partneři a to už od doby před odebráním dětí. Navíc spolupracují s Barnevernem, který je platí. Nyní je také prověřován jejich údajně dobrý vztah s pěstouny chlapců. Tedy o nezávislosti a objektivitě psychologických posudků nemůže být ani řeč !

3. NEPROFESIONÁLNÍ přístup BARNEVERNU a PĚSTOUNŮ. Dle Úmluvy OSN o právech dítěte je základním právem dítěte právo na VLASTNÍ rodinu. Tedy stále platí biologický princip, který se Norsko zavázalo doržodvat. Norský systém jej zcela zásadně porušuje svým jednáním. V případě Michalákových se to projevuje nejvíce a na každém kroku, který sociálka a pěstouni udělají.

Pěstouni a sociálka jednají zcela v rozporu s „nejlepším zájmem“ dítěte.

Dle mého přesvědčení by takovéto jejich jednání mělo být trestně stíháno a odsouzeno jako porušování základních práv dítěte, záměrné narušování psychiky dětí a účelové vytváření „zavrženého dítěte“.

Norská ochrana dětí tedy jako vedlejší efekt přináší i záměrné narušení dětské psychiky a ztrátu základních jistot v případech, že děti své rodiče milují a nechápou, proč s nimi nemohou být. Dítě totiž lépe snese nějaké to plácnutí přes zadek než pocit, že jej rodič zcela přestal mít rád a nemá o něj zájem. Tento pocit zavržení ze strany rodiče, je pro něj určující pro zbytek života. Tímto neobhajuji fyzické tresty, pouze poukazuji na fakta.

Zdroj: Blog autorky