"Nechci začínat Josefem II., postačí sto let staré počiny našeho nového parlamentu. Na webu psp.cz můžete najít všechny, ale i starší dokumenty. Možná budete překvapeni, ale prvým návrhem zákona nového Národního shromáždění z roku 1920 byl zákon o odloučení církve od státu, tisk má č. 1. Návrh nebyl ani tehdy schválen, důvody jsou v parlamentní knihovně uvedeny, je to zajímavé čtení, doporučuji," konstatuje František Beneš.

"Jen mimochodem připomenu první pozemkovou reformu, zákon č. 215 z roku 1919, a pak i její novelu, zákon č. 142 ze 14. 4. (účinný od 12. 8.) 1947. Podle tohoto zákona byly převedeny na stát všechny majetky o rozloze větší než 50 hektarů. Například v Březiněvsi se tak stalo rozhodnutím dne 24. 2. 1948, tedy dříve, než je pro restituce limitní zákonem stanovené datum 25. únor 1948. To ale nic nevadí, aby se maltézští rytíři domáhali vydání pozemků, na kterých chtěla obec stavět mj. novou školní budovu. Pozemky pro ni nakonec musela obec koupit za 40 milionů, protože naše soudy loni rozhodly, že 90 hektarů polí v Březiněvsi patří církvi. A to přesto, že existuje vyhláška z roku 1945, že se na řád maltézských rytířů vztahuje dekret prezidenta republiky č. 12/45 Sb., protože převorem řádu byl po válce popravený konfident gestapa," píše se v Benešově komentáři.

"Chamtivost je výstižné slovo. Zde chci také připomenout, že církev v polovině devadesátých let minulého století prodala soukromé firmě za 18 milionů jednu z úplně nových budov, postavených v roce 1983 pro Národní divadlo (ND). Tuto budovu dostala církev jako restituci podle zákona č. 298 v roce 1990. Nic na tom, že původní budovu čp. 1435 na Starém Městě v Praze 1, která skutečně patřila církvi, vykoupil od Voršilek stát už v roce 1936. Doklady jsou v pozemkové knize. Po té ji zboural a postavil pro Národní divadlo budovu novou, která získala stejné číslo popisné. Aby tomu nebyl konec, tak i tato budova byla zbořena a v areálu ND, ale jinde než na původním místě, byla postavena ona vydaná budova, světe div se, opět s číslem 1435. Jen připomenu, že budovy v roce 1990 žádala církev podle zdůvodnění nutně pro výuku kněžského dorostu. Obdivoval jsem, že doklady potřebné pro převod vlastnictví, byly připraveny již na podzim roku 1989. Podezření vzbuzuje také fakt, že bylo třikrát použito stejné popisné číslo, což je zakázáno! Byl to záměr? " ptá se ve svém komentáři stínový ministr za KSČM pro resort místního rozvoje.

"Nejen proto jsme připravili v roce 2004 v Poslanecké sněmovně ČR návrh zákona, aby onu budovu, kterou ND potřebuje a využívá, stát vykoupil (tisk č. 589), a to ve znění pro hlasování identicky jako byly vykoupeny budovy pro Poslaneckou sněmovnu na Malé Straně. Návrh nebyl zamítnut, ale nezískal potřebný počet hlasů, zcela jistě proto, že byl předložen komunisty. Zde jen připomenu, že tehdy měly kluby KSČM a ČSSD dohromady 111 poslanců. Budova byla později přeci jen státem vykoupena, za pár set milionů korun, pozemek pod stavbou ale zůstal Voršilkám! Pro posuzování oprávněnosti náhrady za „nevydaný majetek“ se často argumentuje tím, že prý neexistuje přehled, co církev vlastnila. To je sice pravda, ale není pravda, že neexistuje soupis toho, co církev požaduje," má jasno František Beneš.

"Odkazuji nyní nejen na výše uvedené doklady v kauze ND, ale i na excelovský soubor, který byl k dispozici i ve sněmovně. Z něj je zřejmé, že takové dokumenty byly pečlivě a dlouhodobě připravovány. Přesto jen jako perličku uvedu, že existuje katastrální území, jehož výměra je menší, než výměra v něm požadovaného církevního majetku…   Inu mravnost nadevše." uzavřel   svůj komentář František Beneš, který nazval Hříchy církevních restitucí