Již počátkem 30-tých let minulého století hledali neo-marxističtí psycho-analytici odpověď na otázku: Z čeho pramení etnocentrismus, národní identita, vnitroskupinová soudržnost a pocit příslušnosti ke své rodině, kultuře, etniku, národu ? A zejména hledali způsob, jak všechny tyto hodnoty podkopat a oslabit.
Ze silných, zdravých, vnitřně jednotných, sebevědomých a hrdých národů měli tito neo-marxističtí intelektuálové strach (sami byli většinou židé, migranti, homosexuálové apod.) a zároveň v etnicky/kulturně jednotné, tradiční a konzervativní společnosti spatřovali hlavní překážku pro šíření neo-marxistické kulturní revoluce.