Lidská mitochondrie má jen 37 genů (kódují 22 tRNA, 13 protienů a 2 rRNA), což je ve srovnání s desetitisíci jadernými geny směšně málo. Její geny navíc slouží čistě pro provoz samotné mitochondrie. Pokud se tedy narodí dítě s „transplantovanými“ mitochondriemi od někoho jiného, není to žádný mohutný zásah. Stavbu a fungování zbytku buňky to nijak neovlivní. A pokud je dárkyně mitochondrií zdravá, není nějaký důvod se obávat, že by tím dítě mělo být nějak poškozeno.

Jiná věc samozřejmě je, jak dobře to technicky provedou, ale to už si musejí vyřešit specialisté…

Výměna mitochondriální DNA je spíš jen další milník, s jakými vadami si dokážeme poradit. Pokud jde o lékařskou etiku, čekají nás mnohem složitější otázky. Dá se očekávat, že budeme schopni nejen opravovat poškozené geny, ale také přímo ovlivňovat jednotlivé vlohy či nadání ještě nenarozeného dítěte.

A nemusí se jednat jen o vědecké hokuspokusy, můžeme začít už jen od možnosti, aby si rodiče mohli volit pohlaví dítěte. To je už dnes považováno nejen za neetické, ale i přímo nebezpečné – jak ukazují příklady Číny nebo třeba Indie, kde jsou v důsledku tradic dcery považovány za „podřadné“.

Co teprve, až budeme mít možnost „vyrobit“ nového Mozarta nebo Usaina Bolta? Jistě se najde dost ambiciózních rodičů, kteří budou požadovat, aby jejich dítě bylo krásné, silné, inteligentní a umělo skvěle hrát tenis. Zatím se genetika pracně škrábe do stavu, aby dokázala opravovat vady. Jenže začít přidávat lidem vylepšení je něco úplně jiného.

Pokud jde o změnu povahových vlastností, tak ty lze odmítnout jednoduchým argumentem, že pak už by nešlo o lidskou bytost ale jakéhosi biologického robota, kterého jsme si naprogramovali dle svého potěšení. Jenže i tady se dá polemizovat. Co kdybychom věděli o variantě nějakého genu, že její nositel se s třeba 50x vyšší pravděpodobnost dopustí násilného trestného činu. Měli bychom právo ji opravit? Nemělo by se v takových případech přihlížet k „ochraně společnosti“? Nebo naopak – neměl by jednotlivec právo chránit se před škodlivým účinkem vlastních genů?

A co fyzická vylepšení? Vždyť člověk se nejrůnějšími způsoby „vylepšuje“ už dnes. Řešíme otázky správné výživy, polykáme vitamíny, někteří dokonce zobou steroidy… V budoucnu mohou přijít na řadu technologické implantáty, už dnes máme vysoce sofistikované kardiostimulátory, a možná se jednoho dne dočkáme i nějakého čipu v mozku. Nebylo by vylepšení na genetické úrovni jen přirozeným rozšířením toho, co jinak provádíme pomocí technologie?

Pokud bychom třeba věděli, že nějaká kombinace genů má vliv na dlouhověkost, měli bychom právo takové poznatky využít? A co kdybychom měli k dispozici geny, které mohou navodit imunitu vůči chorobám, které lidstvo sužují? Pokud bychom věděli, že určitá varianta genu snižuje riziko infarktu 10x, bylo by neetické využít to v medicíně?

Myslím, že najít odpovědi na tyto otázky nebude jednoduché. Ostatně nemůžeme vědět, jak se k tomuto problému postaví lidé třeba za dalších 100let. Nicméně hlavní rizika vidím dvě:

1) dobrovolnost – problém je, že pokud se nějaká vylepšení začnou široce používat, budou všichni pod tlakem, aby si je pořídili. Genetický profil by se mohl stát klíčem, podle kterého si firmy budou vybírat zaměstnance, zdravotní pojišťovny vám zase podle toho budou vyměřovat platby. Genetická vylepšení by se mohla stát diktátem, nikoli volbou. Geneticky „neupravení“ by byli v nevýhodě, jelikož by měli nižší výkonnost a horší zdraví než lidé „upravení“.

2) „vytvoříme nového člověka“ - nebezpečná je idea „díky dokonalým genům vytvoříme dokonalou společnost“. Když nás zklamalo náboženství i filosofie, zachrání nás genetika. Pokud se nám stane cílem jakési zdokonalení člověka, už jsme na šikmé ploše. Pokus o genetickou (dříve rasovou) čistotu by nevyhnutelně skončil v nějaké formě totality.

Už od prvního narozeného „dítěte ze zkumavky“ se stále hovoří o tom, kdy člověk překročí jakousi pomyslnou hranici, za níž už leží chodník vedoucí do pekla. Zatím se ale nedomnívám, že jsme k této hranici už dospěli. Dokud bude medicína opravovat jen zjevné vady, budeme stále na té správné straně. Jakmile se ale začne debatovat o „vylepšování“ vlastností člověka, můžeme si být jistí, že se řítíme do průšvihu…

Zdroj: Blog autora