Mezi prvními česko – moravskými kritiky tohoto manifestu byl europoslanec Jan Keller.

Manifest (pamflet) je zajímavý tím, že je primitivní ptákovinou.

Kritika kritiky

Podívejme se na samotný text manifestu. Z hlediska literární tvorby může být považován za hymnus sekulárního náboženství.

Český překlad se zjevil v internetových Britských listech:

„Myšlenka Evropy je ohrožena. Ze všech stran přichází kritika, urážky a utíká se od této kauzy."

"Dost 'budování Evropy'!" vládne křik. Spojme se místo toho znovu se svou "duší národa"! Objevme znovu svou "ztracenou totožnost!" To je agenda, kterou sdílejí populistické síly, jejichž vlna zaplavuje Evropu. Je jaksi jedno, že abstrakce jako "duše" a "totožnost" často existují jen v imaginaci demagogů.“

Základním hříchem populistů je, že nevysvětlují význam toho, co říkají. Proto populistický je i tento pamflet. Co říká slogan "Dost 'budování Evropy'!"…? Nic. Měl autor pamfletu na mysli „Dost budování stále hlouběji integrované Evropy“?

Je zcela zbytečná věta: „Je jaksi jedno, že abstrakce jako "duše" a "totožnost" často existují jen v imaginaci demagogů.“  Samozřejmě, že slovo duše existuje v imaginaci, nevíme zda existuje, proto je vždy jenom objektem nějaké víry.

Hledání posmívané „duše národa“ a „ztracené totožnosti“ je neustále dějinami probíhajícím procesem. Lidé se rozbíhají do světa svou vstřícností a očekáváním nového, a jiní ve větší míře cítí potřebu v určité chvíli integrovat sílu národa na svém území - ve svém vztahovém prostředí. Jenže, v pamfletu nenajdeme vysvětlení proč nějaká tendence není momentálně cool.  

Demagogové jsou i ti, kdo podepsali pamflet, protože se považují za „evropské vlastence“. Jaké je vlastenecké teritorium evropských vlastenců? Evropu vidí populisticky, tedy politicko - imaginárně, ne geograficky.

Syndrom sirotka

Manifest/pamflet je svým způsobem náboženským textem. Francouzský filozof a historik Raymond Aron upozornil, že „…způsob uspořádání industriální společnosti rozpoutává vášně, protože volba systému s sebou nese přimknutí se k některému z táborů, přijetí víry či téměř jakéhosi náboženství.“ (Historie XX. století, s.61, Academia 1999)

Aron dodává: „Navrhuji nazývat sekulárním náboženstvím ta učení, která v duších našich současníků zaujímají místo víry, jež se vytratila, a spásu lidstva umisťují do tohoto světa, do daleké budoucnosti, v podobě společenského řádu, jejž je třeba vytvořit… Je fakt, že sekulární náboženství dokáží přivést duše k této oddanosti, k téže nesmiřitelnosti, k témuž bezvýhradnému zanícení jako náboženství víry v dobách svého neautoritativního a nejrozsáhlejšího vlivu…“ (Historie XX. století, s.150 - 151, Academia 1999)

Tomu odpovídá i téměř nábožný strach z apokalypsy v manifestu:
„Na Evropu útočí falešní proroci, kteří jsou opilí resentimentem, a v delíriu nad možností dostat se před světla ramp. Evropa byla opuštěna dvěma významnými spojenci, kteří ji v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou: jedním za kanálem La Manche a druhým za Atlantikem. Evropský kontinent je zranitelný vůči stále drzejším zásahům obyvatele Kremlu. Evropa jako myšlenka se nám rozpadá přímo před očima.“
V textu není definováno kdo jsou proroci a jaké resentimentní pozice zaujímají. Tvůrce pamfletu to  zapomněl říci světu.

Že pamflet je podivný je vidět i z následného tvrzení: „Evropa byla opuštěna dvěma významnými spojenci, kteří ji v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou: jedním za kanálem La Manche a druhým za Atlantikem.“

Evropa není nikým opuštěna: USA naopak diktují západní Evropě trendy v rámci vojenské politiky NATO, snaží se diktovat i hospodářské mantinely a směřování EU, což je vidět na rozkazech jak se má EU chovat vůči Rusku a Číně a jaké sankce přijímat.

Evropa není opuštěna ani Velkou Británií, protože je kromě NATO též součástí kšeftařské kultury europrostoru. Brexit znamená jenom odpoutání se od byrokratické bruselské sekty EU. Je to ale komplikováno vzájemným vydíráním, jako když se v manželství dva rozvádějí a použijí proti druhému cokoliv, aby se pomstili za rozvod – zradu.

Také je falešné tvrzení, že dva spojenci Evropu „v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou“. Britové v 1. i 2. světové válce byli schopni (jako ostrovní stát) odolávat německé branné moci. Nic více. Teprve impuls válečných půjček, dodávek techniky a nakonec i vojenských jednotek z USA vždy zvrátil poměr sil na západní frontě. Ekonomicky na kolenou po 1. i 2. světové válce byly nejen poražení, ale i vítězné západoevropské mocnosti Francie a Velké Británie, a začal jejich trvalý mocenský úpadek. Vůči USA se tyto vítězné státy staly ve 20. století dvakrát vyčerpanými pokornými dlužníky.

Že manifest je bez významu, o tom svědčí nejvíce jedna věta: „Evropský kontinent je zranitelný vůči stále drzejším zásahům obyvatele Kremlu.“

Pokud jde o fenomén Ruska, vojenský rozpočet Ruska je menší než souhrn rozpočtů evropských států NATO, natož rozpočet severoamerického státu USA. Protiruská hysterie je pouze politickou manipulací, stejně jako za socialismu panovala oficiální státní hysterie proti zemím NATO a zvláště proti USA.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)